76 C 54/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy. V žalobě uvedla, že je nájemcem části pozemní komunikace na náměstí [adresa], [obec a číslo], o výměře 3 m2, a to na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, zastoupenou [anonymizována čtyři slova] [obec] (dále jen„ Nájemní smlouva“). Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyně od žalované obdržela dne [datum] výpověď Nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] zaslala v souladu s ust. § 2314 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“) ve lhůtě jednoho měsíce námitky proti výpovědi, tyto byly doručeny dne [datum], avšak ani poté nevzala žalovaná výpověď nájmu zpět. Žalobkyně se domnívá, že výpověď není oprávněná, neboť předmětná výpověď je v rozporu s dobrými mravy a vede k bezohlednosti. Žalobkyně je dlouholetým nájemcem pronajatého prostoru a nájemné hradila řádně i v době pandemie. Rozpor s dobrými mravy žalobkyně spatřuje v tom, že tak žalovaná učinila v době, kdy je již pandemie na ústupu a jeví se, že bude podnikání žalobkyně dlouhodobě ziskové. Dle žalobkyně tak byla výpověď načasována tak, aby nájem hrazený žalobkyní pokryl dobu největších dopadů pandemie, kdy stejně jiné využití pronajatého prostoru nebylo možné a současně za situaci, kdy byla žalobkyně bezproblémovým nájemcem. Ukončení nájmu by bylo pro žalobkyni likvidační. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Uvedla, že žalobkyně nájemní smlouvu uzavřela s podnikatelským rizikem, že tato může být kdykoliv vypovězena a s tímto byla srozuměna v Nájemní smlouvě (čl. VI. odst. 2 Nájemní smlouvy), nadto jak žalobkyně, tak žalovaná, měly právo vypovědět Nájemní smlouvu bez udání důvodu. Žalovaná tedy nemá za to, že by postupovala v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná nemá za to, že by výpovědí z Nájemní smlouvy byla žalobkyně omezena ve výkonu podnikání. 3. Soud k věci provedl následující dokazování: Z nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla mezi žalobkyní jako nájemcem, a žalovanou, jako pronajímatelem, uzavřena od [datum] na dobu neurčitou, přičemž předmětem nájmu je označeno [anonymizována dvě slova] [číslo] [adresa] o výměře 3 m2, a to za účelem umístění stánku. Nájemné bylo sjednáno ve výši 32 850 Kč za rok, přičemž hrazeno bylo dvěma splátkami, a to ke dni 15. 1. a k 15. 7. V článku VI. odst. 2) si účastníci sjednali, že ke zrušení nájmu dojde výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak, přičemž výpověď může být podána bez uvedené důvodu a výpovědní lhůta činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení. Z výzvy žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žádala žalobkyni, aby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu Vládou ČR ze dne [datum], [číslo] zastavila aktivity spočívající v provozování veřejné linkové dopravy a pivní kola. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná vypověděla žalobkyni předmětnou nájemní smlouvu s tím, že tato zanikne uplynutím výpovědní doby, která činí tři měsíce. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že proti výpovědi z nájmu podala žalobkyně námitky a požádala o zpětvzetí výpovědi s tím, že vypovězením nájemní smlouvy dochází k likvidaci firmy žalobkyně. Tyto námitky dle razítka byly přijaty podatelnou žalobkyně [datum]. 4. Soud provedl důkaz také dopisem [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] adresovaný panu [jméno] [jméno] a [jméno] [jméno], jednatelům společnosti [právnická osoba], z něj však neučinil žádná zjištění objasňující skutkový stav věci, proto se jimi ani v tomto odůvodnění podrobněji nezabývá. Soud neprováděl ani další dokazování, neboť skutkový stav byl náležitě objasněn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. 5. Po právní stránce soud posoudil věc takto. 6. Dle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Dle ustanovení § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 8. Dle ustanovení § 2302 odst. 1 OZ ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. 9. Dle ustanovení § 2314 odst. 1, 2 a 3 OZ vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. 10. Soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podání žaloby, když žalobu je nutné podat ve lhůtě 2 měsíců od uplynutí lhůty pro zpětvzetí výpovědi (ta činí 1 měsíc od doručení námitek). Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyni byla doručena výpověď z nájmu dne [datum], námitky byly podány dne [datum] a žaloba byla podána ke dni [datum]. Žaloba tedy byla podána včasně. 11. Na základě skutkového stavu, který vyplýval především ze samotných tvrzení žalobkyně, provedených důkazů a s přihlédnutím k právní stránce věci, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem zkoumání soudu v případě žaloby o přezkumu oprávněnosti výpovědi je otázka, zda byly splněny výpovědní důvody uvedené ve výpovědi. Účastníci si v Nájemní smlouvě sjednali možnost podání výpovědi bez udání důvodů. Nájemní smlouva byla uzavřena platně a žalovaná splnila požadavky na ní kladené, při ukončení nájmu postupovala v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami a soud tak neshledal neoprávněnost výpovědi. Oba účastníci jsou nadto podnikatelé a žalovaná se v žádném případě nemohla dopustit porušení dobrých mravů, a to i v případě, že by k výpovědi přistoupila z důvodu tržního, ani takové jednání by nebylo možné shledat v rámci oprávněnosti výpovědi jako nekalosoutěžní, které by odůvodňovalo žalobě vyhovět. Žalovaná měla právo vypovědět sjednanou smlouvu z jakéhokoliv důvodu, a stejné právo také svědčilo žalobkyni, a to i v době pandemie, čehož mohla využít. Nelze rovněž namítat, že s ohledem na to, že žalobkyně řádně plnila své povinnosti ze smlouvy plynoucí, zabraňovalo by takovéto svědomité chování podání výpovědi ze strany žalované. Z toho důvodu soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla v řízení plný úspěch. Podle rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. II.ÚS 2396/09 ze dne [datum]:„ U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ Soud proto žalované přiznal pouze náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč. Při určení výše nákladů řízení postupoval dle ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky [číslo]. Žalované tak náleží paušální náhrada, jakoby nebyla v řízení zastoupena advokátem, tedy ve výši 300 Kč za každý ze 3 úkonů (vyjádření ve věci samé ze dne [datum], příprava na jednání a za účast na jednání dne [datum]), jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.