30 C 138/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce žalobou uplatňuje nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) ve výši 66.250 Kč z titulu nepřiměřené délky správního řízení vedeného [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), jakožto správním orgánem prvního stupně, pod sp. zn. OSČ- Př/068425/1985 [číslo] a [anonymizována dvě slova] [územní celek] (dále jen„ Krajský úřad“), jakožto orgánem odvolacím, a dále soudního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen„ Krajský soud“) pod sp. zn. 42 A 12/2016 a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 294/2019. 2. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a žalobce tak byl ve stavu nejistoty, žádá tak odškodnění dle sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010 a to za prvé dva roky řízení 15 000 Kč a 1250 Kč / za každý následující měsíc. Tuto částku je třeba, dle žalobce, navýšit o dalších 20 %. Navýšení požaduje z důvodu, že se jednalo o jednoduché řízení o projednání běžného dopravního přestupku, o dalších 20 % z důvodu banality řízení, je mu známo, že řízení bylo projednáváno na čtyřech stupních, což odůvodňuje snížení o 40 %. Dne 22.12.2021 žalovaná nárok, který předběžně u ní uplatnil odmítla, žádá tak ode dne 23.12.2021 k požadované jistině zákonný úrok z této částky do zaplacení. 3. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, sděluje, že nárok, tak jak je uplatněn žalobou, u ní byl uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 22. 12. 2021, a to prostřednictvím datové schránky pana [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], když na základě skutkových okolností posuzované věci dospěla k závěru, že uplatněním práva žalobce na náhradu újmy nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití. V souvislosti s uvedeným Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 10 As 241/2019, ze dne 4. 12. 2019, konstatoval, že:„ Stěžovatel však z logiky věci ponese procesní následky spojené s tímto rozhodnutím, jelikož se vědomě rozhodl využít služeb osob, které zneužívají procesních práv k nejrůznějším procesním obstrukcím (k odpovědnosti zastoupeného za abuzivní procesní strategii zástupce přiměřeně již rozsudek ze dne 18. 3. 2015, čj. 1 As 16/2015-30, bod 32).“ 4. Výše popsaný postup ve spojení s následným uplatněním nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze hodnotit jinak, než jako jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem.„ Veřejný pořádek v českém právu slouží konkretizaci hodnot právního řádu, což mu umožňuje postihovat i taková právní jednání, která jsou sice v souladu s pozitivně právní úpravou, ale odporují jejím základním ideám… Zatímco však prostřednictvím dobrých mravů inkorporuje zákonodárce do právního řádu hodnoty extralegální, které jsou charakteristické svou relativní dynamikou a proměnlivostí, je veřejný pořádek reflexí mnohem stabilnějších principů a hodnot, tj. takových, na nichž spočívá celý právní řád. Veřejný pořádek (tedy souhrn toho, na čem je třeba v demokratické společnosti bezvýjimečně trvat), představuje instrument ochrany před zneužíváním či deformacemi práva, které jsou v rozporu s jeho principy, a to napříč právními odvětvími.“ Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem nemůže požívat právní ochrany. 5. Žalovaná tedy uzavírá, že žalobou uplatněný nárok není po právu. Vzhledem k výše uvedenému, lze uzavřít, že jedinou nejistotou žalobce bylo, zda se mu za použití obstrukční taktiky podaří vyhnout se trestu za přestupky, což se nakonec podařilo. K tomu zaujal stanovisko i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015:„ Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“. 6. Žalovaná závěrem již jen doplňuje, že i pro případ, že by žalobci jakákoliv nemajetková újma vznikla, je vždy třeba zvážit, jaká forma odškodnění bude vzhledem k okolnostem daného případu přiměřená. Za situace, kdy se žalobce o průběh správního řízení v podstatě nezajímal, nebyl v něm nijak aktivní a navíc došlo k zastavení přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek, má žalovaná za to, že dostatečnou satisfakcí pro žalobce je již samotné zastavení přestupkového řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek důsledkem prekluze. 7. Na základě dokazování provedeného listinami obsaženými ve vyžádaných (níže uvedených) spisech a listiny prokazující předběžné uplatnění nároku žalobcem, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Z listiny Předběžné uplatnění nároku doručené dne 22. 12. 2021 vč. doručenky soud zjistil, že projednávaný nárok byl u žalované žalobcem uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 22. 12. 2021, a to prostřednictvím datové schránky pana [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa]. 9. Dále soud zjistil ze spisu [stát. instituce] sp. zn. OSČ- Př/068425/1985 [číslo], obsahující též spisovou dokumentaci [anonymizována dvě slova] [územní celek] sp. zn. KUUK/124050/2021, ze spisu [název soudu] sp. zn. 42 A 12/2016, že dne 8. 6. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno oznámení přestupku žalobce, č. j. KRPU-120726/P [číslo], ze dne 4. 6. 2015, kterého se měl dopustit dne 27. 5. 2015 tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci. 10. Dne 11. 6. 2015 vypracoval [anonymizováno] příkaz č. j. MmM/070212/2015, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“) a § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Žalobci byla současně uložena pokuta ve výši 1.800 Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 24. 6. 2015. 11. Dne 26. 6. 2015 byl [anonymizováno] doručen odpor proti příkazu ze dne 11. 6. 2015. Přílohou uvedeného podání byla nepodepsaná plná moc, kterou žalobce zmocnil k zastupování v řízení [anonymizováno] [jméno] [jméno], [datum narození], [adresa] (dále jen„ zmocněnec“). 12. Dne 30. 6. 2015 vypracoval [anonymizováno] výzvu č. j. MmM/077903/2015, kterou zmocněnce vyzval k odstranění nedostatků podání ze dne 26. 6. 2015. Tato výzva byla zmocněnci žalobce doručena dne 3. 7. 2015. 13. Dne 1. 7. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno podání zmocněnce, které obsahovalo opět nepodepsanou plnou moc. Téhož dne zmocněnec zaslal [anonymizováno] podepsanou plnou moc. 14. Dne 7. 7. 2015 vypracoval [anonymizováno] předvolání žalobce k ústnímu jednání č. j. MmM/080408/2015, a to na den 23. 7. 2015. 15. Dne 23. 7. 2015 se konalo ústní jednání, na které se žalobce ani jeho zmocněnec nedostavili. 16. Dne 30. 7. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno podání zmocněnce, kde informoval [anonymizováno], o tom, že se ústního jednání nemohl zúčastnit, jelikož měl ve stejném termínu jiné jednání. 17. Dne 3. 8. 2015 vypracoval [anonymizováno] rozhodnutí č. j. MmM/090774/2015, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. a § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.800 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2016. 18. Dne 24. 8. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 3. 8. 2015. 19. Dne 3. 9. 2015 vypracoval [anonymizováno] výzvu k doplnění odvolání č. j. MmM/101857/2015. 20. Výzva byla zmocněnci žalobce doručena dne 4. 9. 2015. 21. Dne 18. 9. 2015 vypracoval [anonymizováno] postoupení odvolání a spisové dokumentace [anonymizována dvě slova], a to písemností č. j. MmM/109113/2015. 22. Dne 26. 1. 2016 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. 1 DS/2016, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 3. 8. 2015 potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2016. 23. Dne 5. 2. 2016 byla spisová dokumentace vrácena [anonymizováno]. 24. Dne 11. 4. 2016 podal žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 26. 1. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. 25. Žaloba byla podána právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. 26. Dne 25. 9. 2019 vydal Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek č. j. 42 A 12/2016-42, kterým žalobu žalobce zamítl. 27. Dne 2. 10. 2019 podal žalobce zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2019 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. 28. Dne 6. 9. 2021 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. 8 As 294/2019-37, kterým rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2019 zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne