78 C 25/2022-70 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vůči žalovaném zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, kdy tato částka měla představovat vrácení zápůjčky, která byla mezi stranami uzavřena na základě smlouvy ze dne [datum] resp. [datum]. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz č. EPR [číslo], proti kterému žalovaný dne [datum] podal odpor, který následně dne [datum] zdůvodnil tak, že nerozporuje uzavření smlouvy o zápůjčce, ze které obdržel od žalované 1 000 000 Kč. Rozporoval však dobu splatnosti a oprávněnost příslušenství v podobě 9% úroku, který měl být dle jeho názoru po uplynutí doby splatnosti zápůjčky počítán na jistinu a nikoliv na úroky. 3. Žalobkyně dne [datum] požádala soud o vydání předběžného opatření podle § 102 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.), kterým by bylo žalovanému zakázáno právně nakládat s v předběžném opatření blíže specifikovanými nemovitostmi. Soud tomuto návrhu dne [datum] vyhověl a předběžné opatření vydal. Žalovaný proti tomuto usnesení podal odvolání. Městský soud v Praze jakožto soud odvolací však usnesení zdejšího soudu jakožto věc správné potvrdil. 4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že byly uzavřeny obě smlouvy o zápůjčce. Stejně tak o tom, že žalovaný jakožto vydlužitel skutečně obdržel od žalobkyně 1 000 000 Kč a dále, že žalovaný až do prosince roku 2020 platil 9% úrok ujednaná ve smlouvách. 5. Z provedených důkazů soud zjistil následující. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní jakožto zapůjčitelem a žalovaným jakožto vydlužitelem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí 1 000 000 Kč na zde uvedený bankovní účet. V bodě 2.5 si strany dohodly smluvní úrok ve výši 9% ročně z poskytnuté částky, který měl být placen formou měsíčních splátek, splatných vždy do 15. dne v měsíci, přičemž první splátka byla stanovena na [anonymizováno] [rok]. V bodě 2.8 byl pak sjednán úrok z prodlení ve výši 0,05% za každý byť i započatý den prodlení vydlužitele se splacením zápůjčky, která měla být vrácena do [datum]. 7. Z výpis z účtu vedeného u [obec] spořitelny, soud zjistil, že dne [datum] byl uskutečněn převod 1 000 000 Kč na č. účtu uvedeného ve smlouvě o zápůjčce jako č. vydlužitele. 8. Dále byla soudu předložena směnka z [datum], kterou se žalovaný zavázal bez protestu zaplatit žalobkyni 1 180 000 Kč ke dni [datum]. 9. Ze smlouva o zápůjčce ze dne [datum], soud zjistil, že doba splatnosti zápůjčky byla prodloužena do [datum], jinak byl obsah smlouvy totožný jako u smlouvy z [anonymizováno] [rok], přičemž v bodu 2.6. je uvedeno, že 9% úrok je splatný opět ve splátkách počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. 10. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný tuto zápůjčku v ujednaném termínu tedy do [datum] resp. po následném prodloužení splatnosti do [datum], nevrátil. Hradil žalobkyni toliko sjednané úroky ve výši 9%, a to do [anonymizováno] roku [rok]. 11. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase věc vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce 12. Podle ust. § 2392 odst. 1 OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 13. Podle ust. § 2393 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 14. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že mezi stranami vznikl závazkový právní vztah z titulu uzavřených smluv o zápůjčkách. Stejně tak bylo nesporným, že nedošlo k navrácení zapůjčených finančních prostředků. Žalovaná strana sice uvedla, že dle jejího názoru byla splatnost zápůjčky posunuta ústní dohodou, ale toto své tvrzení nijak nedoložila a nenavrhla k tomuto ani provedení žádných důkazů. Soud tak vycházel z toho, co bylo v řízení prokázáno a to, že splatnost zápůjčky, po jejím prodloužení druhou ze smluv, nastala ke dni [datum]. Mezi stranami bylo dále smluvně ujednáno příslušenství zápůjčky, představující 9% úrok a dále 0,05% denní úrok z prodlení. U druhého z výše uvedených nebylo mezi stranami sporu o jeho oprávněnosti. U 9% úroku pak žalovaný namítal, že v době po splatnosti smlouvy tedy od [datum] měly být jeho platby započítávány na splátky jistiny a nikoliv na ujednaný úrok. S tímto názorem ovšem nejde souhlasit. Pokud se některá ze stran závazkového vztahu zaváže platit úroky z poskytnutého plnění, není její prodlení se splacením jistiny důvodem, aby tyto platby byly započítávány na jistinu závazku a tím tento umořovaly. Již z logiky samotného institutu příslušenství je toto jakousi penalizací a není tak možné, aby danou osobu naopak zvýhodňovalo a postupně ze závazku vyvazovalo. Při přijetí této argumentace by tak žalovaný jakožto vydlužitel v prodlení na svém neplnění závazku vydělal, jelikož by jistinu pomalu umořoval ve formě splátek a žalobkyně by mu po tuto dobu poskytovala finanční prostředky bez jakéhokoliv peněžitého zvýhodnění pro ni. Vzhledem k výše uvedenému tak soud rozhodl o příslušenství tak, jak požadovala žalobkyně a jak je plně v souladu s ujednáním stran. 15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla v řízení plný úspěch, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení jako tohoto řízení, tak nákladů vzniklých v souvislosti s úspěšně podaným návrhem na předběžné opatření v plné výši. Náklady žalobkyně se sestávají z odměny advokáta dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí, návrh ve věci samé, písemné vyjádření ve věci samé, účast na ústním jednání dne 15. 8. 2022) ve výši 12 300 Kč/úkon, za sepis předžalobní výzvy, návrh na předběžné opatření a vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření, pak byla přiznána částka odpovídající ½ výše úkonu tedy částka 6 150 Kč/úkon. Dále se náklady žalobkyně sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), zaplaceného soudního poplatku ve výši 40 000 Kč za podanou žalobu a 1 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření. A náhrady jízdného k soudnímu jednáním z [obec] a zpět, v celkové výši 1 022 Kč a náhrad za promeškaný čas (§ 14 odst. 1 a), odst. 3 advokátního tarifu) za 5 půlhodin v celkové výši 500 Kč. Právní zástupce je navíc plátcem DPH, a tudíž mu náleží i tato náhrada ve výši 21% Celkem tedy náklady žalobkyně činí 127 239 Kč. 16. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 o.s.ř.