§ 13 zákon o mimosoudních rehabilitacích – Finanční náhrada se oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost
Zákon o mimosoudních rehabilitacích · 87/1991 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 13 zákona č. 87/1991 Sb. stanovuje podmínky a způsob poskytování finanční náhrady oprávněným osobám v případech, kdy nelze vrátit původní nemovitost, nebo pokud oprávněná osoba požádá o finanční náhradu namísto vydání nemovitosti. Finanční náhrada se poskytuje, pokud nemovitost nelze vrátit, nebo pokud oprávněná osoba sama požádá o finanční náhradu namísto vydání nemovitosti. (§ 13 zákona č. 87/1991 Sb., zákon o mimosoudních rehabilitacích, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl…“
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.“
- Odkazuje na: § 3, Zákon o soudní rehabilitaci (119/1990 Sb.), Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (47/1991 Sb.)
- Judikatura: na § 13 odkazuje 214 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 87/1991 Sb.
(1) Finanční náhrada se oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost, kterou jí nelze vydat, nebo požádá-li tato osoba o finanční náhradu podle § 7 odst. 3, 4 a 5 zákona.
(2) V případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., popřípadě na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle tohoto zákona, přísluší oprávněné osobě náhrada ve výši 60 000 Kčs, která se vyplatí způsobem uvedeným v odstavci 5.
(3) Písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.
(4) Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti nejvíce ve výši 30 000 Kčs a ve vydání cenných papírů, které nemají povahu státního dluhopisu. Výši finanční náhrady v hotovosti upraví vláda České republiky a vláda Slovenské republiky svým nařízením. Finanční náhrada podle odstavce 1 se stanoví podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti tohoto zákona.
(5) Není-li oprávněná osoba uvedená v § 3 odst. 1 nebo 2, vydá se finanční náhrada osobě oprávněné podle § 3 odst. 4, a to pouze v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Finanční náhrada se poskytuje, pokud nemovitost nelze vrátit, nebo pokud oprávněná osoba sama požádá o finanční náhradu namísto vydání nemovitosti.
- Pokud stát převzal majetek občana (bez nemovitosti) na základě zrušeného soudního rozhodnutí, přísluší oprávněné osobě náhrada 60 000 Kčs.
- Žádost o finanční náhradu je nutné podat u příslušného ústředního orgánu státní správy do jednoho roku od účinnosti zákona nebo od nabytí právní moci rozsudku, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.
- Finanční náhrada se vyplácí v hotovosti (maximálně 30 000 Kčs) a ve formě cenných papírů, které nejsou státními dluhopisy; výši hotovostní náhrady upraví vlády ČR a SR.
Na co si dát pozor
- Lhůta pro podání žádosti o finanční náhradu je jeden rok.
- Finanční náhrada za nemovitost se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona.
- Pokud oprávněná osoba není uvedena v § 3 odst. 1 nebo 2, finanční náhrada se vydá pouze v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 13
Jak soudy aplikují § 13
… přímo nezastavěných tvořících se stavbou pozemní komunikace funkční celek), bylo by obcházením těch ustanovení zákona (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě, resp. § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.), podle nichž zastavěný pozemek není možné oprávněné osobě vydat a přísluší jí za něj náhrada (srov. § 11a zákona o půdě; § 13 zákona č. 87/1991 Sb.). I zkoumání případných překážek restituce je však pochopitelně vyhrazeno vždy právě řízení o uplatněném nároku na vydání věci dle restitučních předpisů.
Proti závěru o případné prekluzi nároku jako restitučního (jeho neuplatněním zákonem stanoveným postupem a v jím určených lhůtách; viz § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.) pak dovolatelé již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. – v dovolání nevznášejí.
… lze rozumět i situace, kdy pozemky přímo nezastavěné tvoří se stavbou pozemní komunikace funkční celek) bylo by obcházením těch ustanovení zákona (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.), podle nichž zastavěný pozemek nelze oprávněné osobě vydat a přísluší ji za něj náhrada (srov. § 11a zákona č. 229/1991 Sb.; § 13 zákona č. 87/1991 Sb.). I zkoumání případných překážek restituce je však pochopitelně vyhrazeno vždy právě řízení o uplatněném nároku na vydání věci dle restitučních předpisů.