77 C 53/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 62.506 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení). Podáním ze dne [datum] žalobce žalobní žádání co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení rozšířil, změna žaloby byla připuštěna usnesením podepsaného soudu ze dne 22. 6. 2022, č.j. 77 C 53/2022 – 30, které nabylo právní moci dne [datum], předmětem řízení byl nadále požadavek žalobce na zaplacení částky 62.506 Kč, úroku z prodlení z částky 40.508 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 21.998 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Požadované peněžité plnění žalobce kvalifikoval tak, že se jedná o nedoplatek odkupného z pojistných smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovanou, která odkupné mylně stanovila (a vyplatila) v částce 25.492 Kč (a má doplatit 40.508 Kč) a v částce 39.802 Kč (a má doplatit 21.998 Kč). Žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] pojistnou smlouvu o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] (s počátkem pojištění dne [datum], pojistnou dobou 46 let, sjednaným měsíčním pojistným ve výši 2.000 Kč, pojištění bylo ukončeno s výplatou odkupného dne [datum]) a dne„ 26. 112. 2010“ pojistnou smlouvu o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] (s počátkem pojištění dne [datum], pojistnou dobou 46 let, sjednaným měsíčním pojistným ve výši 800 Kč, pojištění bylo ukončeno s výplatou odkupného dne [datum]). Součástí smluv byly žalobcem podrobněji identifikované všeobecné pojistné podmínky a doplňkové pojistné podmínky. K tvrzenému pochybení (omylu) žalované při stanovení odkupného žalobce odkázal na ust. § 3 písm. x) zák. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, na ujednání ve všeobecných a doplňkových pojistných podmínkách (o tom, že výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad, odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění), na to, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z ust. § 66 odst. 2 písm. f) zák. č. 37/2004 Sb. (povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného), na to, že žalovaná na vrub zaplaceného pojistného (66.000 Kč a 61.800 Kč) v rozporu se smlouvami účtovala rizikovou a nákladovou složku, která nebyla sjednána, v důsledku srážek došlo ke snížení kapitálové hodnoty pojištění a tudíž k výplatě nižšího odkupného. Žalobce dále poukázal na to, že pojistné smlouvy obsahují zneužívající smluvní ujednání ve smyslu článku 3 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] a ust. § 56 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tato smluvní ujednání jsou neplatná, a proto o tyto náklady nelze snižovat výši odkupného (jedná se o ujednání o rizikovém pojistném a ujednání vztahující se k počátečním, správním a inkasním nákladům. Žalovaná peněžité plnění neposkytla ani poté, co byla o zaplacení upomenuta zástupcem žalobce. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce fakticky tvrdí, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce tím, že bez právního titulu snižovala kapitálovou hodnotu pojištění, avšak nároky právně nekvalifikuje jako nároky z bezdůvodného obohacení, neboť si je vědom promlčení svých nároků podle ust. § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Před zahájením sporu právní kvalifikaci bezdůvodným obohacením žalobce provedl, poté podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jímž se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná nesdílí přesvědčení žalobce o neplatnosti pojistných smluv, riziková složka i nákladová struktura byla sjednána„ zcela určitě“ a v souladu s právními předpisy účinnými v době uzavření smluv. Pokud by však soud došel k závěru o neplatnosti smluv, je požadované plnění třeba hodnotit jako bezdůvodné obohacení a nároky žalobce jsou promlčeny, neboť již při uzavření smluv měl k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost smluv, měl možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Po uzavření smluv byl navíc o vývoji smluv pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů. Promlčena jsou veškerá plnění uhrazená přede dnem [datum] Poslední pojistné na pojistnou smlouvu ze dne [datum] bylo uhrazeno dne [datum] a na pojistnou smlouvu ze dne [datum] bylo uhrazeno dne [datum]. Pro případ posouzení smluv jako absolutně neplatných (smluv jako celku) žalovaná vznesla námitku promlčení nároků žalobce ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním nároku žalobou; pro případ posouzení smluv jako částečně neplatných – ve vztahu k ujednáním o nákladech a poplatcích, žalovaná vznesla námitku promlčení nároků ve vztahu k počátečním nákladům a správním poplatkům účtovaným více než dva roky před uplatněním požadavku před finančním arbitrem. Na podporu své argumentace o platnosti smluv žalovaná uvedla, že žalobce před uzavřením pojistných smluv převzal jejich plné znění, včetně pojistných podmínek, až do roku 2018 nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s obsahem smluv, žalobcem zdůrazňovaná ujednání ve smlouvách nezakládají nerovnováhu v právech a povinnostech stran (nejedná se o zneužívající ujednání). O tom, že se nejedná o ujednání zneužívající, již soudy rozhodovaly (žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, č. j. 29 Co 399/2021 – 193). Ujednání nejsou ani netransparentní, jak svou argumentací prosazuje žalobce (k tomu žalovaná odkázala na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C [číslo]). I kdyby byly pojistné smlouvy v některých částech neurčité, potažmo neplatné, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní. Žalobce se však relativní neplatnosti nedovolal a jeho právo tak učinit se promlčelo ještě před podáním žaloby. Neplatnost by se navíc vztahovala pouze k dílčím ujednáním smluv a neměla by za následek neplatnost celých smluv. 4. Žalobce k vyjádření žalované replikoval podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že ve shodě s žalovanou považuje pojistné smlouvy za platné. Žalobce připustil, že před podáním žaloby se v řízení před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení, domníval se, že pojistné smlouvy jsou neplatné (zejm. pro neurčitost ujednání o nákladové struktuře pojistného). Vlivem výstupů rozhodovací praxe soudů v letech 2018 a 2019 přehodnotil svůj právní názor a vzal návrh před vydáním konečného rozhodnutí o námitkách zpět. V rozhodovací praxi soudů se však objevilo i rozhodnutí vyhovující žalobě o zaplacení řádného odkupného, nezpochybňující„ neplatnost“ pojistné smlouvy (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 3. 2021 ve věci sp. zn. 31 C 70/2020). Žalobce žalované neposkytoval žádné plnění na základě ujednání o počátečních a správních nákladech, veškeré plnění bylo poskytováno na základě ujednání o pojistném. Na námitku promlčení žalobce zareagoval odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. II. ÚS 2460/17, na rozhodnutí Nejvyššího soudu i na rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], s tím, že při posouzení pojistných smluv jako neplatných a vypořádání bezdůvodného obohacení soud nemá k objektivní promlčecí lhůtě vůbec přihlédnout, popř. námitku promlčení korigovat ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Ve vztahu k neplatnosti některých ujednání pojistných smluv je klíčové, že žalobce nebyl žalovanou s pojistně matematickými metodami seznámen, ty se proto nestaly součástí pojistných smluv. Současně žalobce zmínil své„ administrativní pochybení“ při formulaci žalobního petitu – při vyčíslení úroků z prodlení, kdy tyto„ začaly běžet již den po výplatě odkupného v nesprávné výši“ (pozn. soudu: Na tuto změnu žaloby soud reagoval usnesením ze dne 22. 6. 2022, č.j. [číslo jednací]). 5. Podáním ze dne [datum] žalobce k námitce promlčení doplnil, že nelze aplikovat dvouletou subjektivní promlčecí dobu a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. III. ÚS 2127/21. Je na žalované, aby konkrétně tvrdila a prokázala, kdy začala běžet subjektivní promlčecí doba. Z výročních dopisů (u nichž není nijak doloženo, že byly žalobci doručeny) neplyne jakákoliv skutečnost prokazující vědomost žalobce o neplatnosti smluv. Argumentace žalované o vědomosti žalobce o neplatnosti smluv již v době jejich uzavření je i nelogická (žalobce jednal podle smluv, hradil pojistné). Nelze ani konstatovat, že žalobce věděl o neplatnosti smluv v době zahájení řízení u finančního arbitra. Pokud by„ odvolací soud“ dospěl k závěru o tom, že žalobce měl vědomost o neplatnosti smluv již v roce 2017,„ musela touto vědomostí nepochybně disponovat i žalovaná“. Není možná ani aplikace objektivní promlčecí doby (zde žalobce odkázal na rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] až C [číslo] a na přehodnocení rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, jak se podává z jeho rozhodnutí ve věcech sp. zn. 29 Co 492/2021, 29 Co 73/2022 a 29 Co