40 C 14/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky podle uzavřené smlouvy o přepravě osob vzhledem k tomu, že se žalovaný při revizi jízdenek neprokázal platnou jízdenkou dne [datum] v [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a té tak jakožto přepravci vznikl nárok na zaplacení jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kterou žalovaný, ač revizorem vyzván, na místě a ani dodatečně neuhradil (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Právní vztahy mezi cestujícím a dopravcem v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) vycházejí zejména z ustanovení § 18a zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve znění pozdějších předpisů, která stanovují základní povinnosti cestujícího a dopravce při přepravě. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval. Ode dne prodlení požaduje přiznat žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. 2. Dle ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, která mu byla doručena dne [datum] nijak nevyjádřil, využil soud ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. výše uvedeného postupu a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze shora uvedených zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané skutečnosti shora tvrzené žalobkyní. Žalovaný tím, že nastoupil dne [datum] do veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, uzavřel s žalobkyní ve smyslu ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o přepravě. Uzavřením této smlouvy žalovaný rovněž souhlasil se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se při kontrole pověřenou osobou žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu dle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a dle ust. § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit jízdné dle tarifu pražské integrované dopravy a přirážky k jízdnému stanovené dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalovaného, který použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byla žalobkyně, a který se na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách a ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalovanému zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Ohledně pariční lhůty a místa plnění pak soud postupoval dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.