74 C 29/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované úhrady jistiny uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když uvedla, že účastníci uzavřeli v souladu s ustanovením § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni [datum], a to za účelem sjednání pojistného produktu Rámcová pojistná smlouva - FN. V uvedené smlouvě se v souladu s ustanovením § 2758 občanského zákoníku žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované, ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se pak zavázala platit žalobkyni pojistné. V rámci pojistné smlouvy [číslo] byly uzavřeny se žalovanou jednotlivé podsmlouvy (potvrzení o rozsahu pojištění), které jsou připojeny k žalobě, jako důkazní prostředky. Podsmlouva je dokument, který definuje, příp. rozšiřuje pojištění na základě pojistné smlouvy a v něm specifikované vozidlo, respektive pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem specifikovaného vozidla, a který stanoví další potřebné parametry, údaje, a podmínky vztahující se k pojištění tohoto vozidla. Dle pojistné smlouvy [číslo] konkrétně dle bodu 9, podbodu 9.1, bylo mezi žalobkyní a žalovanou ujednáno, že celková výše pojistného se určí podle počtu vozidel zařazených do pojištění. Konkrétní výše dílčího pojistného za pojištění jednotlivého vozidla, resp. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla se ujednává v rámci příslušné podsmlouvy. V podbodu 9.2 pojistné smlouvy je uvedeno, že pojistné je stanoveno za období jednoho roku a bude hrazeno ve 4 splátkách na základě zaslaného běžného vyúčtování. Ve vyúčtování pojistného ze dne [datum] bylo stanoveno měsíční pojistné na částku ve výši 11.061,00 Kč. Žalovaná však neuhradila pojistné splatné dne [datum], a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně. Z důvodu neplacení pojistného tedy žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky a upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení, když stanovila k úhradě dlužného pojistného lhůtu ne kratší než 1 měsíc. Žalovaná v dané lhůtě i přes upozornění žalobkyně na možný zánik pojištění dlužné pojistné neuhradila, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni [datum]. Za období od [datum] do [datum] včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 2.800,00 Kč, neboť po zániku pojistné smlouvy žalovaná uhradila žalobkyni na dlužném pojistném ještě částku 5 611 Kč. Žalobkyně zaslala dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní upomínku. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 2.800,00 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2.800,00 Kč od [datum] do zaplacení a dále v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč. 2. Žalovaná se podané žalobě prostřednictvím svého opatrovníka bránila, když uvedla, že z podsmlouvy [číslo] (potvrzení o rozsahu pojištění) není zřejmé, kým a zda byla podsmlouva za pojistníka (žalovanou) podepsána. V pojistné smlouvě není na žádném místě uvedeno, kdo jednal za žalovanou, není zde ani otisk razítka společnosti žalované, ani její podpis. Vzhledem k absenci jakýchkoli bližších údajů o podepisující osobě v podsmlouvě a souvisejících dokumentech se lze důvodně domnívat, že tato osoba nebyla při uzavírání dané podsmlouvy nijak ztotožněna. 3. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 4. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu plnění na základě uzavřené pojistné smlouvy. 5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované rámcové smlouvy [číslo] s počátkem pojištění ke dni [datum] a jednotlivých podsmluv, jejichž rozsah byl zachycen v potvrzeních o rozsahu pojištění [číslo]. Žalovaná plnila na základ uzavřených smluv tak, že v průběhu trvání pojistné smlouvy uhradila dne [datum] částku 6 995 Kč, dne [datum] uhradila 3 930,09 Kč, dne [datum] uhradila 3 104 Kč, dne [datum] uhradila 7 034 Kč, dne [datum] uhradila 1578 Kč, dne [datum] uhradila 10 056 Kč. Dále soud zjistil, že dne [datum] upomenula žalobkyně žalovanou o úradu dlužné částky s tím, že jinak smlouva k [datum] zanikne. Žalovaná ničeho neuhradila a smlouva k [datum] zanikla. Po zániku pojistné smlouvy uhradila žalovaná dne [datum] částku 1000 Kč, dne [datum] ještě 2 611 Kč, dne [datum] částku 1000 Kč a dne [datum] částku 1000 Kč. Dne [datum] byla žalované doručena předžalobní upomínka 6. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména ze skutečnosti, že účastníci mezi sebou uzavřeli v souladu s ustanovením § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“), pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni [datum], a to za účelem sjednání pojistného produktu Rámcová pojistná smlouva - FN. V uvedené smlouvě se v souladu s ustanovením § 2758 občanského zákoníku žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované, ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se pak zavázala platit žalobkyni pojistné. Žalovaná sjednané pojistné včas neplatila, proto došlo v souladu s § 2804 občanského zákoníku po marné výzvě k úhradě dlužné částky k zániku smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila na vzniklý dluh i po zániku smlouvy, vycházel soud z ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Tím dochází ke změně v rozvržení důkazního břemene, neboť věřitel (žalobce) již nemusí ve sporu prokazovat právní důvod svého závazku (vyvratitelná domněnka existence dluhu - § 2054 občanského zákoníku:„ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“). Naopak dlužník (žalovaný) musí v řízení přinést důkaz o tom, že jeho závazek neexistuje (rozuměj že vůbec nevznikl a nebo zanikl poté, co byl uznán). Tzv. hmotně-právní uznání dluhu (k uznání došlo mimo řízení před soudem) má svůj – již naznačený – procesní reflex v ust. § 133 o.s.ř., jež stanoví, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku /tzv. vyvratitelná domněnka právní/, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Na základě uvedených právních úvah byla žalovaná vyzvána, aby v souladu s §118 a o.s.ř. tvrdila a prokazovala, že dluh nevznikl nebo byl splněn nebo jinak zanikl. Tomuto poučení žalovaná nedostála. S pasivitou žalované se tak logicky spojuje její neúspěch v projednávané při, neboť se jí u jistiny nepodařilo vyvrátit nastolenou domněnku existence žalobou uplatněného dluhu. 7. V případě příslušenství pak soud poučil žalobkyni, aby v souladu s §118 a o.s.ř. tvrdila a prokazovala v návaznosti na žalobou uplatněné úroky z prodlení od [datum] řádné doručení vyúčtování žalované, když splatnost jednotlivých splátek pojistného byla sjednána dle č.l. 9 pojistné smlouvy v návaznosti na zaslání vyúčtování. Vzhledem k tomu, že ani žalovaná své povinnosti na základě poučení daného jí soudem nedostála, vyšel soud z doručení vyúčtování žalované až ke dni [datum], kdy byla žalované doručena předžalobní upomínka. Okamžik prodlení potom soud dovodil na základě §1963 občanského zákoníku, podle něhož platí, že dluh je splatný do třiceti dnů, od okamžiku, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo kdy obdržel zboží či službu, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení vůči žalované od [datum] v souladu s ust. § 1970 o.z. v sepětí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a do zbytku nárok na příslušenství zamítl. 8. Soud přiznal žalobkyni ještě částku 1200 Kč v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 635 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 800 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 o