75 C 150/2022-65 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Na odůvodnění rozsudku se aplikuje § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jako„ o.s.ř.) dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byl jednak žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 30 Kč spolu s příslušenstvím jakožto neuhrazeného jízdného za jízdu tramvají [číslo] dne [datum] a dále nárok na zaplacení částky 1 500 Kč spolu s příslušenstvím jakožto přirážky k jízdnému (smluvní pokuty), kterou žalobkyně po žalované žádala proto, že právě dne [datum] žalovaná nastoupila předmětné tramvaje před tím, než jí přišla SMS zpráva, kdy tedy žalobkyně tvrdila, že z tohoto důvodu žalovaná nastoupila do tramvaje bez platné jízdenky, a stíhá jí tedy podle čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek povinnost přirážku zaplatit. 3. Žalovaná v řízení připustila, že do tramvaje vstoupila před tím, než jí příslušná sms přišla, namítala však to, že předmětné pravidlo, dle kterého je možné vstoupit do dopravního prostředku až poté, co SMS přijde, není dostatečně komunikováno, je nepřiměřené a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč je v takovém případě v rozporu s dobrými mravy a je nepřiměřeně vysoká. Žalovaná měla toho dne zdravotní problémy, jela k lékaři, a proto do tramvaje nastoupila před tím, než jí sms přišla, následně měla být napadena revizorem. Měla za to, že revizor zkontroloval právě ji z důvodu jejího etnického původu. Namítala, že pro osoby využívající MHD je notorietou, že v rámci kontroly jízdních dokladů jsou kontrolováni především cizí státní příslušníci. Uplatňování přirážky by tak nemělo užívat právní ochrany. Jízdné žalovaná zaplatila. Měla za to, že pro neúčelnost by žalobkyni v případě úspěchu ve věci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, a to s ohledem na velikost odborný aparát žalované. 4. S argumentací žalované se žalobkyně neztotožňovala, když měla za legitimní pravidlo, dle kterého se žádá po cestujících, aby vstupovali do dopravních prostředků s platným jízdním dokladem a výši přirážky měla za přiměřenou utvrzované povinnosti. Namítala, že je pokrytecké, pokud žalovaná, která je právně vzdělaná, se nechala v tomto řízení zastoupit kolegou z advokátní kanceláře, když současně namítá neúčelnost právního zastoupení žalobkyně. 5. V průběhu jednání ve věci žalovaná navrhla řízení spojit projednávanou věc s řízením vedeným u zdejšího soudu ve věci [spisová značka]. Takový návrh však soud zamítl s ohledem na princip hospodárnosti řízení, když soud má, nebrání tomu zvlášť závažné důvody, ve věci rozhodnout na prvním jednání. Spojení řízení navržené až na soudním jednání by však hospodárné nebylo, neboť by kvůli tomu muselo být jednání odročováno. 6. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaná dne [datum] cestovala tramvají linky [anonymizováno] a v [údaj o čase] hodin byla kontrolována v místě kontroly [příjmení] kontrolorem. V zápisu o provedené přepravní kontrole je uvedeno, že se cestující na výzvu neprokázal žádným jízdním dokladem. Stejnopis zápisu si cestující nepřevzal, odmítl se podepsat (zápis o provedené přepravní kontrole). Údaje cestující byly zjištěny prostřednictvím Policie České republiky, kdy bylo zjištěno, že cestujícím byla paní [celé jméno žalované] (zápis o zjištění osobních údajů cestujícího PID, dopis Policie ČR ze dne [datum]). Z úřední činnosti je soudu známo, a to konkrétně z provedené lustrace (č.l. 20), kterou soud z úřední povinnosti provádí v každém řízení z důvodu identifikace účastníků řízení a ověření podmínek řízení, že žalovaná má od roku [rok] do současnosti konstantně trvalý pobyt v [obec]. Ze smluvních přepravních podmínek PID pak soud zjistil, že na jejich straně 10 v odst. 10 je uvedeno:„ Cestující je povinen nastoupit do vozidla (plavidla) nebo vstoupit do přepravního prostoru metra nebo lanové dráhy Petřín (v případě krátkodobých časových jízdních dokladů) již s přijatým jízdním dokladem ve formě SMS v mobilním komunikačním zařízen. V případě, že cestující na mobilní komunikační zařízení jízdní doklad ve formě SMS neobdrží, je povinen si pořídit pro uzavření přepravní smlouvy jiný jízdní doklad. V opačném případě bude považován za cestujícího bez platného jízdního dokladu.“ Na straně 24, v čl. 8 je pak uvedeno, že:„ Cestující, který se neprokáže platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč“ (smluvní přepravní podmínky PID). Ze sms jízdenky na č.l. 42 vyplývá, že žalobkyni přišla SMS s jízdenkou v ceně 31 Kč dne [datum] v [údaj o čase] hodin. Ze zprávy VFN v [obec] vyplývá, že [datum] v [údaj o čase] hodin byla žalovaná vyšetřena v nemocnici. Žalovaná byla před podáním žaloby předžalobně upomenuta ve smyslu § 142a o.s.ř. (předžalobní výzva z [datum]). 7. Shora uvedenými důkazy byl pak skutkový stav zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí. Další provedené důkazy soud pak v rozsudku neuváděl a důkazy účastnickou výpovědí žalované, manuálem jednotného vzhledu vozidel PID, záznamem v ARES týkající se žalobkyně a organizační strukturou žalobkyně neprováděl pro nadbytečnost. 8. Stručné právní posouzení je takové, že právní vztah mezi účastníky řízení se v prvé řadě řídí § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Výrokem I. byla žaloba částečně zamítnuta proto, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná jízdné uhradila, když bylo prokázáno, že žalované [příjmení] s jízdenkou přišla [datum] v [údaj o čase], tedy 3 minuty po kontrole. 9. Soud má za to, že je však důvodný nárok žalobkyně na úhradu přirážky ve výši 1500 Kč, která je smluvní pokutou ve smyslu § 2048 odst. 1 občanského zákoníku. Ta byla sjednána čl. 8. smluvních přepravních podmínek PID. Žalovaná má v [obec] trvalý pobyt konstantně od roku 1995. Z toho soud dovozuje, že žalované musely být přepravní podmínky žalované ve smyslu § 1751 odst. 1 občanského zákoníku známy, a staly se tak součástí smlouvy o přepravě. Smluvní pokuta byla sjednána za účelem zajištění povinnosti řádně a včas zaplatit jízdné. Ve smluvních přepravních podmínkách je jasně uvedeno, že případě jízdního dokladu ve formě sms je cestující povinen vstoupit s již přijatým platným dokladem. V řízení bylo prokázáno, a žalovaná to sama potvrdila, že tuto povinnost nesplnila, když vstoupila do tramvaje před tím, než jí SMS jízdenka přišla. Je tak třeba uzavřít, že žalovaná porušila smluvní povinnost, která byla utvrzena sjednanou smluvní pokutou, a proto žalobkyni nárok na smluvní pokutu vznikl. Soud nemá za to, že by šlo o pravidlo jakkoliv excesivní, a tedy nepřiměřené a má za to, že po každém spotřebiteli lze spravedlivě požadovat, chce-li cestovat pražskou hromadnou dopravou, aby se mu podrobil. 10. Vznik práva na smluvní pokutu je objektivní povahy, pročež soud odkazuje na komentář k § 2048 Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ [číslo], relativní majetková práva 1. část), Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), [obec] vydání: [obec], Datum vydání: 2014, převzato z ASPI, který uvádí, že:„ Úprava smluvní pokuty stojí nyní tudíž na objektivním principu. Právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly. Není rozhodné, zda byla porušená povinnost obsahem právního vztahu mezi podnikateli či nepodnikateli. Ani vznik škody není podmínkou vzniku pohledávky na smluvní pokutu. Stejně tak nemají na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu vliv objektivní nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (tzv. liberační důvody, dříve § 374 obch. zák.). Povinnost uhradit smluvní pokutu je tudíž vybudována na absolutním objektivním principu.“ 11. Smluvní pokutu nelze označit za nemravnou, neb je dle názoru soudu zcela legitimní, aby dopravce žádal po cestujících, aby vstupovali do dopravních prostředků s platnou jízdenkou. A je zcela legitimní, aby takovou povinnost utvrzoval, přičemž částku 1 500 Kč nelze označit s ohledem na charakter utvrzované povinnosti za nepřiměřeně vysokou, pročež není důvod ji moderovat. Ani další žalovanou uváděné okolnosti nemůžou přivodit jiný závěr a názoržalované, že by uplatňování přirážky ve smyslu § 8 občanského zákoníku nemělo požívat právní ochrany, soud nesdílí. Je na každém, jaký způsob dopravy zvolí, pokud si však zvolí hromadnou dopravu, je povinen řídit se příslušnými podmínkami. Ani argumentace žalované spočívající v tom, že dle jejího názoru jsou primárně kontrolováni cizinci, nemůže na objektivní povaze smluvní pokuty ničeho změnit. Nad to soud takovou skutečnost nemůže označit na obecně známou, jak tvrdila žalovaná, neb soudu známa není. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila přirážku k jízdnému v den kontroly, octla se s placením částky 1 500 Kč v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal z této částky i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského záko