64 C 128/2021-69 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně žalobou doručenou soudu dne [datum] se domáhala po žalované poskytnutí částky 28 437,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] (dále též jen„ řízení před finančním arbitrem“) s tím, že trvalo od [datum] do [datum], tedy více než [anonymizováno] měsíců. Tvrdila, že předmětem posuzovaného řízení proti [právnická osoba] (dále jen Instituce) bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, kdy finanční arbitr se v řízení dopustil průtahů, když nevydal rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě. Nález byl vydán [datum], námitky byly doručeny [datum] a [datum], a rozhodnutí o námitkách bylo vydáno až dne [datum] Lhůta k rozhodnutí nebyla finančním arbitrem prodloužena. Žalobkyni řízení zatěžovalo psychicky i časově. Přičemž předmětnou smlouvu o investičním životním pojištění uzavřela s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Byla v nejistotě ohledně výsledku sporu, i v existenční nejistotě (spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků). Popsala mechanismus výpočtu žalované částky a uvedla, že žalovanou vyzvala ke kompenzaci takto vyčíslené nemajetkové újmy dne [datum], přičemž žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum], v němž sdělila konstatování porušení práva žalobkyně za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách a poskytla omluvu. Dle žalobkyně však kompenzace není dostatečná. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že podle příslušných ustanovení OdpŠK je pro existenci odpovědnosti státu nutné naplnit tři zákonné podmínky, kterými jsou: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (příp. nesprávným úředním postupem) a vzniklou škodou (či nemajetkovou újmou). Finanční arbitr je mimosoudní orgán k řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu, který je povinen rozhodovat spory ve stejném rozsahu jako obecný soud, avšak nedisponuje obdobnými prostředky a procesními pravidly jako soud, což mnohdy ztěžuje jeho postup v řízení a brání naplnění jeho primárního cíle, kterým je dosažení smírného řešení sporu. Ačkoli finanční arbitr závazně rozhoduje soukromoprávní spory, je v řízení povinen postupovat pouze podle zákona o finančním arbitrovi a podle správního řádu, nikoli podle právního předpisu upravujícího občanské soudní řízení. Řízení u finančního arbitra tedy mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu řízení u soudu. Řízení před finančním arbitrem je navíc bezplatné, neplatí se žádný poplatek za podání návrhu na zahájení řízení, neplatí se ani žádné náklady řízení podle toho, jak spor dopadne. Na rozdíl od občanského soudního řízení podléhá řízení u finančního arbitra zásadě vyšetřovací, finanční arbitr tedy není omezen důkazními návrhy navrhovatele a sám aktivně opatřuje důkazy dle § 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi. Žalobkyně v řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn.: FA/SR/ZP [číslo] se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 42 636 Kč s příslušenstvím z důvodů neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] označené jako„ Životní pojištění PROFI Invest“, kterou uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba] a dále jen Instituce) a neplatnosti této smlouvy. Řízení bylo zahájeno dnem doručení šablonovitého návrhu finančnímu arbitrovi dne [datum]. Podaný návrh však vykazoval řadu nedostatků. Neobsahoval některé smluvní a předsmluvní dokumenty. Finanční arbitr předběžně posoudil shromážděné podklady a dne [datum] vyzval žalobkyni ke zvážení dalšího postupu v řízení, a to zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou Instituce v řízení vznesla. Žalobkyně však požadované podklady předložila až dne [datum] a Instituce dne [datum]. Za den shromáždění poslední relevantní informace finančním arbitrem pro vydání nálezu je v posuzovaném případě možno považovat den [datum]. Poukázala na to, že doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, neboť zákonodárce nemohl předem predikovat, jaké všechny druhy sporů bude finanční arbitr řešit, jaká tvrzení budou účastníci řízení předkládat, jak budou v řízení spolupracovat, jaké podklady bude třeba pro rozhodnutí ve věci shromáždit, apod. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je správní orgán povinen postupovat podle ust. § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) a činit úkony v přiměřené lhůtě, a to tak, aby nikomu (tj. správnímu orgánu, účastníkům řízení, a dalším osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však finanční arbitr oprávněn ve smyslu ust. § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o finančním arbitrovi), požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j.: 9 As 36/2018–37. Podle jejího názoru nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě. Z hlediska postupu žalobkyně nelze pro tuto část řízení opomenout, že žalobkyně podala návrh na zahájení řízení, který trpěl vadami, které odstranila až po výzvě finančního arbitra, a dále opakovaně předkládala novou argumentaci a měnila podaný návrh. Finanční arbitr následně vydal nález dne [datum] ve stanovené zákonné lhůtě. Instituce podala proti nálezu námitky dne [datum] a žalobkyně dne [datum]. V rámci řízení o námitkách, které započalo dne [datum] a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum], finanční arbitr vydal předmětné rozhodnutí po uplynutí 30 denní, resp. 60 denní, zákonem předpokládané základní lhůty. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 68 dnů, tj. cca o 2 měsíce. Celkem řízení před finančním arbitrem trvalo ode dne [datum] do dne [datum], tedy více jak 20 měsíců. V daném případě tedy v řízení k dílčím průtahům došlo (vydání rozhodnutí o námitkách), jednotlivé úkony však byly zpravidla činěny pravidelně a nelze hovořit o nečinnosti správních orgánů. Celková délka řízení více jak 20 měsíců však i přes tato dílčí pochybení není nepřiměřená a v tomto případě nelze konstatovat porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě za porušené. Žalovaná v této souvislosti poukázala na skutečnost, že soudní judikatura v oblasti nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích za nesprávný úřední postup finančního arbitra není ustálená a že v průběhu let zaznamenala značný posun, a to pokud jde o otázku přiměřenosti délky řízení před finančním arbitrem a složitosti řízení před ním, tak pokud jde o otázku aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a použití Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn.: Cpjn 206/2010 (dále též jen Stanovisko). Poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, č. j. 68 Co 98/2020-67, i rozsudek ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, které bylo aprobováno i Ústavní soudem, konkrétně usnesením ze dne [datum], sp. zn.: III. ÚS 3234/20. Dále poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 16 Co 402/2020-75, podle kterého:„ v posuzovaném řízení se žalobkyně domáhala vyslovení neplatnosti dvou smluv o životním pojištění a žádala z tohoto důvodu vydání bezdůvodného obohacení. I když délka tohoto řízení 2 roky a 7 měsíců není nikterak zásadní, a pokud by nedošlo k prodlení s vydáním nálezu a námitek, bylo by i tuto délku řízení považovat za přiměřenou s ohledem na specifika rozhodování finančního arbitra“ i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 315/2020. Po vyhodnocení skutkového stavu a všech zjištěných skutečností pak žalovaná, vycházeje z okolností a faktorů shora uvedeného případu, dospěla k závěru, že je v projednávaném případě na místě poskytnout žalobkyni omluvu a konstatovat porušení práva, což se jevilo v tomto ohledu jako dostačující, což učinila dopisem ze dne [datum]. Vycházela přitom z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, kdy se„ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způ