14 C 212/2017-222 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 142 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalobkyně jako uchazeč o koupi uzavřela s žalovanou jako zprostředkovatelem prodeje a s manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení] (dále též„ manželé [příjmení]“) jako budoucími prodávajícími smlouvu o rezervaci (dále též„ smlouva o rezervaci“ nebo„ rezervační smlouva“). Smlouva se týkala pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Třebotov, okres [okres], zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Třebotov, obec Třebotov, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ. Vlastníky těchto nemovitých věcí byli manželé [příjmení]. Předmětem rezervační smlouvy byl dále též pozemek par. [číslo] v obci a katastrálním území Třebotov, zapsaný na [list vlastnictví] pro katastrální území Třebotov, obec Třebotov, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, jehož vlastníkem byl pouze [jméno] [jméno] [příjmení]. 2. Z čl. III. odst. 1 smlouvy o rezervaci plyne, že žalobkyně a manželé [příjmení] se zavázali uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě do [datum], a to za podmínek uvedených ve smlouvě o rezervaci. Jednou z podmínek přitom bylo, že na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní ve výši 600 000 Kč ve prospěch obchodní společnosti bpv [právnická osoba] [příjmení] 600 000 Kč měla být dané společnosti uhrazena z kupní ceny. 3. Žalobkyně se dle rezervační smlouvy zavázala zaplatit na účet žalované rezervační poplatek ve výši 285 000 Kč. 4. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pokud by nedošlo k uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě z důvodů na straně žalobkyně do [datum], náleží rezervační poplatek žalované a manželům [příjmení], a to rovným dílem. Pokud by pak nedošlo k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní z jiného důvodu, než na straně žalobkyně, byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni celý rezervační poplatek, a to ve lhůtě 5 dní od obdržení výzvy. 5. Po uzavření rezervační smlouvy a uhrazení rezervačního poplatku začala žalovaná připravovat návrh smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Tento návrh žalovaná odeslala e-mailem žalobkyni a manželům [příjmení] dne [datum]. V čl. A odst. 5 smlouvy o budoucí smlouvě kupní se k překvapení žalobkyně objevilo ustanovení odlišné od ujednání obsažených v rezervační smlouvě. Z daného ustanovení plynulo, že manželé [příjmení] nemají vůči společnosti bpv [právnická osoba] pohledávku ve výši 600 000 Kč, ale i jiné existující nebo v budoucnu vznikající pohledávky, a to až do [datum]. Tato informace nebyla žalobkyni při uzavírání rezervační smlouvy známa. Pokud by byla žalobkyně o této skutečnosti informována, rezervační smlouvu by neuzavřela. 6. Žalobkyně proto žalované oznámila e-mailem ze dne [datum], že žalovaná a manželé [příjmení] porušili rezervační smlouvu. Žalobkyně proto požadovala vrácení uhrazeného rezervačního poplatku. 7. Žalovaná žalobkyni vrátila půlku rezervačního poplatku, druhou půlku vrátit odmítla. 8. E-mailem ze dne [datum] žalovaná informovala žalobkyni, že částka odpovídající jedné polovině rezervačního poplatku byla složena do soudní úschovy, neboť žalovaná si nebyla jista, komu má danou částku vyplatit. 9. Žalobkyně shrnula, že ačkoliv k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní nedošlo z důvodů na straně žalované a manželů [příjmení], nebyla jí do dne podání žaloby vrácena půlka uhrazeného rezervačního poplatku ve výši 142 500 Kč. Požaduje proto po žalované zaplacení dané částky a souvisejícího úroku z prodlení. 10. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Návrh smlouvy o smlouvě budoucí zcela respektoval podmínky sjednané v rezervační smlouvě. Při jednání o textu smlouvy o budoucí smlouvě kupní bylo od společnosti bpv [právnická osoba] zjištěno, že pohledávka činí více, než její část zajištěná zástavním právem. Jak žalobkyně, tak manželé [příjmení] žalované sdělili, že trvají na tom, aby jim byla vyplacena zbývající polovina rezervačního poplatku. Žalované nepříslušelo rozhodnout, komu polovina rezervačního poplatku náleží. Žalovaná proto dne [datum] podala u Obvodního soudu pro Prahu 10 návrh na složení částky 142 500 Kč do soudní úschovy. Návrh odůvodnila tím, že jí nepřísluší rozhodnout, komu půlka rezervačního poplatku náleží. Žalovaná tak měla důvodné pochybnosti o tom, kdo je jejím věřitelem (zda žalobkyně, či manželé [příjmení]). Obvodní soud pro Prahu 10 shledal návrh žalobkyně důvodným a vyzval ji ke složení částky 142 500 Kč do soudní úschovy. To žalovaná dne [datum] učinila, čímž svůj závazek z rezervační smlouvy splnila. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 43 Sd 6/2017-34, danou částku přijal do úschovy. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V nynějším řízení tedy nelze žalované uložit, aby plnila duplicitně, a navíc tomu, kdo nebyl a není jejím věřitelem. 11. Žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] dále uvedla, že žalovaná pomíjí, že manželé [příjmení] při podpisu rezervační smlouvy zatajili skutečnou výši svých dluhů. Pokud by žalobkyně znala skutečnou výši závazků manželů [příjmení], které byly předmětnými nemovitostmi zatíženy, a to před uzavřením rezervační smlouvy, nikdy by s žalovanou a manželi [příjmení] rezervační smlouvu neuzavřela. Ve skutečnosti nejenže se tedy jednalo o významně jinou výši závazků manželů [příjmení], žalobkyni ani nemohla být s jistotou známa celková výše jejich závazků, když se mělo jednat také o závazky manželů [příjmení] v budoucnu vznikající, a to až do [datum]. Žalobkyně dále akcentovala, že žalované byl její věřitel (žalobkyně) od samého počátku znám, a žalovaná tak nebyla oprávněna složit předmětnou částku do soudní úschovy. Žalobkyně dodala, že soud důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává. Soud v rámci řízení o úschovách vychází z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popř. zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy. Pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má z hlediska zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem. Uvedené ovšem platí jen za předpokladu, že dlužník složil předmět plnění do úschovy v souladu se zákonem. Zjistí-li se, že důvody pro složení plnění u soudu nebyly dány, např. proto, že dlužník neměl důvody pochybovat o tom, kdo je věřitelem (jako je tomu v nynějším případě), dluh nebyl složením do soudní úschovy splněn a povinnost dlužníka poskytnout plnění přímo věřiteli nadále trvá. Nelze tak přisvědčit názoru žalované, že není dlužníkem žalobkyně a že není pasivně legitimována. 12. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] konstatovala, že o dluzích manželů [příjmení] nevěděla. Žalovaná žádné povinnosti neporušila; žalobkyně si měla zjistit vše, co považovala za důležité. Žalovaná si neexistenci dalších dluhů manželů [příjmení] nevymínila. Žalovaná měla právo složit peněžní prostředky do soudní úschovy. Tento její právní názor byl potvrzen pravomocným usnesením [název soudu] ze dne [anonymizováno] [číslo], č. j. [číslo jednací]. Jedná se o subjektivní posouzení žalované, že tu jsou pochybnosti o tom, kdo jej jejím věřitelem. Soud pak rozhodne, zda návrh na složení do úschovy považuje za důvodný. Nelze tedy tvrdit, že částka byla do soudní úschovy složena neoprávněně. 13. V dalším vyjádření (ze dne [datum]) žalobkyně zopakovala již uplatněnou argumentaci, na které setrvala. 14. U soudního jednání dne [datum] účastníci kromě výše popsaných tvrzení uvedli následující. Žalovaná dodala, že žalobkyni bylo zřejmé, o jakou výši pohledávek se jedná, a to na základě listu vlastnictví týkajícího se dotčených nemovitých věcí. Dodala, že měla k dispozici zástavní smlouvu týkající se daného zástavního práva; v této je uvedeno to, co je uvedeno v listu vlastnictví. Skutečnou výši pohledávky zajištěné zástavním právem nebyla žalovaná schopna zjistit (tuto jí odmítali sdělit jak manželé [příjmení], tak i zástavní věřitel). Žalobkyně pak akcentovala, že jak v listu vlastnictví, tak v zástavní smlouvě bylo uvedeno, že zástavní právo se váže kromě částky 600 000 Kč i k úhradě jiných peněžitých pohledávek existujících nebo vznikajících v budoucnu až do [datum], to mělo být uvedeno v rezervační smlouvě. Žalobkyně pak zdůraznila, že i kdyby žalovaná o výši dluhů manželů [příjmení] před podpisem rezervační smlouvy nevěděla (kdyby jí manželé [příjmení] tuto zamlčeli), mělo dojít k aplikaci čl. III. odst. 6 rezervační smlouvy a k vrácení celého rezervačního poplatku. 15. Provedeným dokazováním zjistil soud následující relevantní skutkové okolno