12 C 245/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 1.9.2021 po žalované domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., a to ve výši 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.5.2021 do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl účastníkem řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. 15 C 49/2017, kdy se jednalo o kompenzační řízení, ve kterém žalobce uplatňoval nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí spočívající v nákladech právního zastoupení. Předmětné kompenzační řízení bylo zahájeno dne 4.8.2016, a to uplatněním nároku u žalovaného, do podání žaloby řízení nebylo skončeno. Předmětné řízení bylo zatíženo průtahy, především v souvisejícím řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem vedené pod sp.zn. I. ÚS 3906/17. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění u žalovaného dne 2.3.2021, kdy žalovaná po dobu předběžného projednání nároku žádné stanovisko nevydala. 2. Vzhledem k tomu, že po zahájení řízení mu byla ze strany státu (jeho organizační složky Ministerstva spravedlnosti) dne 3.11.2021 poskytnuta peněžitá kompenzace ve výši 9 308 Kč, vzal žalobce svou žalobu částečně zpět (tedy ohledně částky 9 308 Kč s příslušenstvím) a řízení bylo v rozsahu odpovídajícím tomuto zpětvzetí zastaveno usnesením ze dne 30.3.2022 č.j. 12 C 245/2021-24. Předmětem řízení nadále zůstal (po opravě vad žalobního petitu učiněné při jednání dne 8.11.2022) nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 190 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 190 692 Kč od 3. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 308 Kč od 3. 5. 2021 do 3. 11. 2021. 3. Na tomto místě je nutno uvést, že při vyhlášení rozsudku, kdy byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, došlo ve výrokové části pod bodem I. k chybě týkající se výše částky, pro kterou byla žaloba zamítnuta. Oprava této zjevné nesprávnosti (ze strany soudu bylo opomenuto vycházet z požadované částky po částečném zastavení) je předmětem opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 7.12.2022, které je účastníkům doručováno současně s tímto rozsudkem. 4. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – Ministerstva spravedlnosti, které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou soudního řízení vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva (zák. č. 229/1991 Sb.). 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že svým stanoviskem ze dne 1. 11. 2021 konstatovala, že v řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 49/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu zejména pro délku rozhodování Ústavním soudem o ústavní stížnosti a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 9 308 Kč. Nad rámec poskytnutého plnění však žalovaná nárok žalobce neuznává, a to s ohledem na bagatelní výši nároku projednávaný v kompenzačním řízení (v částce 3 872 Kč) a tedy nepatrnému významu předmětu řízení pro žalobce. 6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané dále uvedené skutečnosti. 7. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z dopisu datovaného dne 2.3.2021 bylo zjištěno, že žalobce uplatnil takto svůj nárok na zaplacení celkové částky 200 000 Kč (shodně jako v podané žalobě) v souvislosti s předmětným řízením. Dopis byl dle shodného tvrzení účastníků doručen Ministerstvu spravedlnosti dne 2.3.2021. S ohledem na § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud nárok za řádně uplatněný. 8. Ze stanoviska žalované ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 49/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ OdškZ“), zejména pro délku rozhodování Ústavním soudem o ústavní stížnosti. V důsledku toho vyhodnotila žalovaná celkovou délku řízení jako již nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 9 308 Kč. 9. Soud ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 49/2017 zjistil, že žalobce žalobou ze dne 2.2.2017 uplatnil nárok vůči žalované nárok z titulu náhrady škody ve výši 3 872 Kč s příslušenstvím. Ze žaloby se podává, a mezi účastníky tato skutečnost nebyla sporná, že žalobce uplatnil dne 4. 8. 2016 u Ministerstva spravedlnosti žádost o náhradu škody ve výši 83 792,50 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení z titulu jeho nezákonného trestního stíhání. Dne 26. 1. 2017, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě, bylo stanoviskem Ministerstva spravedlnosti žadateli v převážné většině nároku vyhověno a byla mu vyplacena částka 79 920,50 Kč. Žadatel následně podal dne 2. 2. 2017 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 3 872 Kč s příslušenstvím, jako náhrady zbývající škody, která mu nebyla ze strany žalované přiznána. Dne 8.3.2017 podala žalovaná vyjádření k žalobě, kdy nárok odmítla. Dne 8. 11. 2017 byl Obvodním soudem pro Prahu 5, při druhém jednání ve věci, vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-56, kterým byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 12. 2017. Následně podal žalobce dne 13. 12. 2017 ústavní stížnost. Dne 1. 3. 2021 byl Ústavním soudem vyhlášen nález sp. zn. I.ÚS 3906/17, kterým bylo rozhodnuto tak, že bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci podle č. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.11.2017 byl proto zrušen. Dne 3. 8. 2021 byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-108, kterým bylo žalobě vyhověno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 9. 2021. Následně podal žalobce ústavní stížnost, jejíž podstatou byla otázka výše náhrady nákladů řízení přiznaných soudem I. stupně rozsudkem ze dne 3.8.2021. Dne 12.10. 2021 byla Ústavním soudem ústavní stížnost odmítnuta. 10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Řízení o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 83 792,50 z nezákonného rozhodnutí spočívající v nákladech na právní zastoupení bylo zahájeno dne 4.8.2016 uplatněním nároku u žalované. Dne 26. 1. 2017, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě, bylo stanoviskem Ministerstva spravedlnosti žadateli v převážné většině nároku vyhověno a byla mu vyplacena částka 79 920,50 Kč. Žadatel následně podal dne 2. 2. 2017 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 3 872 Kč s příslušenstvím, jako náhrady zbývající škody. Dne 8. 11. 2017 byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-56, kterým byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 12. 2017. Následně podal žalobce dne 13. 12. 2017 ústavní stížnost. Dne 1. 3. 2021 byl Ústavním soudem vyhlášen nález sp. zn. I.ÚS 3906/17, kterým byl napadený rozsudek zrušen. Dne 3. 8. 2021 byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-108, kterým bylo žalobě vyhověno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 9. 2021. Dne 12.10.2021 byla Ústavním soudem odmítnuta ústavní stížnost do výroku o nákladech řízení. Tím bylo řízení skončeno. Soudní řízení tedy trvalo 4 roky a 8 měsíců, z čehož 3 roky a 3 měsíce trvalo řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobce ze dne 13. 12. 2017. 11. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 3 cit. ust. platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného z