20 C 100/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s přísl. z důvodu, že mu žalovaný nezaplatil cenu za objednané konstruktérské práce, které byly vyúčtovány třemi fakturami a přes nesčetné telefonické upomínky byla uhrazena pouze část faktury [číslo] ze dne [datum] ve výši 20 000 Kč, avšak zbytek dluhu v částce 82 542 Kč nebyl uhrazen. Účastníci si nedohodli výši úroků z prodlení, proto žalobce uplatňuje tyto úroky v zákonné výši. Dále žalobce uplatňuje minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky podle § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně zaslána, přičemž protože oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (u obou soud souhlas předpokládal v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, nevyjádřili), postupem podle § 115a o.s.ř. soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Z výpisů z obchodního rejstříku žalovaného, z živnostenského rejstříku žalobce, z faktury [číslo] ze dne [datum], z faktury [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], z listiny označené jako„ uznání dluhu“ ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky jako podnikateli byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byly kromě jiného konstrukční práce za dohodnutou cen, když žalobce byl zhotovitelem a žalovaný objednatelem. Tyto práce žalobce pro žalovaného vykonal, nicméně žalovaný cenu díla v termínu splatnosti nezaplatil. Shora uvedeného dne pak došlo k uznání dluhu za strany žalovaného a k závazku dluh ve výši 82 542 Kč do dne [datum] na sjednaný účet žalobce. 4. Podle § 2053 obč. zák., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Podle § 2586 odst. 1 obč. zák. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 6. V řízení byla prokázána listinnými důkazy tvrzení uvedená v žalobě, tj. že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, žalobce dílo řádně provedl, žalovaný převzal, avšak neuhradil celou cenu díla. Svůj závazek pak uznal, proto nastal předpoklad, že závazek ke dni uznání trval v uvedené výši, tato tvrzení žalovaný žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil, a proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 7. Podle § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud uložil žalované rovněž povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z jednotlivých částek, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur, kdy se žalovaný dostal do prodlení. 9. Dále soud přiznal žalobci i právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výši nákladů soud určil jako náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 4128 Kč.