74 C 90/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 2 494 356, 56 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené jí žalovanou jako insolvenční správkyní v průběhu insolvenčního řízení. Svou žalobu odůvodnila tak, že žalovaná byla usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne 15. 6. 2010, ustanovena insolvenční správkyní žalobce, kterou byla do [datum], kdy byla usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne 19. 9. 2017, funkce zproštěna. Žalovaná z výše uvedené pozice insolvenčního správce žalobce dne [datum] podala žalobu o zaplacení náhrady škody ve výši 16.509.282,30 Kč proti 1) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], 2) Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]) [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (společně dále jen jako„ tehdejší žalovaní"). Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] - pobočka ve [obec] ze dne 7. 2. 2019, č. j. 113 C 26/2015-208, byla žaloba o zaplacení 2.494.356,56 Kč zamítnuta z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí lhůty a vznesení námitky promlčení tehdejšími žalovanými, kterým byla přiznána náhrada nákladů řízení v souhrnné výši 876.198 Kč, a dále bylo žalobci uloženo uhradit České republice na nákladech řízení 5.300 Kč. Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2019, č. j. 57 Co 189/2019-269, byl výše uvedený rozsudek Okresního soudu ve [obec] - pobočka ve [obec] v odst. I výroku potvrzen, pokud jde o náklady prvostupňového řízení, byl změněn tak, že tehdejším žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení v souhrnné výši 1.075.753 Kč, žalobci bylo uloženo uhradit České republice na nákladech řízení 5.300 Kč a tehdejším žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení v souhrnné výši 238.440 Kč. Kdyby byl žalobce ve výše uvedených řízeních proti tehdejším žalovaným úspěšný, tedy pokud by žalovanou nebyla podána žaloba po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, když právě pozdní podání žaloby bylo porušení právních povinností na straně žalované, byla by žalobci přiznána proti tehdejším žalovaným žalovaná částka 2.494.356,56 Kč a také náhrada nákladů právního zastoupení. Tuto částku proto považuje žalobce za škodu, která mu jednáním žalované vznikla. Byť měl žalobce snahu, aby výše uvedená rozhodnutí nebyla vydána a následně se je pokusil ještě zvrátit a za tím účelem podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2019, č. j. 57 Co 189/2019-269, dovolání, závěr Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 25 Cdo 431/2020-323, je jednoznačný a předmětné dovolání bylo výrokem I. odmítnuto - žalovanou podaná žaloba proti tehdejším žalovaným byla podána po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, která uplynula právě v době jejího výkonu funkce insolvenčního správce žalobce a byla tak poslední, kdo ji mohl podat tak, aby se vyhnul později ze strany tehdejších žalovaných platně vznesené námitce promlčení. Ve vztahu k žalovanou vznesené námitce promlčení v rámci tohoto řízení pak žalobce zdůraznil, že v posuzované věci je nutné zamyslet se nad tím, zda subjektivní promlčecí lhůta trvá dva nebo tři roky, a to vzhledem k obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, č. j. Ncp 251/202244, kterým bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Vrchní soud dospěl k závěru, že pokud je spor zahájen až po skončení insolvenčního řízení, jeho výsledek již není nikterak způsobilým ovlivnit výši výnosu zpeněžení majetkové podstaty, ani míru uspokojení pohledávek věřitelů, a proto z povahy věci již o incidenční spor jít nemůže. Vrchní soud dále konstatuje, že příslušné insolvenční řízení žalobkyně bylo skončeno v roce 2017, proto se věcná příslušnost soudu řídí obecným ustanovením § 9 odst. 1 o.s.ř., nikoliv speciálním ustanovením § 7a zák. č. 182/2006 Sb. Žalobce má tudíž za to, že je mimo jiné nutno posoudit, zda se subjektivní promlčecí lhůta neřídí ustanovením § 629 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. I pokud soud dospěje k závěru, že není možno toto ustanovení na posuzovaný případ uplatnit, je žalobce přesvědčen, že své právo uplatnil v promlčecí lhůtě. 2. Žalobce písemně vyzval dne [datum] žalovanou k úhradě částky 4.149.609,59 Kč včetně příslušenství do deseti dnů od doručení výzvy. Dne [datum] žalovaná zaslala žalobci vyjádření k předmětné výzvě s tím, že nárok neuznává. Další předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] vyzval žalobce ještě jednou žalovanou k plnění, nicméně i k této výzvě žalovaná zaslala dne [datum] žalobci přípis, v němž sděluje, že tvrzený dluh vůči žalobci neuznává. Žalovaná tak na předmětný dluh do dne podání této žaloby neuhradila ničeho. Žalobce tedy výše uvedené shrnuje tak, že touto žalobou požaduje po žalované zaplacení částky v celkové výši 2.494.356,56 Kč s příslušenstvím, která představuje zamítnutou část žaloby podané žalovanou za žalobce proti tehdejším žalovaným. Příslušenství žalobce požaduje ode dne následujícího po dni splatnosti dle výzvy k úhradě ze dne [datum] do zaplacení, tedy ode dne [datum]. 3. Žalovaná oproti tomu sporovala důvody podané žaloby, když tvrdila, že žaloba je vadná co do označení žalované, neboť žalovaná není označena způsobem požadovaným ustanovením § 79 odst. 1 o.s.ř., a tedy je nejprve na místě vyzvat žalobce k opravě žaloby postupem dle ustanovení § 43 o.s.ř. s tam předjímanými důsledky. K tomu žalovaná poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.6.2018, č.j. 29 Cdo 2772/2016-118. Pokud jde o věc samotnou, žalovaná uvádí, že žalobu a uplatněný nárok neuznává, a to ani z části, když vznáší námitku promlčení tvrzeného a žalobou uplatněného nároku na náhradu škody. Předmětem řízení ve věci shora rubrikované je nárok na náhradu škody, kterou měla žalovaná jako insolvenční správce žalobce způsobit žalobci jako dlužníku v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] tím, že při výkonu své funkce insolvenčního správce porušila povinnosti, které jsou jí uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupovala s odbornou péčí. Odpovědnost insolvenčního správce za škodu způsobenou při výkonu jeho funkce je upravena v ustanovení § 37 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - jedná se o lex specialis k obecné úpravě dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle ustanovení § 37 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) se právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let. Ze skutečností popsaných samotným žalobcem v žalobě je zjevné (žalobce výslovně uvádí, že„ právě pozdní podání žaloby (dne [datum] - pozn. žalovaného) bylo porušení právních povinností na straně žalované“), že obě výše uvedené lhůty, tedy jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůta, marně uplynuly před podáním žaloby ve věci shora rubrikované a proto nelze přiznat ani případně existující nárok žalobce vůči žalované ve smyslu ustanovení § 609 a 610 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalovaná byla usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne 15. 6. 2010, ustanovena insolvenční správkyní žalobce, kterou byla do [datum], kdy byla usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne 19. 9. 2017, funkce zproštěna (viz usnesení Městského soudu v Praze ve věci navrhovatele [právnická osoba] a navrhovatele [právnická osoba] a dlužníka [anonymizována tři slova], v [anonymizováno], čj. [jednací číslo MSP] ze dne 15. 6. 2010, usnesení Městského soudu v Praze o zproštění insolvenční správkyně [celé jméno žalované] ve věci dlužníka [anonymizována tři slova], v [anonymizováno] čj. [jednací číslo MSP] ze dne 19. 9. 2017). Dále má soud za prokázáno, že dne [datum] podala žalovaná jako tehdejší insolvenční správkyně žalobce žalobu na náhradu škody ve výši 2.494.356,56 Kč, která byla Okresním soudem ve [obec] zamítnuta z důvodu promlčení žalovaného nároku, rozhodnutí prvoinstančního soudu bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě a podané dovolání bylo následně odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Okresního soudu ve [obec] - pobočka ve [obec], čj. 113 C 26/2015 – 208, ze dne 7. 2. 2019; rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č.j. 57 Co 189/2019-269, ze dne 20.9.2019; usnesení Nejvyššího soudu ČR, č.j. 25 Cdo 431/2020 – 323, ze dne 22.9.2021). Z internetového portálu infosoud na stránkách [webová adresa] má soud za prokázáno, že rozsudek Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec], čj. 113 C 26/2015 – 208 v sepětí s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, č.j. 57 Co 189/2019-269 nabylo právní moci dne [datum]. Dále má soud za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a to dvakrát, poprvé výzvou ze dne [datum] s desetidenní lhůtou splatnosti ode