31 C 77/2016-280 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 5. 8. 2016 žalobu o zaplacení shora uvedené částky, přičemž tvrdil, že škoda mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu orgánů daňové správy, které nepřiznaly a nevrátily žalobci správně vykázaný nadměrný odpočet DPH za zdaňovací období listopad 2001, následně pak vydaly nesprávné daňové výměry, které byly vůči žalobci exekučně vymáhány prostřednictvím zajišťovacích příkazů, čímž došlo k likvidaci podnikání žalobce. Nápravy se žalobce domohl až po obnovení daňového řízení, po úspěšné správní žalobě a po opakovaném odvolacím řízení teprve v roce 2013, po 12 letech, kdy rozhodlo ve věci Generální finanční ředitelství. Žalobce tvrdí, že mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku, skutečné škody a škody odpovídající přímým nákladům, které žalobce musel účelně vynaložit při obraně proti nezákonným rozhodnutím a nesprávnému úřednímu postupu orgánů daňové správy. Žalobce tvrdí, že v řádném termínu podal ke správci daně daňové přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2001, ve kterém vykázal nadměrný odpočet ve výši 3 601 920 Kč. Žalobce správci daně vykázal v řádném termínu daňové přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2001, ve kterém vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 2 711 319 Kč. Správce daně, v rámci vytýkacího řízení, rozporoval uplatněný nárok žalobce na odpočet DPH v těchto obdobích, vykázané v daňových dokladech vystavených společností , právnická osoba, . Finanční úřad ve , adresa, jako správce daně vydal dne 18. 4. 2005 platební výměr na DPH za zdaňovací období listopad 2001 č. j. , Anonymizováno, a dne 18. 4. 2005 platební výměr na DPH za zdaňovací období prosinec 2001 č. j. , Anonymizováno, , kterými neuznal žalobci odpočet na DPH ve výši 8 757 119 Kč. Proti platebním výměrům podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne 25. 7. 2006, a podal ke Krajskému soudu v , adresa, správní žalobu na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v , adresa, . Krajský soud v , adresa, po provedeném soudním řízení zrušil rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 18. 12. 2009 rozhodnutí Finančního ředitelství v , adresa, jako nezákonné. V dalším obnoveném řízení Finanční ředitelství v , adresa, , na základě odvolání žalobce, zrušilo původní platební výměry na DPH. Ministerstvo financí rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, ze dne 19. 8. 2010 nařídilo přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v , adresa, , kterým byly zrušeny původní platební výměry na DPH. Finanční ředitelství v , adresa, znovu rozhodlo rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 1. 4. 2011 tak, že odvolání proti původním platebním výměrům na DPH se opět zamítá a napadená rozhodnutí potvrzují. Následně podal žalobce proti tomuto rozhodnutí Finanční ředitelství v , adresa, odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Generálním finančním ředitelstvím, které svým rozhodnutím ze dne 12. 3. 2013 č. j. 8630/13/7001-21001-010212 tak, že změnilo rozhodnutí Finančního úřadu ve , adresa, v případě uvedených platebních výměrů na DPH za zdaňovací období listopad 2001, prosinec 2001 tak, že nadměrný odpočet za listopad 2001 a vlastní daňová povinnost za prosinec 2001 se stanoví přesně v hodnotách vykázaných žalobcem v jím původně podaných daňových přiznáních v roce 2001. Teprve v roce 2012 došlo v důsledku oprávněné obrany žalobce k tomu, že byla změněna veškerá předchozí nezákonná rozhodnutí a byla potvrzena správnost výše daňové povinnosti, kterou žalobce sám uvedl ve svých přiznáních k DPH v roce 2001. Dne 12. 1. 2005 vydal Finanční úřad ve , adresa, šest zajišťovacích příkazů č. j. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, a č. j. , Anonymizováno, , kterými uložil žalobci zajistit daňovou povinnost v celkové výši 11 132 199 Kč složením jistoty na účet správce daně. Tyto zajišťovací příkazy dle názoru žalobce je nutno považovat za nezákonné, neboť zajišťovaná povinnost žalobce neexistovala. Dále správce daně k vymožení povinnosti uložené zajišťujícími příkazy zahájil daňovou exekuci a vydal dne 25. 1. 2005 exekuční příkazy č. j. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , kterými bylo peněžním ústavům vedoucím účty žalobce přikázáno, aby do výše vykonatelného nedoplatku ve výši 11 132 199 Kč z účtu nevyplácely peněžní prostředky, neprováděly na ně započtení, ani jinak s nimi nenakládaly. Následně měly peněžní ústavy provést výplatu těchto prostředků na účet správce daně. Na konci roku 2004 činil objem volného kapitálu společnosti žalobce celkem 7 775 000 Kč. Souhrnná výše částek uvedených v zajišťovacích příkazech, ve výši 11 132 199 Kč tak přesahovala reálné možnosti žalobce takovouto částku jednorázově uhradit. Volný kapitál společnosti s bankovními a dodavatelskými úvěry zajišťoval plynulý chod žalobcova podniku a výrazné omezení vedlo na konci roku 2004 a na počátku roku 2005 k úplné paralýze obchodních aktivit žalobce, společnosti , právnická osoba, .2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, ve svém vyjádření vznesla námitku promlčení žalovaného nároku s odkazem na § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého se nárok na náhradu škody nejpozději promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. V daném případě byly dne 14. 1. 2005 doručeny zajišťovací příkazy k rukám zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , dne 2. 2. 2005 byly doručeny exekuční příkazy k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, a platební výměry převzal osobně dne 18. 4. 2005 u správce daně jednatel žalobce , jméno FO, a dne 4. 5. 2005 byly doručeny zástupci žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . Z toho plyne, že nejzazší lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené výše uvedenými rozhodnutími uplynula dne 4. 5. 2015. Žádost o náhradu škody byla Ministerstvu financí podána až dne 29. 2. 2016 a žaloba soudu dne 5. 8. 2016. Objektivní promlčecí lhůty již uplynula.3. Pokud se týká námitky promlčení, poukázala žalovaná na současnou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu s tím, že rozpor s dobrými mravy by bylo možno spatřovat v délce řízení, avšak o tento případ se nejedná. Má za to, že vznik škody a o tom, kdo za ni odpovídá, se dozvěděl žalobce už na konci roku 2004, když ukončil svou činnost, tedy daleko dříve předtím, než žalovaný odvozoval námitku promlčení, a to bylo od rozhodnutí v roce 2009.4. Dále se žalovaná vyjádřila k jednotlivým složkám uplatněného nároku., právnická osoba, nároku na ušlý zisk uvedla, že žalobce neprokázal vznik škody a příčinnou souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími a tvrzenou škodou, ani nedoložil svá tvrzení adekvátními důkazy.6. K nároku na přímé náklady uvedla, že žalobce nepředložil faktury ani neoznačil úkony, za které žalobce uhradil tvrzené částky ani neprokázal, zda tyto úkony souvisely se zrušením nezákonných rozhodnutí.7. Žalobce v uplatněné námitce promlčení spatřoval rozpor s dobrými mravy, který spatřuje v délce řízení, kdy bylo rozhodováno o daňových nárocích až v roce 2013. Dále uvedl, že škoda vznikala postupně a nemůže být promlčena, protože tato škoda stále vzniká tím, že žalobce nemohl pokračovat ve svém podnikání.8. Obvodní soud pro , adresa, v této věci rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. , spisová značka, tak, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.9. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení s tím, že nebyly dány podmínky pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozhodnutí.10. V dalším řízení Obvodní soud pro , adresa, vázán pokyny soudu rozhodl v pořadí již druhým a to mezitimním rozsudkem rozhodl, že žaloba je, co do základu po právu.11. Městský soud v Praze k odvolání žalované mezitímní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.12. Žalovaná podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení o dovolání rozhodl tak, že rozsudek soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení a rozhodnutí s tím, že je třeba žalobce vyzvat dle ust. § 43, odst. 1 o.s.ř. k doplnění žaloby.14. V souladu s rozhodnutím dovolacího soudu vyzval soud žalobce, aby doplnil žalobu ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř., a to tak, aby kvalitativně a kvantitativně upřesnil tvrzení o jednotlivých složkách uplatňované náhrady škody.15. Žalobce ve svém podání, ve kterém doplnil žalobu, uvedl, že uplatňuje vůči žalované nároky na náhradu škody v celkové výši 35 174 881 Kč, přičemž se jedná o čtyři samostatné nároky.16. První žalobcem uplatňovaný nárok je nárok na náhradu ušlého zisku za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2004, kdy byl žalobce v důsledku nesprávného postupu správce daně protiprávně připraven o možnost disponovat při své podnikatelské činnosti s částí finančních prostředků, nevrácených mu ze strany správce daně řádně a včas v souladu s právními předpisy, takže žalobci byla odňata možnost použít takové fin