74 C 19/2022-66 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Soud ve výroku shora specifikovaného rozhodnutí rozhodl o věci samé a o nákladech řízení mezi účastníky. 2. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalovaná zastoupena opatrovnicí odvolání, které bylo předloženo k rozhodnutí Městskému soudu v Praze, který podepsanému soudu vrátil spis bez věcného vyřízení s tím, že podepsaný soud dosud nerozhodl v uvedeném rozhodnutí o nákladech řízení státu, které mu vznikly (spočívající v odměně opatrovníka žalované), resp. o základu tohoto nároku (když jejich výše dosud není známa, neboť soud prvního stupně dosud nerozhodl o odměně opatrovníka za řízení před soudem prvního stupně). 3. Soud proto v souladu s § 222 odst. odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) uvedené rozhodnutí podle ustanovení § 166 o. s. ř. tímto usnesením doplnil tak, že určil, že České republice právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. 4. Soud tak rozhodl poté, co zvážil, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen ohledně nepatrné části (jen ohledně části příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. cit. rozsudku), a proto soud v citovaném rozsudku v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Podle závěrů judikatury (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 92/08) potom má stát právo na náhradu nákladů řízení„ podle jeho výsledku“ jen proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. S ohledem na výsledek řízení by tak bylo možné požadovat náhradu nákladů státu vynaložených na opatrovnici žalované jen po žalované, avšak podle ustálené judikatury účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, i když neměl ve věci úspěch, tyto náklady neplatí (srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, [číslo], pod č. R 44/2022 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). 5. V této souvislosti vzal soud rovněž v úvahu závěry cit. rozhodnutí v tom smyslu, že dle výkladu v nich podaného se mezi náklady státu podle § 148 o. s. ř. neřadí náhrada hotových výdajů a odměny opatrovníka, které podle § 140 odst. 2 platí stát. O těchto nákladech rozhoduje soud v režimu § 149 odst. 2 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že„ právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř., nebo opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srov. opět Komentář, str. [číslo]). V takovém případě soud rozhodující o nákladech řízení nevydává samostatné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, nýbrž (v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. a závěry R 109/2010) v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi spornými stranami zaváže protistranu zaplatit tu část náhrady nákladů řízení zastoupeného účastníka, kterou tvoří náhrada hotových výdajů a odměny za zastupování ustanoveného advokáta, státu (České republice) srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1527/2021“ (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, [číslo], pod č. R 44/2022). 6. Z důvodu uvedených výše proto soud rozhodl tímto usnesením tak, že určil, že České republice právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. 7. O náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky již bylo rozhodnuto výrokem III. citovaného rozsudku, přičemž v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení účastníkům řízení žádné další náklady řízení nevznikly.