14 C 47/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 2. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení, a to na základě nezaplaceného jízdného žalovanou. Konkrétně žalobkyně v návrhu tvrdila, že žalovaná dne 7. 6. 2020 nastoupila do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní – Metro A – čímž s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob, aniž by však zaplatila stanovené jízdné, resp. aniž by se prokázala jízdním dokladem, který by zaplacení osvědčoval, což žalobkyně zjistila kontrolou na místě provedenou pověřeným kontrolorem. Kontrola byla zaevidována v Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 7. 6. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení jízdného spolu s přirážkou k jízdnému dle platných právních předpisů. 2. Žalovaná si žalobu s výzvou k vyjádření nepřevzala, a to ani přes zveřejněné sdělení na úřední desce soudu. Ve věci se nijak nevyjádřila. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 7. 6. 2020, smluvních přepravních podmínek PID platných od 1. 8. 2018, tarifu Pražské integrované dopravy platného od 1. 8. 2018 a předžalobní upomínky ze dne 25. 8. 2020, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaná dne 7. 6. 2020 nastoupila do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní – Metro A – čímž s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob, aniž by však zaplatila stanovené jízdné. Při následné přepravní kontrole se neprokázala jízdním dokladem, který by osvědčoval zaplacení stanoveného jízdného dle platného tarifu, čímž jí vznikla povinnost uhradit stanovené jízdné spolu s přirážkou k jízdnému (smluvní pokutou). Žalovaná do dnešního dne jízdné ve výši 24 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 500 Kč neuhradila. Před podáním žaloby žalobkyně učinila poslední pokus o smírné vyřešení sporu, a to předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2020 sepsanou právním zástupcem žalobkyně. 4. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o přepravě osoba dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 37 odst. 4 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. 6. Dle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě, resp. § 37 odst. 6 zákona o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. 7. Dle smluvních přepravních podmínek PID platných od 1. 8. 2018 činí výše přirážky 1 500 Kč a je tedy v souladu s výše uvedenými ustanoveními. 8. Dle § 3 zák. č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku: (2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, 9. Dle § 8 téhož: Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 10. Soud zcela odkazuje na zjištěný skutkový stav uvedený výše. V daném případě je však třeba zohlednit zejména skutečnost, že osobou žalovanou je nezletilá. V daném případě dle lustrace je nezletilá evidována na ohlašovně a lze předpokládat, že bude sociálně slabší. Za této situace soud poměřuje právní postavení obou účastníků řízení. Z tarifu Pražské integrované dopravy platného od 1. 8. 2018 vyplývá, že nezletilý do 15 let cestují zdarma. Žalované v době porušení povinností bylo 16 let. Jedná se tedy o věk blízký tomu, kdy nezletilým končí možnost využít integrovanou dopravu zdarma. Naopak žalobkyně je dopravním podnikem zřizovaným hl. m. Prahou. Soud pak s ohledem na zabránění zbytečnému vzniku tzv. dětských dluhů dospěl k závěru, že vymáhání takto vzniklého dluhu vč. přirážky na jízdném je v rozporu s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva a nepožívá právní ochrany, a proto žalobu zamítl. 11. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v návrhu a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak žalované žádné náklady nevznikly a proto je nepřiznal žádnému z účastníků. 13. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.