35 C 196/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhá vůči žalovanému nároku na zaplacení částky 10 101,01 Kč s příslušenstvím. Částka představuje dluh ze smlouvy o kontokorentním úvěru (dále„ smlouva o úvěru“). Příslušenství je tvořeno úrokem z úvěru (dále„ úrok“) a zákonným úrokem z prodlení (dále„ zákonný úrok“). 2. Žaloba je založena na tvrzení, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 6. 2018 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč s možností čerpání zůstatku na tomto účtu (dále„ účet“) až do výše úvěrového rámce (dále„ úvěr“). Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr s úrokem ve výši 8,3 % do jednoho roku. V případě nepovoleného debetu na účtu se jej žalovaný zavázal bezodkladně žalobkyni vyrovnat. Žalovaný úvěr čerpal, řádně jej nesplácel a účet ke dni 30. 9. 2018 vykázal záporný zůstatek. Dopisem ze dne 23. 10. 2018 žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru a zároveň žalovaného požádala o bezodkladné vyrovnání debetního zůstatku, což zůstalo bez reakce. Předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval a na dluhu ničeho neuhradil. Ke dni 30. 6. 2021 účet vykázal záporný zůstatek (mínus) - 10 101,01 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vzala za splněnou podmínku, že žalovaný měl u ní od 26. 3. 2018 zřízen účet, na který směřoval jeho příjem ze zaměstnání, jakož i vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 26. 6. 2018, které ověřila dne 27. 6. 2018 v databázi BRKI (propojený bankovní registr klientských informací), přičemž na základě transakční historie žalovaného počítala s příjmem ve výši 20 987 Kč a výdaji ve výši 12 000 Kč a za situace, kdy proti žalovanému nebylo vedeno žádné řízení za účelem vymožení pohledávek třetích osob, dospěla k závěru, že na splácení dluhů zbývá žalovanému alespoň částka 8 587 Kč, což několikanásobně převyšuje simulovanou splátku úvěru ve výši 400 Kč, a jde tudíž o úvěruschopného klienta. Ke dni podání žaloby nebylo žalovaným na dluhu ze smlouvy o úvěru ničeho uhrazeno. 3. Žalobkyně připojila k žalobě žádost o poskytnutí úvěru, tabulku posuzování, zápis z databáze BRKI, rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb včetně obchodních podmínek, smlouvu o úvěru včetně obchodních podmínek, dohodu o změně hesla, sazebník, ceník, kartu klienta, výpisy z účtu, přehled pohybů na účtu, přehled splácení, přehled debetních transakcí, přehled pohybů zůstatků na účtu, přehled úroků z úvěru, přehled úroků z prodlení, přehled poplatků, přehled debetních transakcí, přehled splácení, výpověď včetně doručenek a předžalobní výzvu včetně doručenky. 4. Usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 35 C 196/2021-43, byla žalovanému, neboť jeho pobyt není znám a nepodařilo se mu doručit na známou adresu v cizině, podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovena opatrovnicí advokátka JUDr. [jméno] [příjmení] (dále„ opatrovnice“). 5. Opatrovnice nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že se jí nepodařilo kontaktovat žalovaného a tak zjistit jeho stanovisko a případné námitky k žalobě. Ponechala na soudu posouzení, zda z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní plyne důvodnost nároku a splnění povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Namítla též promlčení. 6. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ občanský zákoník“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále„ nařízení č. 351/2013 Sb.“). 7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Z listin připojených k žalobě má soud za prokázaný skutkový stav vyplývající z žalobních tvrzení. Dne 28. 6. 2018 došlo mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným k platnému uzavření smlouvy o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, v níž se žalovaný zavázal žalobkyni splatit úvěr včetně úroku ve výši 8,3 % do 28. 6. 2019 a bezodkladně vyrovnat nepovolený debetní zůstatek. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně splnila povinnost danou jí ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného (žádost o úvěr), z propojeného bankovního registru klientských informací (databáze BRKI) i jiných zdrojů (transakční historie žalovaného), aniž by byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Postupným čerpáním úvěru a přirůstáním úroku v době od 29. 6. 2018 do 30. 6. 2021 vykázal účet ke dni 30. 6. 2021 záporný zůstatek (mínus) - 10 101,01 Kč. Za situace, kdy žalovaným nebyl tvrzen (a ani dokazován) opak, soud nemá za vyvrácené, že dluh ze smlouvy o úvěru v částce 10 101,01 Kč žalovaný žalobkyni dosud neuhradil. Na základě dopisu ze dne 23. 10. 2018 se úvěr stal splatným 25. 12. 2018. Vzhledem k datu podání žaloby 27. 7. 2021 došlo k uplatnění nároku u soudu v tříleté promlčecí lhůtě upravené v ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku, a proto námitka promlčení není důvodná. Povinnost žalovaného k zaplacení částky 10 101,01 Kč spolu s úrokem vyplývá z ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Povinnost žalovaného k zaplacení zákonného úroku z částky 10 101,01 Kč ve výši 8,5 % má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v tomto rozsahu jako důvodné vyhověl (výrok I.). Ohledně zbývajícího zákonného úroku z částky 10 101,01 Kč ve výši 0,5 % soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť roční sazba zákonného úroku ke dni 1. 7. 2021 činila 8,5 %, nikoli žalobkyní požadovaných 9 % (výrok II.). 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch ve věci jen v nepatrné části (toliko v části příslušenství) a naleží jí plná náhrada nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), nákladů zastoupení ve výši 4 880 Kč (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - dále„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1 024,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za účast na jednání před soudem (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 7 204,80 Kč Náklady zastoupení představuje odměna za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč (300 x 3) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 x 3) za převzetí a přípravu zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepsání žaloby (§ 14b advokátní tarifu) a dále odměna za poskytování právních služeb ve výši 3 080 Kč (1 540 x 2) a náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (300 x 2) za dvojí vyjádření ve věci (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Výrok o místu plnění má oporu v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.). 12. O odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnici rozhodl soud podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř., neboť jí za zastupování žalovaného náleží odměna za poskytování právních služeb ve výši 4 620 Kč (1 540 x 3) a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (300 x 3) za 3 úkony, které spočívaly v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání vyjádření ve věci a účasti na jednání před soudem (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 159,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. v souhrnu 6 679,20 Kč (výrok IV.). 13. O nákladech řízení České republiky rozhodl soud podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. (a contrario) tak, že si je ponese stát sám (výrok V.). 14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.