19 C 133/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 432.740,40 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a paušalizované náklady spojené s uplatněním pohledávky). Žalobkyně tvrdila, že dlužník (první žalovaná) měla žalobkyni zaplatit část kupní ceny za vozidlo [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována čtyři slova], [příjmení]: W [bankovní účet], tedy částku ve výši 732.740,70 Kč. Z ní však bylo uhrazeno toliko 300.000 Kč. Dluh byl písemně uznán. Druhý a třetí žalovaní, ručitelé, byli vyzváni k zaplacení, nicméně ani oni, ani první žalovaná, dluh nesplnili. 2. Všichni tři žalovaní podali podrobněji neodůvodněný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 12. 3. 2021 pod č.j. EPR 51135/2021 – 6. První žalovaná se po podaném odporu vyjádřila s tím, že část dluhu byla zaplacena. 3. Žalobkyně poté na výzvu soudu uvedla, že na žalobou uplatněnou pohledávku bylo skutečně částečně plněno, a to ve dnech [datum] a [datum], vždy v částce po 34.096,55 Kč. Co do částky 68.193,10 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět, v návaznosti na to pak soud řízení v této části zastavil (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 9. 2021, č.j. 19 C 133/2021 – 32, které nabylo právní moci dne [datum]). 4. Žalovaní se k ústnímu jednání nedostavili. Podáním ze dne [datum] třetí žalovaný omluvil neúčast svou a neúčast druhého žalovaného, o odročení jednání žádáno nebylo. Ústní jednání tak proběhlo v nepřítomnosti žalovaných. 5. Dohodou o uznání dluhu a jeho splácení má soud za prokázané, že žalobkyně, v postavení věřitele, a první žalovaná, v postavení dlužníka, písemně dne [datum] ujednaly, že žalovaná zaplatí žalobkyni dluh ve výši 432.740,40 Kč, který vznikl jako nedoplatek části kupní ceny za vozidlo [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] EXC L, [příjmení]: W [bankovní účet] a jehož existenci žalovaná výslovně uznala, s tím, že dluh měl být zaplacen ve třech splátkách. Splatnost první splátky byla ujednána na [datum] (v částce 34.096,55 Kč), splatnost druhé splátky byla ujednána na [datum] (v částce 34.096,55 Kč), splatnost třetí splátky byla ujednána na [datum] (v částce 364.547,61 Kč). Smluvní strany ujednaly, že nezaplacením některé ze splátek se dluh stává splatným najednou. Druhý a třetí žalovaní prohlásili, že každý sám uspokojí jako ručitel věřiteli, tj. žalobkyni, pohledávku specifikovanou v dohodě, včetně příslušenství, jestliže tak neučiní dlužník, tj. první žalovaná. Listina je opatřena podpisy jednajících. 6. Z výzvy ručitelům (datované dnem [datum]) a obálky vrácené zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal písemné upomenutí o zaplacení adresované druhému a třetímu žalovanému, přičemž zásilka odeslaná třetímu žalovanému na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí se vrátila odesílateli zpět. 7. Podle ust. § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle ust. § 2018 odst. 1. o.z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle ust. § 2018 odst. 2 o. z., ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. 9. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Po provedeném dokazování soud žalobu (v části nedotčené částečným zpětvzetím) shledal v převažujícím rozsahu důvodnou. 12. Žalobkyně se žalobou domáhala peněžitého plnění, přičemž nárok opírala o písemné uznání dluhu, jímž první žalovaná uznala, že dluží žalobkyni z titulu dluhu na nesplacené části kupní ceny za shora specifikované vozidlo částku 432.740,40 Kč. Uznáním dluhu byla založena vyvratitelná právní domněnka o tom, že ke dni [datum] trval dluh první žalované. Uznáním dluhu došlo k přesunu důkazního břemene na první žalovanou, která, aby se vyhnula uložení peněžité povinnosti, by ve sporu musela prokázat, že tvrzený dluh neexistuje. Jelikož nebylo v řízení neprokázáno, že by dluh neexistoval, tedy že nevznikl, či že zčásti (nad rámec částečného zániku částečným splněním, jak jej v řízení tvrdila a doložila žalobkyně) nebo zcela zanikl, vychází soud z toho, že platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu, za prokázanou. Na tom základě pak bylo na místě přijmout závěr o důvodnosti žaloby z hlediska žalobkyní oprávněně vzneseného nároku proti dlužící první žalované. Ve vztahu ke druhému žalovanému a ve vztahu ke třetímu žalovanému je pak zavazovacím důvodem ručení, založené jejich ručitelskými prohlášeními zahrnutými do písemně uzavřené dohody. Proto soud žalobě vyhověl, tedy zavázal žalované platební povinností tam, kde se žalobkyně domáhala zaplacení nesplacené jistiny dluhu (364.547,30 Kč), úroku z prodlení od prvého dne prodlení, jímž je den [datum] (splatnost dluhu nastala dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k zaplacení první splátky, tj. dnem [datum]) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (v paušalizované výši, opírající se o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Nedůvodnou žalobu soud shledal (a v uvedeném rozsahu ji proto také zamítl) v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za den [datum], neboť, jak bylo vyloženo shora, v tomto dni ještě se splněním peněžité povinnosti žalovaní neprodlévali. 13. [příjmení] žalovaných byla v řízení vyslyšena – bylo namítáno částečné (blíže nekonkretizované) plnění na žalobou uplatněnou pohledávku, žalobkyně v návaznosti na to revidovala své procesní stanovisko, jak bylo vyloženo shora. [příjmení] obranu žádný z žalovaných neuplatnil. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení v převažujícím rozsahu úspěšnou (jako na neúspěch je na místě pohlížet na to, že řízení bylo částečně, zaviněním žalobkyně, zastaveno – ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42.126,45 Kč, přičemž tato částka představuje 68,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84,24 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 15,76 %). Náklady žalobkyně, nedotčené krácení vlivem částečného neúspěchu žalobkyně, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15.582 Kč (část soudního poplatku, který soud žalobkyni nevrací) a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Odměnu za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvu k plnění a sepis žaloby (ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.), je na místě počítat z tarifní hodnoty ve výši 432.740,40 Kč, přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí 10.060 Kč (u výzvy k plnění, která nenaplňuje znaky výzvy se skutkovým a právním rozborem věci, činí odměna 5.030 Kč – ust. § 11 odst. 2 písm. h) a.t.). Odměnu za úkon právní služby spočívající v účasti zástupce žalobkyně na jednání soudu je na místě počítat z tarifní hodnoty ve výši 364.547,30 Kč, přičemž odměna za tento úkon právní služby činí 9.780 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. g) a.t.). Dále je třeba k nákladům řízení žalobkyně přičíst paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ke každému shora specifikovanému úkonu právní služby. Co se týče ostatních hotových výdajů, zástupce žalobkyně, sídlící v [obec], nepředložil soudu doklad o nákupu pohonných hmot, předložil soudu osvědčení o registraci vozidla použitého na cestu k jednání soudu, nicméně z této listiny se nepodává údaj o spotřebě paliva. Proto nelze žalobkyni přisoudit náhradu v části dopadající náklady vynaložené na pohonné hmoty. Náhrada za použití vozidla činí 1.232,34 Kč (trasa ze sídla zástupce žalobkyně do sídla soudu a zpět, celkem 262,2 km, základní náhrada za použití osobního automobilu v částce 4,7 Kč / km dle vyhl. MPSV [číslo]). Do nákladů řízení, které žalobkyni v řízení vznikly, je na místě zahrnout i náhradu za promeškaný čas cestou zástupce žalobkyně na jednání soudu (ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t.), přičemž tuto náhradu žalobkyně omezila částkou 600 Kč. K jednotlivým složkám nákladů právního zastoupení se přičítá daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % na spotřebu nár a daň z přidané hod