70 C 495/2020-92 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 56 992,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy s úvěru (Smlouva o půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo], dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou uzavřeli dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaný. 2. Dle tvrzení žalobkyně se v této smlouvě banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 172,59 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % p. a. a s dalšími poplatky. [příjmení] poskytla žalovanému úvěr, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto banka přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. 3. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a. s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a [právnická osoba] a. s.. 4. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 56 159,43 Kč, dlužných poplatků ve výši 833 Kč a dále z příslušenství, které tvoří dlužný smluvní úrok ve výši 5 436,74 Kč a dlužný úrok z prodlení ve výši 1 095,80 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka dne [datum], který mu byl ustanoven usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to z důvodu, že žalovaný je neznámého pobytu. Ve svém vyjádření žalovaný zejména namítl, že při uzavření smlouvy byla nedostatečně zkoumána schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a z tohoto důvodu je smlouva absolutně neplatná. 6. Žalobkyně reagovala podání, kde uvedla, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že uvedený postup je v souladu s odbornou péčí a splňuje veškeré zákonem stanovené podmínky. 7. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 8. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který mu byl téhož dne připsán na jeho účet vedený u banky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr splatí v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 127,59 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy nejpozději do 20. dne měsíce, počínaje [datum], s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Z výpisu spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaný se opakovaně dostával do prodlení se splátkami a banka tedy dne [datum] žalovaného informovala o okamžité splatnosti úvěru. Pohledávka byla nejprve bankou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] a. s.. Tato společnost pohledávku následně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně informovala žalovaného dopisem ze dne [datum] o postoupení pohledávky a následně byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. Z mimořádného výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný splatil bance celkem 129 801,53 Kč. 9. Ohledně šetření úvěruschopnosti žalovaného ze strany banky soud zjistil následující. [příjmení] při prověřování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela v první řadě z informací, které jí byly poskytnuty přímo žalovaným, který deklaroval měsíční příjem ve výši 18 474 Kč. Při prověření tohoto příjmu, stejně jako dalších případných příjmů a výdajů na straně žalovaného vycházela banka z finančních toků na běžném účtu, který měl žalovaný u banky již veden. Dále banka provedla kontrolu v interním systému [anonymizováno], v systému [příjmení] a v registrech [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž všechny tyto systémy vyhodnotily žalovaného bez negativního záznamu. 10. Jelikož Smlouva byla uzavřena dne [datum], tedy před účinností současného zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne [datum], soud nejprve posoudil, který právní předpis lze na právní vztah aplikovat. Dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Smlouva byla uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., zároveň si strany neujednaly, že se jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem, proto je třeba na právní vztah aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen z. s. ú.), který byl účinný ke dni uzavření smlouvy. 11. Dle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Soud na základě provedených důkazů dospěl k názoru, že banka nedostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá § 9 odst. 1 z. s. ú.. [příjmení] vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovaným a z peněžních toků na bankovním účtu žalovaného. Z předložených důkazů nevyplývá, že by banka údaje jí poskytnuté žalovaným jakkoliv ověřovala (např. kontaktováním zaměstnavatele a vyžádáním potvrzení o zaměstnání a příjmech, či zjišťováním jak vysoké jsou reálné měsíční výdaje žalovaného a z čeho se skládají). [příjmení] se v tomto ohledu spokojila s výpisem z účtu žalovaného, ze kterého ale vyplývá, že mzda od zaměstnavatele začala být na tento účet posílána pouze 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Z peněžních pohybů na účtu není ani možné spolehlivě posoudit výdajovou stránku, kdy většina peněžních prostředků byla každý měsíc vybrána v hotovosti, a nelze tedy spolehlivě zjistit, jak jsou výdaje žalovaného složeny. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že ve třech ze čtyř měsíců předcházejících měsíci, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr, převyšovaly výdaje z účtu žalovaného jeho příjmy. Soud, který vychází též z ustálené judikatury vyšších soudů ČR, je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr s odbornou péčí zcela jistě nepředstavuje pouhé získání si informací od žadatele o úvěr, jakožto spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že údaje, které žadatel o úvěr věřiteli uvede, ať již jde o jeho příjmy či výdaje, si věřitel ověří, respektive si je objektivně podloží. Z předložených důkazů nevyplývá, že by banka tvrzení žadatele takto objektivizovala, přičemž tento nedostatek nemůže být zhojen ani skutečností, že banka prověřila žalovaného jakožto žadatele o úvěr lustrací v registrech [příjmení], [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], které samy o sobě také nijak nevypovídají o aktuálních příjmech a zejména výdajích žadatele, a tedy o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. 17. Z těchto důvodů tedy soud uzavřel, že banka nedostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a tedy smlouva, kterou byl spotřebitelský úvěr sjednán, je neplatná v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 věta poslední z. s. ú.. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) je taková smlouva neplatná absolutně, a tedy soud k takové neplatnosti přihlédne i z úřední povinnosti. Pokud bylo plněno na absolutně neplatnou smlouvu, tedy neplatnou od samého počátku,