57 C 290/2020-87 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 663 116,32 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] („ smlouva“), na základě které, mu poskytla finanční prostředky ve výši 655 433 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaná strana se současně zavázala za poskytnuté prostředky platit sjednaný úrok ve výši 8 % p.a. a poplatky dle platného Ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Dále byla banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaná strana podle obsahu žalobních tvrzení úvěr řádně a včas nesplácela, a proto žalobkyně využila svých smluvních oprávnění, úvěr prohlásila dne [datum] za splatný a žalovanou stranu vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Jelikož žalovaná strana dluh neuhradila, požaduje žalobkyně jeho zaplacení v soudním řízení a to včetně sjednaného úroku z úvěru a s ohledem na prodlení se zaplacením rovněž včetně zákonného úroku z prodlení, když tyto nároky částečně kapitalizovala. Pokud jde o prověření schopnosti splácet před poskytnutím úvěru, žalobkyně odkázala na Žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] včetně informace z CCB, a dále na potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu s deklarovaným čistým příjmem 19 319 Kč. 2. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka uvedl námitky k dostatečnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, v důsledku čehož navrhl posouzení nároku žalobkyně pouze jako bezdůvodného obohacení v rozsahu zesplatněné jistiny s příslušenstvím a částečné zamítnutí žaloby v rozsahu zbývajících nároků. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná strana spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše 655 433 Kč úvěr. Účastníci ve smlouvě sjednali úrok z úvěru ve výši 8 % ročně a dále povinnost žalované strany úvěr s úrokem (a sjednanými poplatky) uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 030 Kč. Účelem úvěru byla v rozsahu 605 433 Kč konsolidace předchozích úvěrů a půjček žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalovaná strana podpisem smlouvy potvrdila, že podmínky převzala a souhlasí s nimi a dále, že převzala a seznámila se s obsahem Ceníku. Z výpisu z účtu žalované strany č. [bankovní účet] vyplynulo, že tato úvěr průběžně čerpala, řádně a včas jej však nesplácela. Žalobkyně upomenula žalovanou stranu o úhradu dlužné částky dopisem ze dne [datum], následně úvěr zesplatnila k [datum], kdy dopisem ze stejného dne svoji pohledávku vyčíslila a žalovanou stranu vyzvala k její úhradě. Před zahájením soudního řízení byla žalované straně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum], ve které byla žalovaná strana vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 5 dní od doručení výzvy. Dle podacího archu soud zjistil, že výzva byla odeslána žalobkyní téhož dne na adresu žalovaného uvedenou v úvěrové smlouvě. Z přehledu plateb [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že po odečtu všech plateb žalovaného činila zbývající částka jistiny úvěru 610 854,20 Kč (celková výše splátek žalovaného činí 44 578,80 Kč). Z listiny (Posouzení úvěruschopnosti klienta) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, provedla k tomuto dni standardní ověření úvěruschopnosti, pokud jde o příjem žalovaného a výdaje byly stanoveny dle interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Bylo zjištěno celkové zatížení 3 existujícími kontrakty žalovaného s celkovou měsíční splátkou ve výši 11 346 Kč, jejíž výše po konsolidaci měla činit 8 113 Kč. Z Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem 18 500 Kč a z výdajů pouze nájem ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů zaměstnance ze dne [datum] soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 19 319 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. OZ. Úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel (§ 419 OZ) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 OZ) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C - [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 10. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Žalobkyně tvrdila, že při posuzování vycházela z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši jeho příjmu, čímž splnila podmínku objektivizace dlužníkem poskytnutých informací. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, se však vůbec nevypořádala se svou povinností objektivizace pokud