63 C 175/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. dubna 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně domáhala po žalované zaplacení částky 29 786,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění proti [právnická osoba] (dále jen„ Instituce“) finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 (dále jen Řízení“). Řízení bylo vedeno od 21. června 2016 (podání návrhu) do 20. dubna 2020 (právní moc rozhodnutí o námitkách ze dne 18. dubna 2020). U žalované svůj nárok žalobkyně předběžně uplatnila výzvou ze dne 14. září 2020. Žádala po žalované na odčinění nemajetkové újmy částku 50 992 Kč. [jméno] vypočetla dle ustálené judikatury tak, že za základní částku považovala částku 15 000 Kč/rok, resp. za první dva roky snížené na 50 %. Základní částku pak navýšila o 20 % z důvodu, že finanční arbitr nevydal nález a nerozhodl o námitkách v zákonných lhůtách. Žalovaná reagovala na výzvu dopisem ze dne 8. března 2021. V dopise konstatovala, že celkovou délku Řízení lze považovat za nepřiměřenou a že je namístě žalobkyni vedle konstatování odškodnit i penězi. Pokud jde o výši zadostiučinění, uvedla, že při zohlednění postupu a průběhu Řízení, jeho složitosti a významu pro žalobkyni je namístě poskytnout žalobkyni odškodnění ve výši 50 % základní částky, tj. částku ve výši 21 205,50 Kč. [jméno] žalobkyni vyplatila. Žalobkyně žalobou žádala po žalované částku 29 786,50 Kč jako rozdíl mezi celkově požadovanou částkou (50 992 Kč) a poskytnutým plněním (21 205,50 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. března 2021 do zaplacení. Současně žádala přiznání náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, a to ani z části. Popsala průběh Řízení a potvrdila, že i podle ní bylo Řízení nepřiměřeně dlouhým. Odkázala k tomu na judikaturu odvolacího soudu (Městského soudu v Praze), podle které řízení před finančním arbitrem v podobných případech lze považovat ještě za přiměřeně dlouhé, pokud trvá 24 měsíců. Tento závěr aproboval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. III. ÚS 3234/20. Tato doba byla v případě Řízení překročena o 22 měsíců. Žalovaná připustila i to, že finanční arbitr se v Řízení dopustil dílčích průtahů, a to jak ve fázi shromažďování podkladů před rozhodnutí nálezem, tak i po podání námitek. Délku fáze shromažďování podkladů (téměř 23 měsíců) ale z části ovlivnila žalobkyně svým chováním. Finančnímu arbitru neposkytla dostatečnou součinnost a o rozhodných skutečnostech (mimořádný výběr dne 6. června 2017 a skončení pojištění) ho informovala až s odstupem, disponovala návrhem a vznesla námitku promlčení až 3. července 2018. Za okamžik shromáždění podkladů označila den 23. dubna 2018. Ten den finanční arbitr vyzval účastníky [příjmení] k seznámení se s podklady. Nejzazší lhůtu pro vydání nálezu, k čemuž došlo dne 9. září 2018, tak finanční arbitr nepřekročil. Lhůta činila 139 dnů a mohla podle zákona činit až 180 dní. Finanční arbitr však pochybil v tom, že o prodloužení lhůty k vydání nálezu v rozporu se zákonem účastníky neinformoval. Při rozhodování o námitkách finanční arbitr účastníky o prodloužení lhůty sice informoval, avšak překročil i prodlouženou lhůtu. Tato část Řízení trvala 572 dnů. Překročení lhůty nebylo způsobeno zásadní pasivitou žalobkyně, ta i v této fázi Řízení vyzývala finančního arbitra k odstranění nečinnosti. Žalovaná současně zdůraznila, že spor byl hmotně právně i skutkově, a tak i procesně, velmi složitý, připomněla, že řízení před finančním arbitrem podléhá zásadě vyšetřovací. Z důvodu složitosti je tak namístě základní částku ponížit o 50 % a pro podíl žalobkyně na délce Řízení o 10 %, naopak pro dílčí průtahy ze strany finančního arbitra je namístě částku zvýšit o 10 %. To pak výsledně dává částku 21 205,50 Kč. Tu žalovaná žalobkyni již zaplatila. Zadostiučinění ve vyšší výši již není důvodné. Navrhla tak, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 858,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 786,50 Kč od 8. března 2021 do 14. března 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 858,50 Kč od 15. března 2021 do zaplacení, zamítl. Výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 928 Kč od 15. března 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 071,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění týkajících se průběhu Řízení a právní argumentace vycházející z aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované v Sbírce zákonů pod č. 209/1998, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále i jen„ OdpŠk“), jakož i zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rovněž odkázal i na rozhodovací praxi odvolacího soudu (Městského soudu v Praze) v dalších sporech vedených poškozenými s žalovanou o odškodnění nepřiměřené délky řízení o bezdůvodné obohacení z neplatných smluv investičního životního pojištění před finančním arbitrem. To vše je uvedeno v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a není to tak třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Odvolací soud na zmiňované odkazuje. Výsledně soud prvního stupně uzavřel, že Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že vzhledem k tomu, že újma žalobkyni způsobená není zcela minimální či zanedbatelné, je jedinou přiměřenou formou kompenzace poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Přiměřenou částku určil ve výši 36 133,50 Kč. Vyšel z délky řízení 3 roky 9 měsíců a 30 dnů, ze základní částky 15 000 Kč za rok, resp. u prvých dvou let z částky 7 500 Kč za rok. Shodně se žalovanou snížil tuto základní částku pro složitost věci, ale pouze o 15 %. Základní částku nemodifikoval (nezvýšil) pro postup finančního arbitra, neboť takový postup byl již příčinou posouzení celkové délky Řízení jako nepřiměřené. Základní částku nemodifikoval (nesnížil) ani pro jednání žalobkyně. Souhlasil se žalovanou, že se žalobkyně svým jednáním (vadný návrh na zahájení řízení, prodlení se sdělením nových skutečností) podílela na celkové délce Řízení, avšak délku Řízení neprodloužila nijak významně. Na výzvy finančního arbitra reagovala v řádu dnů, maximálně týdnů. Základní částku tak nemodifikoval (nesnížil) ani pro jednání žalobkyně. Ani ostatní hlediska zmíněná v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk neshledal pro zvýšení či snížení základní částky významná. Pokud jde o kritérium samotné délky řízení, nehodnotil ji jako extrémní - při svých úvahách vyšel ze základní částky na spodní hranici rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, (dále také jen Stanovisko). Žalobě tak vyhověl co do částky 14 928 Kč, což je rozdíl mezi celkovou výší zadostiučinění (36 133,50 Kč) a plněním, které žalovaná žalobkyni již poskytla (21 205,50 Kč). Pokud jde o úrok z prodlení, shledal žalobní požadavek s odkazem na šestiměsíční lhůtu dle § 15 odst. 1 OdpŠk důvodným až od 15. března 2021. Ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně, a to pouze v rozsahu výroku II a III, včasným a přípustným odvoláním. Soud prvního stupně nesprávně nepřihlédl při určení výše zadostiučinění k jednání žalobkyně. Žalobkyně řízení před finančním arbitrem zahájila návrhem ze dne 21. června 2016. Návrh vykazoval zásadní nedostatky v žalobkyní předložených podkladech. Finanční arbitr byl nucen žalobkyni vyzvat výzvou ze dne 28. července 2016 k doplnění podkladů. Žalobkyně reagovala dne 16. srpna 2016, avšak nedostatky návrhu neodstranila plně, ve zbytku součinnost odmítla a odkázala na vyšetřovací zásadu. Současně potvrdila, že při uzavírání vlastní pojistné smlouvy vystupovala jako tipař. Až dne 23. února 2018 pak žalobkyně sdělila finančnímu arbitru rozhodné skutečnosti, ke kterým došlo již 6. června 2017 (mimořádný výběr) a 28. července 2017 (ukončení pojistné smlouvy). Dne 3. července 2018 pak ještě disponovala návrhem a vznesla námitku promlčení. Sama tak zásadním způsobem ovlivnila délku Řízení tím, že nedokládala tvrzení, na kterých svůj návrh stavěla. Soud prvního stupně v rozporu s § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk nevzal v rámci posuzování kritéria„ chování poškozeného“ jednání žalobkyně do