23 C 179/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění“). Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl zrušen elektronický platební rozkaz vydaný dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť žalované se elektronický platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou ve smyslu § 174a odst. 3 ve spojení s § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalované z důvodu uvedeného v § 29 odst. 2 o.s.ř. ustanoven opatrovník, JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa]. Opatrovník žalované na výzvu soudu sdělil, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě zcela neuznává, kdy dle názoru opatrovníka žalobkyně coby důkaz předložila pouze pojistnou smlouvu [číslo] ze dne [datum] spolu s předžalobní výzvou, žádný další důkaz není k žalobě připojen. Opatrovník žalované uvádí, že není prokázána skutečnost, že by žalobkyně měla mít nárok na žalovanou částku, resp. neodkládá, že by žalovaná příslušnou částku neuhradila. Opatrovník rovněž rozporoval výši žalované částky, kdy tato výše nesouhlasí s pojistným plněním dohodnutým ve smlouvě a dobou neplacení pojistného. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Na jednání právní zástupce žalobkyně uvedl, že na žalobě ve znění jejího doplnění ze dne [datum] trvá. Opatrovník žalované potvrdil správnost výpočtu dlužné částky spolu s dokladem o navýšení měsíčních splátek, jak bylo specifikováno v doplnění žaloby ze dne [datum], rozporoval však datum [datum], do kterého je pojistné požadováno, a rovněž nemá opatrovník za prokázané, že právě k tomuto datu došlo k ukončení pojistné smlouvy a jakým způsobem byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužného pojistného. Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Dle § 120 odst. 2 o.s.ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Dle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Dle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. „ V důsledku zásady projednací se soud může zásadně zabývat pouze skutečnostmi, které byly tvrzeny účastníky řízení. Hybnou silou, která pomáhá odvíjet běh konkrétního řízení, je proto zájem účastníků na výsledku řízení. Civilní proces však musí disponovat i prostředky pro případ, že požadovaná aktivita účastníků není vyvíjena (§ 101 1). Těmito prostředky jsou povinnost tvrzení (§ 101 2), následovaná povinností důkazní a jim odpovídající břemena. Nedostojí-li účastník některé z těchto povinností, a neunese tedy v konkrétním případě břemeno, které jej v řízení tíží, bude ve sporu neúspěšný. Takový následek, a nikoliv například uložení pořádkové pokuty, je v souladu s tím, že v civilním sporném řízení je poskytována ochrana soukromým subjektivním právům (VS v [obec] 11 Cmo 1/96, PR [číslo] s. 222. [příjmení] pokutu lze však uložit, jde-li o nerespektování výzvy soudu k předložení požadovaných listin – například IV. ÚS 3037/10). Pro určení rozsahu skutečností, o nichž má účastník přednést svá tvrzení, je podstatná hypotéza právní normy (zpravidla hmotněprávní). Základní podřazování (substancování) skutečností pod hypotézu právní normy provádí již žalobce ve své žalobě, a pak žalovaný v připravované obraně. Protože však platí zásada, že za právní hodnocení je odpovědný soud (iura novit curia), je na soudu, aby podle dosud tvrzených skutečností a podle uplatněného nároku sám vybral odpovídající právní normu (obdobně postupuje soud při posuzování obrany žalovaného). Poté soud zjišťuje, zda byly tvrzeny všechny skutečnosti významné z hlediska zvolené právní normy. Zjistí-li v tvrzeních nedostatek, poskytne o povinnosti tvrzení poučení tomu z účastníků, v jehož zájmu je, aby ona právní norma došla své aplikace (§ 118a u).“ (in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 610-616). „ Důkazní břemeno je procesním institutem, který pomáhá soudu rozhodnout v případě, kdy po provedeném dokazování nemůže přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé (stav non liquet). Řešením této situace totiž nemůže být, že by soud odmítl o věci rozhodnout. Ve sporném řízení ovládaném zásadou projednací se soud v průběhu řízení zabývá nejprve subjektivním důkazním břemenem, které stanoví, k čemu musí ten který z účastníků vést důkaz, chce-li být v řízení úspěšný (používá se též termín břemeno vedení důkazu). Účastník označuje zpravidla sám důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení o rozhodných skutečnostech. Pokud tak nečiní, musí jej soud o jeho důkazní povinnosti poučit.“ (in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 610-616). Žalobkyně k důkazu předložila pojistnou smlouvu ze dne [datum], [číslo] z níž vzala soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouvy, a předmětem pojištění bylo pojištění motorového vozidla, specifikovaného v pojistné smlouvě. Dále byla soudu předložena listina„ přehled předpisů a plateb pojistné smlouvy [číslo] s datem vyhotovení [datum], z níž soud zjistil, že se jedná a tabulku s platbami, vyhotovenou žalobkyní. Soud z obsahu dané listiny nebylo prokázáno, že by žalovaná platby tak, jak je uvedeno v této listině, skutečně platila. Po provedení listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Soudu s ohledem na výše uvedené skutečnosti nebylo dostatečným způsobem prokázáno, kdy byla pojistná smlouva ukončena, resp. na základě čeho žalobkyně dovozuje ukončení pojistné smlouvy právě k datu [datum]. Soudu dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanou o úhradu dlužného pojistného upomínala, resp. zda-li upomínka či upomínky byly žalované žalobkyní zasílány. Soud s ohledem na neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení žalobkyně předmětnou žalobu zamítnul (výrok I.). O náhradě nákladů soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, neboť neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. V řízení byla procesně úspěšná žalovaná, z obsahu spisu však žádné náklady řízení žalované nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). S ohledem na skutečnost, že v řízení byla žalovaná zastoupena opatrovníkem, náleží opatrovníkovi odměna za jeho zastupování. O odměně opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III).