25 C 170/2020-59 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 12. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 13 554,20 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Konkrétně žalobkyně v návrhu tvrdila, že se žalovaným uzavřela rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb ze dne 31. 7. 2015 a smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 21. 1. 2016. Na základě těchto smluv byla žalobkyně povinna vést žalovanému účet č. [bankovní účet] a poskytnout mu v rámci něj úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr vrátit nejpozději do jednoho roku, s možností obnov, spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně a poplatkem ve výši 400 Kč za každé období poskytnutí kontokorentu. Neboť žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zaslala mu žalobkyně výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu ze dne 6. 1. 2020, na základě které byla smlouva ke dni 21. 1. 2020 ukončena. Celkový dluh k dnešnímu dni činí 13 554,20 Kč. 3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále čerpání a splácení úvěru. 4. Při soudním jednání dne 19. 4. 2023 žalobkyně setrvala na svém návrhu, jak výše uvedeno, žalovaný zastoupený opatrovníkem (ustanovený z důvodu neznámého pobytu žalovaného), se vyjádřil tak, že nárok jako takový byl osvědčen, nicméně nesouhlasí s výší úroků z prodlení. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním ve věci samé. 6. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 31. 7. 2015 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného vedla platební účet č. [bankovní účet]. 7. Z žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 18. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč, s tím, že případně akceptuje i úvěr v nižší výši. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 18 100 Kč. 8. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 21. 1. 2016 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, a to formou kontokorentního úvěru na jeho platebním účtu založeném v rámci rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb. Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku s možností automatické prolongace. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně a poplatkem ve výši 400 Kč za každý rok trvání smlouvy. Smluvní úrok z prodlení byl dohodnut ve výši 0,12 % denně z dlužné částky. 9. Z ceníku finančních operací a služeb soud zjistil, že poplatek za výběr z bankomatů jiné sítě v České republice činí 30 Kč, poplatek za dotaz na zůstatek u cizích bankomatů 9 Kč a poplatek za zaslání SMS 2,40 Kč. 10. Ze sazebníku pro kontokorentní úvěry soud zjistil, že úroková sazba k tarifu [anonymizována dvě slova] činí 8,3 % ročně. 11. Z přehledu učiněných transakcí soud zjistil, že žalovaný na svém platebním účtu učinil za dobu trvání smlouvy platby ve výši 780 261,22 Kč. Na tento jeho účet obdržel částku 770 883 Kč. Naúčtovaný úrok činil 3 430,13 Kč, úrok z prodlení 2 696,35 Kč a poplatky činily 3 594,80 Kč. 12. Z podrobných výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že po zaúčtování všech kreditních a debetních operacích, připsání úroků a poplatků činil stav účtu žalovaného mínus 13 554,20 Kč. 13. Z [anonymizováno] CCB Reportu ze dne 19. 1. 2016 soud zjistil, že žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v databázi BRKI CZ. 14. Z přehledu solventnosti žalovaného ze dne 19. 1. 2016 soud zjistil, že banka podrobně přezkoumala příjmovou a výdajovou stránku platebního účtu žalovaného. 15. Z výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 1. 2020 vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně vypověděla žalovanému k datu 21. 1. 2020 smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 21. 1. 2016 a vyzvala jej k úhradě debetního zůstatku jeho účtu ve výši 10 302,26 Kč. 16. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 5. 2020 vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě nepovoleného záporného zůstatku na jeho účtu ve výši 12 797,01 Kč. 17. Soud tak vzal za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru formou kontokorentu k jeho platební účtu vedeného u žalobkyně, a to ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně po přezkoumání finanční situace žalovaného této žádosti částečně vyhověla a poskytla mu úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, avšak nesplácel jej (úroky) řádně a včas. Žalobkyně proto úvěrovou smlouvu vypověděla a požaduje po žalovaném uhrazení vyčerpané jistiny, úroku, úroku z prodlení a poplatků. Výše uvedené označili účastníci řízení za nesporné. 18. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet 19. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru 20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 22. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 24. Dle § 168 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednán úrok z prodlení, který převyšuje úrok z prodlení nejvýše přípustný podle tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněným a nejvýše přípustným úrokem z prodlení pro účely § 122 odst. 1 písm. a) za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 2 a 3 považuje za smluvní pokutu. 25. Dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 26. Dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200000 Kč. 27. Žalovaný ve věci učinil pouze jednu námitku, a to ve vztahu ke smluvnímu úroku z prodlení. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb. limituje možnost ukládání smluvních úroků z prodlení nad výši stanovenou zákonem. Tento zákon však nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016, tj. po dni uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru. Na daný případ se tak mohou vztahovat pouze explicitní retroaktivní ustanovení, která však říkají, že byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednán úrok z prodlení, který převyšuje úrok z prodlení nejvýše přípustný podle tohoto zákona, považuje se rozdíl za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; ve zbylém rozsahu se považuje za smluvní pokutu. Žalobkyně tak skutečně může požadovat pouze úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy. Pokud byl však úrok z prodlení stanoven vyšší, nezpůsobuje to jeho neplatnost. Ve svém zbytku se posuzuje jako náhra