63 C 169/2022-126 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím.Žalobní tvrzení2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl účastníkem řízení o kontrole a následného správního řízení vedeného , Anonymizováno, , („, Anonymizováno, “) pod sp.zn. , Anonymizováno, -, jméno FO, . Dne , datum, byla zahájena kontrola podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, („kontrolní řád“) a to kontrolní jízdou objednanou provedenou správním orgánem. Po ukončení kontrolní jízdy byla v souvislosti s poskytnutou přepravou provedena kontrolním pracovníkem kontrola dodržování povinností stanovených zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů („zákon o silniční dopravě“).3. Na základě kontrolního zjištění bylo zahájeno správní řízení o přestupcích se žalobcem. Následně pak Magistrát jako prvoinstanční orgán vydal odsuzující rozhodnutí, kterým uložil žalobci pokutu ve výši , částka, .4. Žalobce toto rozhodnutí napadl svým odvoláním. , Anonymizováno, o podané odvolání rozhodl dne , datum, svým rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, -, jméno FO, /3, kterým podstatným způsobem snížil uloženou pokutu na částku , částka, . Dne , datum, napadené rozhodnutí žalobci doručil, čím řízení pro žalobce skončilo.5. Řízení je zatíženo extrémními průtahy. Právní hodnocení žalované, že kontrolní řízení není součástí délky správního řízení pro účely posuzování nepřiměřené délky řízení, je nesprávné. Vyplývá to i z judikatury Nejvyššího soudu týkající se daňové kontroly (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Není přitom podstatný rozdíl mezi kontrolním řízení a řízením o daňové kontrole.6. Argumentace žalované ohledně výsledku řízení je zjevným nepochopením materie založené na existenci práva na spravedlivý proces. Výsledek řízení, tedy odsouzení žalobce za správní (přestupkový) delikt, není z hlediska nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, („z. o. š.“) vůbec podstatný.7. Je zcela fabulující, že obrana žalobce v předmětném řízení nemohla přivodit pozitivní výsledek. Judikatorní praxe nebyla od počátku jednotná v pohledu na povahu přepravy pomocí aplikace UBER. Žalovaná se tedy mýlí, pakliže dovozuje, že vše muselo být žalobci jasné od počátku, protože je zřejmé, že v době vytýkaného přestupkového jednání existovala rozhodnutí soudů týkající se přepravy prostřednictvím aplikace UBER.8. Pakliže Žalobce byl v předmětném řízení zastoupen advokátem, je již jen z toho nutno dovodit, že měl o řízení výrazný zájem, protože uplatnil své nejdůležitější právo, a to právo na obhajobu. Právní zástupce byl po celou dobu řízení aktivní, a tedy nelze vůbec dovozovat, že by se žalobce o vývoj celého řízení nezajímal.9. Žalobce nikdy neměl přislíbenu úhradu pokuty od třetí osoby, což vyplývá i ze skutečnosti, že pokuta doposavad nebyla ani uhrazena. Žalobce neuhradil pokutu ve výši , částka, a ani náhradu nákladů správního řízení ve výši , částka, .10. Žalovaný, ačkoliv je na to v obdobných řízeních upozorňován, pak v kontextu konstantní judikatury Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu ČR, avšak v rozporu s judikaturou ESLP odmítá zohlednit nepřiměřenou délku svého rozhodování v uloženém trestu.11. Žalobce uplatnil dne , datum, písemně u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši , částka, . Nato obdržel dne , datum, stanovisko, kterým žalovaná žalobci poskytla omluvu obsahující konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Prodlení žalované nastalo již po uplynutí 2 měsíců, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd.Vyjádření žalované12. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce byl v předmětném správním řízení uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 2 písm. i) a dle § 35 odst. 2 písm. j) zákona o silniční dopravě. Žalobci dle žalované nemajetková újma, kterou by bylo namístě finančně kompenzovat, vůbec nevznikla, neboť žalobci musel být negativní výsledek řízení znám od počátku, a tedy žalobce v nejistotě o výsledku předmětného řízení nebyl. Žalobce je navíc právnickou osobou. U nich je případný vznik a rozsah imateriální újmy specifický už z toho důvodu, že jsou lidmi (fyzickými osobami) uměle vytvořené subjekty, kterým zákon přiznává postavení právnických osob. Žalobce však vznik újmy v žalobě nijak konkrétně netvrdí, natož aby újmu charakterizoval ve vztahu ke specifikům právnické osoby. Neunáší proto v tomto ohledu břemeno tvrzení.13. Žalobce patří mezi širokou skupinu dopravců a řidičů, kteří při poskytování přepravy zprostředkovaně přes aplikaci , Anonymizováno, systematicky a dlouhodobě neplnili povinnosti stanovené zákonem o silniční dopravě. To ve svém důsledku vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů, v průběhu roku 2020 Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud řešil žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí téhož správního orgánu, se shodným právním zástupcem, v 98 případech. Celkový počet v této věci Ministerstvem dopravy, , právnická osoba, , vedených přestupkových řízení se stejným právním zastoupením bylo přibližně 260. Právní zástupce žalobce přitom hradil sankce uložené v těchto správních řízeních.14. Výkon kontroly dle kontrolního řádu není správním řízením. Období do zahájení správního řízení, tedy období do dne , datum, , kdy bylo žalobci doručeno oznámení Magistrátu o zahájení řízení, tak nelze do celkové délky řízení zahrnovat.Dosavadní řízení15. Zdejší soud jakožto soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na spravedlivý proces a konstatování doplnila omluvou. Takovou formu zadostiučinění měl prvostupňový soud v poměrech projednávané věci za dostačující, když význam řízení pro žalobce hodnotil jako marginální a délku řízení jako nikoli excesivní. Po procesní stránce se soud prvního stupně také vypořádal s otázkou zastoupení žalobce u jednání konaného dne , datum, na základě substituční plné moci, kterou neakceptoval. Tvrzený zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, setrval i po výzvě soudu v prostoru vyhrazeném žalující straně, byl proto vykázán z jednací síně a následně vyveden justiční stráží. Prvostupňový soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, s tím, že substituční plná moc měla být udělena k zastupování samotného žalobce, nikoli k zastupování jeho právního zástupce, což se nestalo, opakovaně byla předkládána substituční plná moc výslovně uvádějící, že , tituly před jménem, , jméno FO, má v řízení vystupovat jako zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , z toho důvodu nebylo zastoupení žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, u jednání dne , datum, připuštěno.16. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jakožto soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl přitom, že usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nemůže mít v poměrech projednávané věci uplatnění, neboť řeší náležitosti plné moci udělené advokátovi za účastníka třetí osobou, jeho zmocněncem, který sám advokátem není. Prvostupňový soud odepřel řádně zmocněnému substitučnímu zástupci advokáta žalobce účast u jednání konaného , datum, , u kterého bylo prováděno dokazování a v jehož závěru byl vyhlášen napadený rozsudek. Jakkoli je postup zmocněného advokáta žalobce ve vztahu k substitučnímu zastoupení silně zasažen přídechem účelovosti, nic to nemění na tom, že žalobci byla v důsledku nesprávného právního názoru prvostupňového soudu odepřena jeho procesní práva, což zatížilo řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemůže být náprava této vady zjednána. Odvolací soud dále neshledal důvodu pro odvolatelem navrhovaný postup podle § 221 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).17. V návaznosti na výše uvedené kasační rozhodnutí odvolacího soudu nařídil soud prvního stupně ve věci jednání, jež proběhlo dne , datum, . Tohoto se účastnil i právní zástupce žalobce. Nevyužil však prostoru, kterého se mu takto dostalo, k tvrzení nových skutečností nebo předložení nových důkazů či právní argumentace ve věci samé. Ve svém podání učiněném necelých 28 minut před jednáním do datové schránky soudu pouze zopakoval své dosavadní tvrzení učiněné již v podání ze dne , datum, , že nikdy neměl přislíbenou úhradu pokuty od žádné třetí strany. No