25 C 89/2020-112 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 5. 2020 ve znění jejího následného upřesnění domáhala určení, že ručitelské prohlášení [celé jméno žalovaného], narozeného 9. 4. 1969, bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], [IČO] za [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ ručitelské prohlášení“) postoupené [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2019, které vznikly na základě smlouvy č. [spisová značka] [číslo], je vůči žalobkyni právně neúčinné. Uvedla, že je manželkou žalovaného 1., proti kterému je vedeno u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] insolvenční řízení, do něhož se jako věřitel přihlásil žalovaný 2. se svou pohledávkou v celkové výši 23 142 032,33 Kč z titulu ručitelského prohlášení žalovaného 1. (dále jen„ pohledávka“). O přijetí tohoto ručitelského závazku nebyla žalobkyně žalovaným 1. ani žalovanou 2. informována, dozvěděla se o tom náhodou a dne 21. 4. 2015 se s přípisem obsahujícím námitku relativní neplatnosti ručitelského závazku obrátila na žalovanou 2. Žalovaná 2. v průběhu insolvenčního řízení svou pohledávku postoupila na žalovanou 3. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnila žalobkyně potřebou postavit jednoznačně najisto, že za závazky žalovaného 1. neodpovídá, a to bez ohledu na to, kdo tuto pohledávku drží. Určením, že ručitelské prohlášení je vůči žalobkyni právně neúčinné lze eliminovat nejistotu žalobkyně spočívající v tom, že není jisté, zda v budoucnu bude povinna žalovaným plnit vzhledem k tomu, že při vymáhání pohledávky (která nebyla v insolvenční řízení popřena, ale uznána, tudíž její držitel bude mít k dispozici exekuční titul) mohou věřitelé dosáhnout na majetek ve společném jmění žalobkyně a žalovaného 1., neboť manželé jsou ze závazků vzniklých za trvání manželství, až na výjimky, zavázáni společně a nerozdílně. Tvrdila dále, že pro její právní postavení je klíčová i otázka neplatnosti ručitelského prohlášení. 2. Žalovaný 1. se k žalobě vyjádřil tak, že vylíčení okolností v žalobě se zakládá na pravdě, o jeho podpisu na ručitelském prohlášení žalobkyně nevěděla. 3. Žalovaná 2. k věci uvedla, že pohledávku za [právnická osoba] [anonymizováno] vyplývající ze smlouvy o úvěru [spisová značka] [číslo] ze dne 30. 6. 2006 postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2019 na žalovanou 3, přičemž společně s pohledávkou ze smlouvy o úvěru přešla na žalovanou 3 i práva ze zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru, tedy i práva z ručení vzniklého na základě ručitelského prohlášení žalovaného 1. ze dne 31. 5. 2012. Vzhledem k tomu není pasivně legitimována. Dále vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně a namítala nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Navrhla zamítnutí žaloby. 4. Žalovaná 3. ve svém vyjádření se k žalobě poukázala na to, že žalobní návrh postrádá esenciální podmínku určovací žaloby, a to naléhavý právní zájem. V této souvislosti uvedla, že od doby, kdy se žalobkyně o existenci ručitelského prohlášení dozvěděla, nebyla žalobkyně ze strany žalované 1. ani žalované 3. Zatížena jakýmikoliv povinnostmi, ani nedošlo k žádnému soudnímu řízení, které by mohlo případně vést k jakékoliv formě exekuce vůči žalobkyni. Proto navrhla, aby soud žalobu zamítl. 5. Při jednáních, která se v této věci konala, účastníci řízení zopakovali svou dosavadní argumentaci, na které setrvali i ve svých závěrečných návrzích, a soud v jejich průběhu provedl dokazování, z něhož učinil následující závěr o skutkovém stavu. 6. Na žalovaného 1. je u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] vedeno insolvenční řízení, do něhož se jako věřitel přihlásila žalovaná 2. s pohledávkou z titulu ručitelského prohlášení, která nebyla popřena (zjištěno z přihlášky pohledávky žalované 2. a protokolu o přezkumném jednání ze dne 24. 4. 2017 v insolvenční věci [spisová značka]). Žalovaný 1., který je manželem žalobkyně (zjištěno z oddacího listu [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ze dne [datum]), podepsal dne 31. 5. 2012 ručitelské prohlášení, jímž převzal ručení za včasné a řádné uspokojení pohledávek žalované 2. včetně příslušenství, existujících nebo v budoucnu vzniklých, které má žalovaná 2. vůči [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o úvěru č. [spisová značka] [číslo] uzavřené dne 30. 6. 2006 (zjištěno z ručitelského prohlášení). Ručitelské prohlášení obsahuje pouze podpis žalovaného 1., nikoliv i žalobkyně (zjištěno z ručitelského prohlášení). Pohledávka byla v průběhu insolvenčního řízení postoupena z žalované 2. na žalovanou 3. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 20. 5. 2019, z usnesení [název soudu] ze dne 27. 5. 2019 č. j. [jednací číslo MSP] [anonymizována dvě slova]) [číslo]). Žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti vůči závazku žalovaného 1. (zjištěno z dopisu ze dne 21. 4. 2015 s označením„ Námitka relativní neplatnosti“, adresovaného žalované 2.). 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu bylo ve věci možno rozhodnout. Soud ve věci provedl i další důkazy, které však nehodnotil, neboť ty pouze dokreslují skutkový stav zjištěný v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí souzené věci (z ostatních provedených důkazů soud již žádné další rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení dané věci nezjistil). 8. Žaloba podaná žalobkyní v této věci je svou povahou žalobou na určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), který stanoví, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je tedy naléhavý právní zájem žalobkyně na jí požadovaném určení. 9. Rozhodovací praxe soudů je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 197/2019 či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což - řečeno jinými slovy - znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95. 10. Nedostatek naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (uvedené teze mají oporu např. již v rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněném pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, od něhož soudní praxe odklon nezaznamenala, dále v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1993, sp. zn. 7 Cdo 63/92, uveřejněném pod č. 11 v sešitu č. 3 z roku 1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze, či v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněných pod č. 20 a 21 v sešitu č. 3 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura. Lze však dále poukázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 v sešitě č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod č. 35 ve svazku 3, ročník 1995 – I. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky). 11. Předně soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že ručitelské prohlášení učinil žalovaný 1. dne 31. 5. 2012, použije se na právní poměry z něho vzniklé dle § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) právní úprava obsaže