75 C 250/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se žalobou domáhala u soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit 6 438 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně je podle žaloby právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“), v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako„ zákon o pojištění“). V žalobě si žalobkyně nárokuje zaplacení příspěvku dle zákona o pojištění, neboť žalovaný neměl v období od 22. 10. 2021 do 26. 12. 2021 k osobnímu automobilu nad [číslo] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli k tomu dle zákona o pojištění měl zákonnou povinnost. S ohledem na skutečnost, že žalovaný uvedené vozidlo neměl pojištěné celkem 66 dní, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku vyplývajícího z § 4 odst. 1, 3 zákona o pojištění, kdy výše je stanovena jako součin počtu dní, kdy byla ze strany žalované porušována zákonná povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla (66 x 93 Kč). Současně je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Výzvu k zaplacení příspěvku zaslala žalobkyně žalovanému v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala dne 7. 5. 2022. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2022, č. j. 75 C 250/2022-12, byl žalovaný vyzván ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), k tomu, aby se vyjádřil k nároku žalobkyně uplatněnému v řízení, aby v případě, že nárok žalobkyně zcela či zčásti neuznává, uvedl ve svém vyjádření skutečnosti, které stanoví na svoji obhajobu a označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Ve výzvě byl žalovaný rovněž poučen o možnosti vznést námitku věcné a místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1, a současně byl žalovaný vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s postupem soudu dle §115a o. s. ř., tedy vyřízením věci bez nařízení jednání. V případě, že se žalovaný v soudem určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádří, bude mít soud za to, že žalovaný vůči postupu soudu dle §115a o. s. ř. nemá námitek. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně v žalobě uvedla, že souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalovaný se v soudem určené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s postupem soudu souhlasí (srov. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud ve věci zjistil níže uvedený skutkový stav: Žalovaný coby vlastník/provozovatel osobního automobilu nad [číslo] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměl v období od 22. 10. 2021 do 26. 12. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti k tomuto vozidlu (výzva k úhradě příspěvku z 21. 2. 2022 vč. potvrzení o odeslání). Žalovaný byl k úhradě příspěvku opakovaně upomínán (upomínky z 23. 6. 2022, 25. 5. 2022). Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky (předžalobní upomínka ze dne 4. 8. 2022 vč. podacího lístku). Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Žalovaný však v případě shora uvedeného vozidla po dobu shora uvedenou tuto povinnost nesplnil. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě příspěvku, vznikl jí tak nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 a 2 uvedeného zákona ve výši stanovené § 4 odst. 3 totožného zákona a § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění. V souladu s § 4 odst. 4 uvedeného zákona pak žalobkyni náleží i nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), jelikož předmětem řízení je peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem žalobcem opakovaně podaným na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) po 200 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby a náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 21 %. Výrok o místu plnění (k rukám advokáta) vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II). O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I a II). Odůvodnění tohoto rozsudku odpovídá ust. § 157 odst. 4, § 202 odst. 2 o. s. ř.