14 C 312/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 021 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], došlo dne 13. 7. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 26 539 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 487 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 722 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 330 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 4. 2018. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 6. 9. 2017. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 6. 9. 2017 činila dlužná jistina částku 16 364,49 Kč a dlužný poplatek částku 8 656,51 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 789,56 Kč dále úrokem ve výši 27,00 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek, a to od 7. 9. 2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 33 518 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 01. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 24 021 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalovaný s nárokem nesouhlasil a namítl neplatnost Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, a to hlavně kvůli nemravné výši RPSN. RPSN činí 227,17 %, což je dle ustálené judikatury v rozporu s dobrými mravy. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu 20 Cdo 2884/2019, 21 Cdo 1484/2004. Taktéž namítá neplatnost Smlouvy kvůli nesrozumitelnosti Smlouvy. Dále žalovaný uvádí, že poskytovatel úvěru je povinen podle zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Zde namítá, že poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí. Novými úvěry bývaly většinou dopláceny předchozí úvěry u stejné společnosti. Když se dostal do finanční tísně a nemohl splácet předchozí úvěry, bylo mu aktivně ze strany poskytovatele úvěru nabídnuto doplacení předchozího úvěru novým úvěrem a protože byl v tísni, na toto řešení ve stavu rezignovanosti a psychického vyčerpání nakonec musel přistoupit. Splátky s pořadovým číslem 1 až 11 v období 13. 7. 2016 do 24. 3. 2017 byly hrazeny hotově k rukám obchodního zástupce [anonymizováno] paní [jméno] [příjmení], viz karta splátek [číslo]. Splátky s pořadovým číslem 12 až 16 v období 24. 7. 2017 do 19. 4. 2018 byly hrazeny bezhotovostně bankovním převodem na soukromý účet paní [jméno] [příjmení]. Splátku s pořadovým číslem 17 ze dne 28. 8. 2018 žalovaný neuhradil, není si vědom, že by ji uhradil a její uhrazení popírá. Od té doby již marně uplynula tříletá promlčecí lhůta. Z tohoto důvodu také vznáší námitku promlčení. 3. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], došlo dne 13. 7. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla tato společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 26 539 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 487 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 722 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 330 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2017. 4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh ze Smlouvy 33 518 Kč, přičemž poslední platbu učinil dne 28. 8. 2018. Z karty splátek ke Smlouvě soud zjistil, že zde je zaznamenaná pouze část plateb prováděných v hotovosti. 5. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2015 soud zjistil, že žalovaný měl v roce 2015 příjmy ve výši 544 908 Kč, výdaje dle paušálu činí 326 944 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 217 964 Kč. Daň činila 90 Kč a v daňové přiznání není zohledněno sociální a zdravotní pojištění. 6. Z výpisů z účtu žalovaného, které soudu předložil, soud zjistil pouze běžné výdaje žalovaného a platbu hypotéky. 7. Z karty zákazníka ke Smlouvě soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a posouzena společností [právnická osoba] jako dostatečná, když tato společnost zjistila jako čistou mzdu žalovaného částku 45 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaného zjistila částku 38 751 Kč. Použitelný příjem pak činil 6 249 Kč měsíčně. V dané věci bylo rovněž zjištěno, že žalovaný měl i zápůjčky u jiné společnosti. V kartě zákazníka je ke zdrojům uvedeno daňové přiznání, výpisy z účtu, OP, Pracovní smlouvy. 8. Z karty splátek ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaným mel u společnosti [právnická osoba], další závazek s týdenní splátkou 919 Kč. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, Oznámení o postoupení pohledávek, podacího lístku, soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 10. Z předžalobní upomínky vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dle § 142a o.s.ř. písemně vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. 11. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z jednotlivých důkazů. Pro závěr o skutkovém stavu je podstatné to, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu na základě, které společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 26 539 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 487 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 722 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 330 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2017. Žalovaný zaplatil na dluh ze Smlouvy 33 518 Kč. Ohledně pochybností o platbě poslední splátky soud uvádí, že tato považuje za uhrazenou, ačkoliv její úhradu žalovaný zpochybňuje, neboť vychází z tabulky umoření a navíc se jedná o platbu ve prospěch žalovaného. Pro posouzení věci tato platba však není podstatná. Z rozsudku SD EU ve spojených věcech C -33/20, C 155/20 a C 187/20, z článku a Advokátního deníku a e-mailové komunikace ohledně tohoto článku soud pro věc nezjistil ničeho podstatného. Z ostatních důkazů soud nevycházel, a proto je v odůvodnění blíže nezmiňuje. Další dokazování pro nadbytečnost neprováděl, neboť pro posouzení dané věci bylo podstatné posouzení úvěruscho