18 C 177/2010 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 11. 2009 domáhal uložení povinnosti žalované vydat žalobci a tomuto předat věci sepsané do soupisu konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] dne 28. 2. 2004, specifikované v žalobě s tím, že pokud žalovaná tuto povinnost nesplní, je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku uhradit hodnotu těch věcí, které žalobci nevydala v ceně, ve které je každá z těchto věcí zapsána v konkursní podstatě. Tvrdil, že vzhledem k tomu, že žalovaná odmítla předmětné věci žalobci vydat k jeho výzvě, informoval žalobce konkursní soud, který žalované určil lhůtu k podání žalovy na vyloučení věcí sepsaných do konkursní podstaty. Vylučovací žaloba žalované byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2008, č.j. 44 Cm 2/2006-87, tento rozsudek pak byl potvrzen Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2008, č.j. 15 Cmo 342/2008-107. 2. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila, namítla, že žalobce věci nedostatečně individualizoval. Dále namítla, že v období od 1. 12. 2000 do dne výzvy žalobce ze dne 25. 3. 2004 byla oprávněným držitelem věcí, a proto po ní nelze požadovat náhradu za věci, s nimiž v tomto období naložila tak, že neexistují. Žalovaná byla v dobré víře, že je vlastníkem věcí, které na základě smlouvy o prodeji podniku držela. Žalobce navíc neprokázal, jak k požadované částce dospěl. 3. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 13. 3. 2012 doplnil specifikaci věcí o inventární čísla s tím, že dále uvedl, že žádá vydání věcí, přičemž žalovaná se může této povinnosti zprostit zaplacením částky, která ve svém souhrnu činí 866 780 Kč. 4. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 13. 3. 2013, č.j. 18 C 177/2010-161, a to tak, že výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 434 100 Kč, výrokem II. uložil žalované vydat žalobci tam specifikované věci s tím, že žalovaná se může této povinnosti zprostit zaplacením žalobcem požadované částky, a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž mimo jiné vznesla námitku promlčení nároku na náhradu škody za ztracené, poškozené nebo zničené věci (námitku promlčení vznesla žalovaná opětovně v podání ze dne 3. 5. 2016). 6. Odvolací soud poté usnesením ze dne 27. 9. 2013, č.j. 35 Co 316/2013-196, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 3. 2013, č.j. 18 C 177/2010-161, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně má vycházet z toho, že žalobní petit představuje alternativa facultas. 7. Podáním ze dne 14. 4. 2016 žalobce v reakci na místní šetření navrhl změnu žaloby tak, že se domáhá toliko vydání věcí, jež se v době místního šetření nacházely na místě samém (opět s možností zprostit se povinnosti vydání těchto věcí zaplacením žalobcem stanovené částky), a dále zaplacení částky 780 620 Kč, neboť s ohledem na výsledek místního šetření ostatní věci vydat nelze, protože buď neexistují, nebo se nacházejí na neznámém místě. [příjmení] 780 620 Kč představuje hodnotu těchto věcí v době, kdy byly tyto věci pojaty do konkursní podstaty. 8. Usnesením ze dne 6. 10. 2016, č.j. 18 C 177/2010-258, soud nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem podáním ze dne 14. 4. 2016. 9. Následně soud prvního stupně rozhodl ve věci podruhé, a to rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č.j. 18 C 177/2010-267, a to tak, že výrokem I. uložil žalované vydat žalobci tam označené věci (s možností zprostit se povinnosti vydání těchto věcí zaplacením žalobcem stanovené částky), výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobci částku 780 620 Kč, výrokem III. vyslovil, že se žaloba ve zbylém rozsahu zamítá a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení. 10. K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne 9. 5. 2017, č.j. 35 Co 114/2017-305, zastavil odvolací řízení co do položek [číslo] (výrok I.) a ve zbylém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2016, č.j. 18 C 177/2010-267, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení odvolací soud soudu prvního stupně opakovaně vytkl, že rozhodoval o jiném než konečném žalobním požadavku, když vlastním usnesením ze dne 6. 10. 2016, č.j. 18 C 177/2010-258, změnu žaloby ze dne 14. 4. 2016 nepřipustil. Současně uvedl, že závěr o nepřipuštění změny žaloby nebyl na místě a poukázal na Stanovisko Pléna ÚS ze dne 15. 11. 2016, sp.zn. PL ÚS – st. [číslo]. Dále odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby ohledně položky [číslo] pokud bude žalobce trvat na vydání položky [číslo] vyzval na odstranění vad žaloby postupem dle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř., přičemž stejným způsobem má soud prvního stupně postupovat i u ostatních věcí, pokud jde o jejich specifikaci. Soudu prvního stupně také uložil, aby posoudil námitku promlčení. 11. Usnesením ze dne 23. 1. 2018, č.j. 18 C 177/2010-335, byla žaloba žalobce částečně odmítnuta a řízení zastaveno co do nároku na vydání kovové kartotéky. Toto usnesení však bylo odvolacím soudem změněno tak, že se žaloba neodmítá, a to usnesením ze dne 31. 5. 2018, č.j. 35 Co 118/2018-359. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, č.j. 29 Cdo 4717/2018-390. 12. V podání ze dne 3. 11. 2017 žalobce uvedl, že žalovaná nabídla žalobci skříňku úzkou inventární [číslo] k převzetí, což však žalobce s ohledem na její stav odmítl. 13. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 3. 2021, č.j. 18 C 177/2010-409, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 1. 2022 18 C 177/2010-463, připustil změnu žaloby navrženou v podání ze dne 14. 4. 2016, kterou se žalobce nově domáhá vydání skříňky úzké inventární [číslo] přičemž žalovaná se může zprostit povinnosti vydání věci zaplacením částky 200 Kč, a dále zaplacení částky 780 620 Kč. Tento nárok je nyní předmětem řízení. 14. K poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. dané žalované na jednání konaném dne 10. 1. 2022, aby dotvrdila, z čeho dovozuje počátek běhu promlčecí lhůty ve vztahu ke každé jednotlivé položce, za níž je náhrada škody požadována, a to jak lhůty subjektivní, tak lhůty objektivní, a označila k prokázání takového tvrzení důkazy, s upozorněním na následky nevyhovění této výzvě, žalovaná doplnila, že všechny zásoby byly zpracovány v letech 2001 až 2004, s tím, že žalobci musela být tato skutečnost známa, neboť v podání ze dne 20. 3. 2009 uvedl, že předpokládá, že věci již neexistují, a označila k důkazu přípis ze dne 20. 3. 2009 a výslech [jméno] [příjmení]. 15. K poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. dané žalované na jednání konaném dne 21. 3. 2022, aby dotvrdila, z čeho dovozuje, že věci nalezené na místním šetření dne 15. 1. 2016 jsou níže uvedenými položkami: -) [obec], inventární [číslo] -) Vrtačka, inventární [číslo] -) Šroubovák, inventární [číslo] -) Protahovačka, inventární [číslo] -) Truhlářské frézy, inventární [číslo] -) Lednička, inventární [číslo] -) [obec] kotoučová, inventární [číslo] -) Pistolová pěna 760 ML v počtu 10 ks a označila důkazy k prokázání takového tvrzení, s upozorněním na následky nevyhovění této výzvě, žalovaná doplnila, že břemeno tvrzení a důkazní leží na žalobci, dále doplnila, že jde o výše uvedené věci a k důkazu označila toliko protokol z místního šetření. 16. Z provedených důkazů soud zjistil následující. 17. Ze smlouvy o prodeji části podniku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 1. 12. 2000 uzavřely smlouvu, jíž společnost [právnická osoba] prodala žalované středisko truhlárna s tím, že převáděné věci jsou popsané v přílohách smlouvy a kupní cena bude stanovena na základě ohodnocení stavu majetku a závazků prodávané části podniku v samostatném protokolu o ceně podniku. 18. Ze soupisů protokolů o převzetí na č.l. 56 až 78 nacházejících se ve spise Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 44 Cm 2/2006, soud zjistil, že tyto jsou nepodepsány. 19. Z přílohy [číslo] až 7 smlouvy o prodeji části podniku soud zjistil, že tyto přílohy jsou podepsány pouze jednou stranou. 20. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2000, č.j. 44 K 4/2002-181, soud zjistil, že na majetek úpadce [právnická osoba] byl prohlášen konkurs a konkursním správcem byl ustanoven žalobce. 21. Ze soupisu konkursní podstaty soud zjistil, že žalobce dne 28. 2. 2004 zahrnul do konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] věci, jež se shodují svým označením s věcmi uvedenými v žalobním návrhu. 22. Z výzvy ze dne 25. 3. 2004 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k vydání věcí do konkursní podstaty s tím, že tyto věci se shodují s věcmi tak, jak byly vymezeny v žalobním návrhu. 23. Z přípisu ze dne 14. 4. 2004 soud zjistil, že žalovaná reagovala na výzvu žalobce ze dne 25. 3. 2004 tak, že věci jsou do konkursní podstaty zahrnuty neoprávněně. 24. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2005, č.j. 44 K 4/2002-265, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení podala žalobu na vyloučení zásob,