74 C 75/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je neuhrazená cena odtahu a parkovného na parkovišti provozovaného žalobkyní v souvislosti s odtahem vozidla [registrační značka] dne 9. 3. 2021, pohledávka je tvořena cenou za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, částkou ve výši 250 Kč dohromady za první den střežení vozidla. 3. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě listinných důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádří-li se v soudem poskytnuté lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Rozsudek byl vyhlášen veřejně. 4. Z předložených listin, a to konkrétně protokolu o odtahu [číslo] zřizovací listiny žalobkyně, nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, z učiněných výzev k zaplacení dlužné částky včetně dodejek a osvědčení o registraci vozidla soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně provedla dne 9. 3. 2021 odtah vozidla [registrační značka] na základě rozhodnutí strážníka městské policie a vozidlo následně umístila na parkovišti provozovaném žalobkyní, a to z důvodu porušení ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Cena za odtah vozidla a parkové byla určena podle nařízení hlavního města Prahy na částku 1 900 Kč za odtah a 250 Kč za první den parkovného. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků včetně umístění na střeženém parkovišti je oprávněna na základě zřizovací listiny. Žalovaný je provozovatelem vozidla [registrační značka], vozidlo převzal zpět dne 9. 3. 2021, cenu za odtah a střežení odmítl uhradit. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 11. 3. 2021, v níž určila žalovanému náhradu lhůtu k plnění do 10. 4. 2021. 5. Podle ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o provozu“), řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. 6. Podle ust. § 27 odst. 5 zákona o provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. 8. Podle ust. § 2 nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, maximální cena za úplný nucený odtah osobního automobilu činí 1 900 Kč a maximální cena za službu parkovišť takto odtaženého vozidla na nepřetržitě střeženém parkovišti činí 250 Kč za první den až třetí i jen započatý den. 9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na úhradu ceny za odtah vozila žalovaného ve výši 1 900 Kč a dále na úhradu ceny za službu parkovišť ve výši 250 Kč za první den střežení vozidla, když vozidlo žalovaného bylo odtaženo z důvodu, že neoprávněně stálo dne 9. 3. 2021 na vyhrazeném parkovišti a náklady na odtah vozidla žalovaného jdou k tíži žalovaného jakožto jeho provozovatele podle ust. § 27 odst. 5 zákona o provozu, a zahrnují též náklady spojené s umístěním vozidla na střeženém parkovišti ve dnech 17. 2. 2021 až 18. 2. 2021 (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp.zn. 25 Cdo 4706/2009, dle kterého„ za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“, které je podle názoru soudu plně uplatnitelné i v případě odtahu vozidla dle § 27 odst. 5 zákona o provozu). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.