68 C 881/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému v řízení původně probíhajícím pod sp. zn. [spisová značka], následně spojeném s řízením pod shora uvedenou sp. zn., rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 255 742,82 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o půjčce [anonymizována dvě slova], v níž se banka zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet. Žalovaná strana však dle tvrzení v žalobě nesplácela úvěr dle smluvních podmínek a splátky řádně nezasílala. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka dne [datum] k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatný. Žalobkyně požaduje v soudním řízení vedle úhrady dlužné částky rovněž zaplacení sjednaných úroků z jistiny úvěru a s ohledem na prodlení žalované strany s úhradou dluhu dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru. Žalovaná strana dluh ani po výzvě dle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. neuhradila. 2. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 3 750 Kč jakožto dlužných poplatků z titulu smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum], ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb, který je spolu s produktovými a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. 3. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a bankou. 4. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise a dále uvedl námitky k dostatečnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, v důsledku čehož navrhl posouzení nároku žalobkyně pouze jako bezdůvodného obohacení v rozsahu zesplatněné jistiny a částečné zamítnutí žaloby v rozsahu zbývajících nároků, pokud jde o nárok z úvěrové smlouvy. Pokud jde o nárok ze smlouvy o běžném účtu, k tomuto žalovaný žádné námitky neuplatnil, pouze k nároku na zaplacení náhrady nákladů řízení navrhl aplikaci ustanovení § 14b zák. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu tedy svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [právnická osoba] uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o půjčce [anonymizována dvě slova], v níž se banka zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve výši 254 000 Kč a žalovaná strana se zavázala tento úvěr splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 497,41 Kč spolu se smluvním úrokem 10,99 % p.a., a to vždy do 15. dne v měsíci a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a Ceníku. Na základě předmětné smlouvy byl žalované straně dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 254 000 Kč, jak zjistil soud z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaná strana však nesplácela úvěr řádně a včas. Vzhledem k tomuto porušení smluvních podmínek přistoupila banka ke dni [datum] k zesplatnění úvěru, čímž se stal splatný celý dluh a žalovanému bylo zasláno též oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce rovněž zaslala žalované straně písemnou předžalobní upomínku ze dne [datum], kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Soud dále zjistil z listin doložených žalobkyní, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného jednak z informací poskytnutých žalovaným v návrhu úvěrové smlouvy. Pokud jde o příjem žalovaného, jeho výši banka prověřila mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného a pokud jde o výdajovou stránku, uplatnila banka standartní odhad na základě aktuálních statistických dat státních úřadů se zohledněním bydliště žalovaného. Dále byla provedena lustrace v interních i externích systémech (BRKI/NRKI a [příjmení]) s negativním výsledkem pokud jde o existenci dalších spotřebitelských závazků. (výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od [datum], listina CBL s dotazem ze dne [datum] a Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum]). 7. [příjmení] uzavřela dne [datum] se žalovanou stranou smlouvu o běžném účtu č. [bankovní účet], na základě které žalované straně zřídila a vedla běžný účet v korunové měně, za což se žalovaný zavázal hradit poplatky dle platného Ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z výpisů z běžného účtu žalované strany vyplývá, že na běžném účtu vznikl čerpáním peněžních prostředků nepovolený debetní zůstatek. [příjmení] žalované straně písemně oznámila zrušení běžného účtu dopisem ze dne [datum] a současně ji vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Pohledávka banky za žalovanou stranou byla na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] následně postoupena žalobkyni, o čemž banka žalovanou stranu písemně vyrozuměla dne [datum]. Před zahájením soudního řízení zástupce žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění (ze dne [datum]) s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky. 8. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2662 OZ, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 11. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše peněžní prostředky a žalovaná strana se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednaný úrok z úvěru dojednaným způsobem splatit. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. OZ, tj. jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana peněžní prostředky čerpala, sjednaným způsobem je však, včetně úroku a poplatků, nesplácela. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním, obsaženým v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, a od smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu vznikla žalované straně povinnost vrátit dosud nesplacenou část poskytnutého úvěru, včetně sjednaného úroku, jak je v žalobě požadováno. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení a předchůdkyni žalobkyně v souladu s ust. § 1970 OZ vzniklo právo na úrok z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou stranu až do jejího úplného uhrazení. Pokud jde o žalovaným namítané nedostatečné ověření schopnosti žalované splácet zapůjčené prostředky (úvěruschopnost), soud s odkazem na ustanovení § 84 an. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i s odkazem na aktuální judikaturu (např. viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní za dostatečné, neboť kromě lustrace zejména v registrech dlužníků, též lustrací jejích skutečných měsíčních příjmů v rámci běžného účtu splnila i podmínku nutné objektivity ověření uváděných skutečností. 12. V řízení bylo dále prokázáno, že spolu účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaná strana uzavřely smlouvu o běžném účtu, kterou předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalované straně účet, za což se žalovaný zavázal platit poplatky dle platného Ceníku. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat ja