63 C 176/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 457 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jakožto fyzická osoba, spotřebitel, zahájila dne 4. 5. 2016 řízení před finančním arbitrem, vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Řízení bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], („ Instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. 2. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 23. 11. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] („ Nález“). V něm finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne 30. 9. 2011 je od počátku neplatná, uložil Instituci, aby žalobkyni uhradila částku 41 153 Kč s příslušenstvím a ve zbytku návrh žalobkyně zamítl. Žalobkyně podala proti Nálezu námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne 15. 4. 2020 tak, že částečně Nález změnil. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 16. 4. 2020. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobkyně s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasila a napadla je žalobu dle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). Řízení před finančním arbitrem trvalo od 4. 5. 2016 do 16. 4. 2020, tedy 47 měsíců a 12 dnů. 3. Finanční arbitr je vysoce specializovaný orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů). 4. Žalobkyně očekávala, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v řízení sp. zn. [spisová značka] [číslo] nedodržel zákonné lhůty dané § 15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění, („ z. f. a.“) a § 16 téhož předpisu. V zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až dne 23. 11. 2018, tedy po uplynutí více jak 2 roků a 6 měsíců, a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách. Řízení tak finanční arbitr zatížil nesprávným úředním postupem. 5. Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení. Dva měsíce po podání návrhu zaslal žalobkyni výzvu k odstranění jeho vad, v níž však požadoval věcně irelevantní informace (zda za dlouhou dobu nečinnosti finanční arbitra od podání návrhu nedošlo ke změně, tedy zda smlouva stále trvá a kolik na ní bylo nově zaplaceno). Na to žalobkyně obratem finančnímu arbitrovi odpověděla a vyzvala jej k rozhodnutí ve věci. Finanční arbitr reagoval výzvou k vyjádření k právním závěrům finančního arbitra, které ve věci činil, a ke zvážení zpětvzetí návrhu. To žalobkyně neučinila a opět finančního arbitra vyzvala k vydání rozhodnutí ve věci a upozornil jej na jeho nečinnost. Finanční arbitr následně po více než roce ve věci rozhodl Nálezem, proti němuž žalobkyně podala námitky. Rozhodnutí o nich finanční arbitr poté oddaloval zcela irelevantními výzvami k doložení dalších plateb na pojistnou smlouvu a dotazy ohledně trvání smlouvy místo toho, aby rozhodl v zákonných lhůtách. 6. Tím udržoval žalobkyni po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu a způsobil jí nemajetkovou újmu ve smyslu § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, („ z. o. š.“). Řízení, které žalobkyně před finančním arbitrem zahájila, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobkyně uzavřela s Institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obávala se, že by o investované peníze (63 438 Kč) mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byla žalobkyně i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyně významné výše finančních prostředků. 7. Žalobkyně vyčísluje svůj nárok na kompenzaci nemajetkové újmy následovně: Kompenzace za rok, resp. měsíc trvání řízení 15 000 Kč, resp. 1 250 Kč Celková doba řízení 47 měsíců a 12 dnů První dva roky řízení (kompenzace snížená o 50 %) 24 měsíců Kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč 15 000 Kč Kompenzace za dalších 23 měsíců a 12 dnů – tj. 713 dnů (15 [číslo] x 713 dnů) 29 301 Kč Kompenzace celkem 44 301 Kč V souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67, je namístě základní výši kompenzace navýšit o 20 % z důvodu nevydání Nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty a dále z důvodu, že se žalobkyně aktivně bránila proti nečinnosti finančního arbitra správní žalobou: Celkem kompenzace po navýšení 53 161 Kč 8. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 11. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem dne 11. 3. 2021, v němž konstatovala, že v řízení„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí zákona o náhradě škody tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou“. Za toto žalobkyni vyplatila kompenzaci ve výši 17 704 Kč. Při stanovování její výše žalovaná uvedla, že,,pro stanovení výše zadostiučinění je s ohledem na postup a průběh řízení, jeho složitost a význam řízení pro žadatele na místě přiznat odškodnění v dolní hranici ve výši 15.000 - Kč za jeden rok řízení (resp. 7.500 - Kč za rok řízení v prvních dvou letech řízení)“. S prakticky totožnou argumentací pak žalovaná vyčíslené odškodnění ještě snížila o 60 %. 9. Žalobkyně v tomto řízení požaduje rozdíl 35 457 Kč mezi částkou 53 161 Kč, která představuje nárok žalobkyně, a částkou 17 704 Kč, která jí byla skutečně vyplacena. 10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnula průběh řízení před finančním arbitrem sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Žalobkyně se v něm domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] kterou uzavřela s Institucí dne 30. 09. 2011, a zaplacení částky 63 438 Kč s příslušenstvím. 11. Řízení bylo zahájeno doručením návrhu žalobkyně dne 4. 5. 2016. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobkyni dne 7. 7. 2016 k jejich odstranění, tj. aby doložila návrh na uzavření pojistné smlouvy v čitelné podobě, pojistku, písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, výpis o aktuálním stavu pojištění, informací pro zájemce o pojištění osob, pojistné podmínky, přehled poplatků, aby doložila důkazy k prokázání skutečnosti, že Instituci uhradila peněžní prostředky ve výši 63 050 Kč, a aby se vyjádřila k návrhu Instituce na smírné řešení sporu ze dne 28. 12. 2015. Žalobkyně požádala dne 22. 7. 2016 o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků. Finanční arbitr žádosti vyhověl. Dne 8. 8. 2016 žalobkyně předložila část požadovaných podkladů. Zaplacené pojistné však doložila až ke dni 15. 9. 2015. 12. Dne 20. 9. 2016 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci. Instituce požádala finančního arbitra dne 6. 10. 2016 o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti vyhověl. Dne 18. 10. 2016 Instituce požádala finančního arbitra opakovaně o prodloužení lhůty k poskytnutí vysvětlení. Finanční arbitr žádosti vyhověl. Dne 8. 11. 2016 Instituce předložila vyjádření a podklady. 13. Dne 8. 3. 2017 finanční arbitr sdělil žalobkyni informace o bezplatnosti řízení před finančním arbitrem. Dne 5. 10. 2017 vyzval finanční arbitr žalobkyni k vyjádření k předběžnému právnímu posouzení. Dne 20. 10. 2017 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty. Finanční arbitr žádosti vyhověl. Dne 9. 11. 2017 žalobkyně předložila své vyjádření, když předběžné právní posouzení odmítla, ale nedoložila žádné další podklady k prokázání svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dne 24. 11. 2017 vyzval finanční arbitr žalobkyni k předložení vysvětlení a podkladů, zejména aby finančnímu arbitrovi sdělila, zda pojištění trvá a aby doložila, kolik zaplatila na pojistném na životní pojištění po 15. 9. 2016. Dne 13. 12. 2017 žalobkyně předložila podklady. Dne 1. 2. 2018 vyzval finanční arbitr žalobkyni a Instituci, aby se dne 19. 2. 2018 seznámili s dosud shromážděnými podklady. 14. Dne 14. 2. 2018 žalobkyně požádala finančního arbitra o zaslání podkladů. Dne 16. 2. 2018 Instituce požádala finančního arbitra o zaslání podkladů. Dne 21. 3. 2018 se žalobkyně vyjádřila k obsahu spisu a upravila svůj nárok v řízení před finančním arbitrem tak, že požaduje určení neplatnosti ujednání o správních a počátečních nákladech nebo, pokud finanční arbitr dovodí absolutní neplatnost pojistné smlouvy, aby žalobkyni přiznala plnění ve výši 50 938 Kč spo