65 C 92/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně nabyla pohledávku s žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. 3. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Souhlas s registrací byl podmíněn souhlasem žalovaného s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Poté, co žalovaný zaslal žádost o úvěr, byla původním věřitelem ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet a následně mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. V návaznosti byla stranami odsouhlasena smlouva o úvěru. 4. Úvěr ve výši 2 000 Kč byl dne [datum] poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného [číslo]. Žalovaný z dlužné částky 2 000 Kč neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum], na kterou nijak nereagoval. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s úhradou plateb do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonný úrok z prodlení v souladu s vládním nařízením [číslo] Sb. 5. Žalovaný byl usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 65 C 92/2022-22 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 6. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 7. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 8. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 10. Ze smlouvy o spotřebitelské úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžitou částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto zápůjčku nejpozději dne [datum]. 11. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na č. ú.: [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 2 000Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že výše uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. 13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto právní předchůdce žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně tímto vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve smyslu § 142a o.s.ř. 15. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 16. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok je oprávněný a kvalifikuje jednání žalovaného, po právní stránce postupem podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen:„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky; a podle ustanovení § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Pokud se jedná o požadovaný úrok z prodlení, dospěl soud k závěru, že žalovaný je v prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení úvěru. Žalobkyně pak v žalobě uvedla, že pohledávka se stala splatnou [datum], a dnem [datum] byl žalovaný v prodlení, a tato tvrzení neodporují provedenému dokazování. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, podání žalob, výzva k plnění před podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.