13 C 132/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 14. 9. 2020, ve znění doplnění, domáhal na žalované uhrazení částky ve výši 1 200 000 Kč, jako finanční náhrady za dům [adresa] se st. parc. [číslo] pozemek p. [číslo] zahrada, vše v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], v ulici [ulice a číslo], okres [okres], kraj [obec] (dále jen„ nemovitost“), který byl v roce 1981 převeden bez náhrady z vlastnictví žalobce na stát. Dne [datum] se žalobce obrátil na žalovanou se žádostí o náhradu za nemovitost, načež žalovaná jej dne [datum] vyzvala k předložení znaleckého posudku o ceně nemovitosti. Žalobce toto nebyl schopen zajistit, neboť se mu nepodařilo dohledat znalce, který by byl ke zpracování takovéhoto posudku ochoten. Ve stanovisku ze dne 6. 8. 2015, [číslo jednací] pak byl nárok žalobce zamítnut s tím, že je promlčen, ačkoliv nebyl nikdy poučen o lhůtě k doložení znaleckého posudku. Toto jednání pak považuje žalobce v rozporu s dobrými mravy. 2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává a namítla promlčení nároku. K průběhu žádosti o finanční náhradu za nemovitost uvedla, že vyzvala žalobce přípisem ze dne [datum] k předložení znaleckého posudku, přičemž tato povinnost plynula z §7 zákona č. 231/1991 Sb. S ohledem na to, že právo na finanční náhradu je majetkové právo podléhající promlčení, má žalovaná za to, že s ohledem na zákon č. 87/1991 Sb. počala promlčecí doba běžet [datum], když ústřední orgán státní správy neposkytl finanční náhradu do jednoho roku od doručení žádosti dne [datum]. Nárok byl dle žalované promlčen [datum], tedy ve lhůtě 3 let. I pokud by byla promlčecí doba počítána ode dne, kdy byl žalobce vyzván k doložení znaleckého posudku, tj. od [datum], byl by nárok promlčen. Od této doby byl žalobce rovněž zcela nečinný, stejně tak ani po zamítavém dopise z roku 2015 nečinil žalobce žádné relevantní kroky k hájení svých práv a k tomuto přistoupil až podáním této žaloby po dalších 5 letech. Nesouhlasí také, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, žalobce nijak nedotvrdil ani nedoložil, že by marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 9. 1996, č.j. 11 C 68/92-37, bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce, kterým se domáhal uložení povinnosti žalované ([jméno] [anonymizováno]), uzavřít s ním a připravit k podpisu dohodu o vydání nemovitosti vymezené ve výroku rozsudku, a to ve smyslu zákona č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tento rozsudek nabyl právní moci ke dni [datum] (Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 9. 1996, č.j. 11 C 68/92-37). Žalobce uplatnil dne [datum] u žalované žádostí o finanční náhradu svůj nárok a žalovaná jej dne [datum] vyzvala k předložení znaleckého posudku (žádost ze dne [datum], výzva ze dne [datum], nesporná tvrzení účastníků). Dopisem ze dne [datum] byl žalobce žalovanou vyzván ke sdělení, zda může žalovaná očekávat předložení znaleckého posudku či nikoliv (dopis ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyrozuměl žalobce žalovanou, že provádí kroky k zajištění vypracování znaleckého posudku (dopis ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyrozuměla žalovaná žalobce o zamítnutí žádosti z důvodu promlčení nároku z důvodu jeho nečinnosti (dopis ze dne [datum]). 4. Soud zamítl návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce, a to z důvodu jejich nadbytečnosti s ohledem na zjištěný skutkový stav a hospodárnosti řízení. 5. Z odborného vyjádření [číslo] soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro jeho rozhodnutí ve věci. 6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy účastníci nadto pro soud rozhodné skutečnosti ani nesporovali. 7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen Zákon o mimosoudních rehabilitacích“), se zákon vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od [datum] do [datum] (dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. 8. Podle ust. § 13 zákona o mimosoudních rehabilitacích finanční náhrada se oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost, kterou jí nelze vydat, nebo požádá-li tato osoba o finanční náhradu podle § 7 odst. 3, 4 a 5 zákona. V případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č.47/1991 Sb., popřípadě na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle tohoto zákona, přísluší oprávněné osobě náhrada ve výši 60 000 Kčs, která se vyplatí způsobem uvedeným v odstavci 5. Písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci. Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti nejvíce ve výši 30 000 Kčs a ve vydání cenných papírů, které nemají povahu státního dluhopisu. Výši finanční náhrady v hotovosti upraví vláda svým nařízením. Finanční náhrada podle odstavce 1 se stanoví podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti tohoto zákona. Není-li oprávněná osoba uvedená v § 3 odst. 1 nebo 2, vydá se finanční náhrada osobě oprávněné podle § 3 odst. 4, a to pouze v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu. 9. Podle ust. § 9 zákona č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, neúplnou žádost vrátí příslušný ústřední orgán oprávněné osobě k doplnění. Od doby vrácení žádosti do doby doručení doplněné žádosti lhůta stanovená zákonem č. 87/1991 Sb. v ust. § 13 odst. 4 neběží. 10. Podle čl. IV zákona č. 116/1994 Sb., který nabyl účinnosti dne [datum], nárok na finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, uplatněný do dne účinnosti tohoto zákona ve lhůtě podle § 13 odst. 3 a neuspokojený do šesti měsíců ode dne doručení žádosti, je splatný do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. To neplatí o nároku na finanční náhradu, o kterém bylo do účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení před soudem. Na žádost o finanční náhradu podle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podanou po účinnosti tohoto zákona, poskytne příslušný ústřední orgán státní správy finanční náhradu nejpozději do jednoho roku ode dne doručení žádosti. 11. Podle čl. II. odst. 3 zákona č. 116/1994 Sb. lhůta jednoho roku k uplatnění nároků u soudu uvedená v § 5 odst. 4 a 5 zákona č. 87/1991 Sb. pro případy uvedené v bodu 1 počíná běžet ode dne účinnosti tohoto zákona. 12. Podle ust. § 100 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. 13. Podle ust. § 101 o.z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 14. Podle ust. § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 15. Soud nejprve posuzoval, zda je žalobce oprávněnou osobou k vydání finanční náhrady podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Tuto skutečnost má soud s ohledem na závěry rozsudku Okresního soudu v Teplicích (viz výše) v řízení o uzavření dohody o vydání věci, za prokázanou. Žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích a v zákonné lhůtě uplatnil restituční nárok. Restituční důvod tak byl v daném případě naplněn. 16. Soud se tedy zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalobce podal včas žádost o mimosoudní rehabilitaci (finanční náhradu) dne [datum], tedy méně než rok poté, co nabyl výše uvedený rozsudek o zamítnutí žaloby v řízení o uzavření dohody o vydání věc, právní moci. Zákonem [číslo] Sb. byla lhůta pro vypořádání nároků na finanční náhradu upravena tak, že nároky uplatněné po účinnosti tohoto zákona, poskytne příslušný ústřední orgán státní správy finanční náhradu nejpozději do jednoho roku ode dne doručení žádosti. Zákon [číslo] Sb. nabyl účinnosti dne [datum], nárok žalobců tak byl splatný do [datum]. Nárok na finanční náhradu je právem majetkovým, a proto se promlčuje. Vzhl