74 C 64/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je neuhrazená cena odtahu a parkovného na parkovišti provozovaného žalobkyní v souvislosti s odtahem vozidla [registrační značka] dne 17. 2. 2021, pohledávka je tvořena cenou za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, částkou ve výši 500 Kč dohromady za první a druhý den střežení vozidla. 3. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě listinných důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádří-li se v soudem poskytnuté lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 4. 2022. Soud proto ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Rozsudek byl vyhlášen veřejně. 4. Z předložených listin, a to konkrétně protokolu o odtahu [číslo] zřizovací listiny žalobkyně, nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, výzev ze dne 22. 2. 2021 a ze dne 5. 8. 2021 včetně dodejek a osvědčení o registraci vozidla soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně provedla dne 17. 2. 2021 odtah vozidla [registrační značka] na základě rozhodnutí strážníka městské policie a vozidlo následně umístila na parkovišti provozovaném žalobkyní, a to z důvodu porušení ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Cena za odtah vozidla a parkové byla určena podle nařízení hlavního města Prahy na částku 1 900 Kč za odtah a 500 Kč za první dva dny parkovného. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků včetně umístění na střeženém parkovišti je oprávněna na základě zřizovací listiny. Žalovaný je provozovatelem vozidla [registrační značka], vozidlo převzal zpět dne 18. 2. 2021, cenu za odtah a střežení odmítl uhradit. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 22. 2. 2021, v níž určila žalovanému náhradu lhůtu k plnění do 24. 3. 2021. 5. Podle ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o provozu“), řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. 6. Podle ust. § 27 odst. 5 zákona o provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. 8. Podle ust. § 2 nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec], maximální cena za úplný nucený odtah osobního automobilu činí 1 900 Kč a maximální cena za službu parkovišť takto odtaženého vozidla na nepřetržitě střeženém parkovišti činí 250 Kč za první den až třetí i jen započatý den. 9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na úhradu ceny za odtah vozila žalovaného ve výši 1 900 Kč a dále na úhradu ceny za službu parkovišť ve výši 500 Kč za první dva dny střežení, když vozidlo žalovaného bylo odtaženo z důvodu, že neoprávněně stálo dne 17. 2. 2021 na vyhrazeném parkovišti a náklady na odtah vozidla žalovaného jdou k tíži žalovaného jakožto jeho provozovatele podle ust. § 27 odst. 5 zákona o provozu, a zahrnují též náklady spojené s umístěním vozidla na střeženém parkovišti ve dnech 17. 2. 2021 až 18. 2. 2021 (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp.zn. 25 Cdo 4706/2009, dle kterého„ za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“, které je podle názoru soudu plně uplatnitelné i v případě odtahu vozidla dle § 27 odst. 5 zákona o provozu). Soud proto uložil výrokem I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 400 Kč, a to včetně povinnosti k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši ode dne 26. 3. 2021, když soud není oprávněn překročit návrh uplatněný žalobkyní. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.