18 C 115/2023-52 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaných zaplacení částky 259 232,97 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazených faktur za pronájem motorového vozidla [registrační značka], konkrétně faktury č. [anonymizováno] ze dne [datum] znějící na částku 41 097 Kč se splatností [datum], faktury č. [anonymizováno] ze dne [datum] znějící na částku 38 266,33 Kč se splatností [datum], a faktury č. [anonymizováno] ze dne [datum] znějící na částku 10 000 Kč se splatností [datum]. Z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 1 dne [datum] rámcovou nájemní smlouvu [číslo] nájemní smlouvu [číslo] na základě kterých měl mít žalovaný 1 v nájmu předmětné vozidlo po dobu 48 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1 vrátil vozidlo předčasně, požadovala žalobkyně dle čl. 18 [číslo] smluvní pokutu ve výši 169 869,64 Kč. Žalobkyně dále požadovala dle čl. 20 rámcové nájemní smlouvy smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaný 1 byl k úhradě dluhu vyzván předžalobními výzvami ze dne [datum] a [datum], ty mu však nebyly doručeny. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným 2 dohodu o ručení, na základě které se žalovaný 2 zavázal hradit místo žalovaného 1 veškeré pohledávky vyplývající z nájemní smlouvy. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného 2 jakožto ručitele k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak ta mu doručena nebyla. Podle § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), rozhodne soud rozsudkem pro uznání tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Jde o takový případ, kdy se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří a ve stanovené lhůtě soudu ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, přičemž byl o následku stanoveném v § 153a odst. 3 o. s. ř. poučen (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Výzva musí být žalovanému doručena do vlastních rukou (§ 114b odst. 4 o. s. ř.) a nesmí se jednat o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. se rozumí usnesení, kterým soud žalovanému ukládá, aby se ve lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení, ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, např. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaným byla dne [datum] doručena fikcí do datové schránky žaloba spolu s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v níž byli vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení ve věci písemně vyjádřili a aby v případě, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznají, ve vyjádření vylíčili rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, aby označili důkazy k prokázání svých tvrzení a pokud se bude jednat o důkazy listinné, aby je k vyjádření připojili. Žalovaným bylo současně dáno poučení, že jestliže se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě k žalobě nevyjádří, neuvedou rozhodné skutečnosti, na základě nichž nesouhlasí s žalobou, nenavrhnou a nepředloží důkazy k prokázání svých tvrzení, a ani soudu ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají, a na základě této skutečnosti soud žalobě vyhoví v plném rozsahu rozsudkem pro uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. Žalovaní se ve věci nevyjádřili, ač byli poučeni o následcích nevyjádření, přičemž důvod, který jim v tom bránil, neuvedli. Pouze pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše rozhodl soud rozsudkem pro uznání tak, že žalobkyni přiznal celý nárok uplatňovaný žalobou. Při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel soud z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 363,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 370 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 259 232,94 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 920 Kč ve výši 6 073,20 Kč O nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.