24 C 250/2021-158 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit jí částku 424 338,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně, v postavení úvěrovaného, uzavřela s žalovanou, v postavení úvěrujícího, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) ze dne 18. 7. 2012, jejíž součástí byly též smluvní ujednání. Na základě smlouvy o úvěru a Oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 7. 2012 poskytla žalovaná žalobkyni úvěr ve výši 60 000 Kč za poplatek ve výši 82 884 Kč, celková částka splatná žalobkyní činila 142 884 Kč, a to ve 36 měsících, výpůjční úroková sazba činila 95 % ročně, RPSN činilo 94,99 %. Ve smlouvě o úvěru byl dále sjednán automatický revolving ve výši 37 150 Kč, který byl žalobkyni následně poskytnut s tím, že celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu měla činit 97 150 Kč, když úroková sazba revolvingu činila 77,42 % ročně a RPSN činilo 78,96 %. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí. Protože za trvání smluvního vztahu došlo k prodlení žalobkyně se splácením, zahájila proti ní žalovaná rozhodčí řízení, v rámci kterého byl vydán rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodčí nález ze dne 21. 1. 2016, č. j. , Anonymizováno, , kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované dlužnou částku odpovídající poskytnutému úvěru (včetně poskytnutého revolvingu), spolu s úrokem, smluví pokuty, jakožto i náklady rozhodčího řízení. Protože žalobkyně dlužnou částku přiznanou žalované rozhodčím nálezem nezaplatila, zahájila žalovaná vůči žalobkyni na základě exekučního titulu, vydaného rozhodčího nálezu, exekuční řízení, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Exekuční řízení“). Protože žalobkyně v průběhu exekučního řízení seznala, že je vůči ní exekuční řízení vedeno neoprávněné (na základě nezpůsobilého exekučního titulu), podala návrh na zastavení exekučního řízení. Exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Nymburce č. j. , spisová značka, ze dne 21. 10. 2019, pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, tudíž z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Usnesení o zastavení exekuce bylo potvrzeno v odvolacím řízení, rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 3. 2020. Soudní exekutor před zastavením exekuce vymohl plnění v celkové výši 451 006 Kč, z čehož částku ve výši 381 115,44 Kč vyplatil žalované. Žalobkyně navíc ještě před zahájením exekučního řízení uhradila žalované částku ve výši 158 479 Kč a celkem tak žalobkyně plnila žalované částku 539 594,44 Kč (dále jen „vyplacené plnění“). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (částku 97 150 Kč představující celkovou jistinu poskytnutého úvěru, včetně revolvingu, a zároveň částku 18 105,83 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 97.150 Kč ve výši 7,5 % ročně od 21. 7. 2012 do 13. 1. 2015), celkem je tak žalovaná oprávněna ponechat si částku 115 255,83 Kč. Pro závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalovaná nárok na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí, ani nákladů předchozího řízení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro „příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku“ (rozpor s dobrými mravy žalobkyně zdůvodňuje nastavením excesivního úroku ve výši 95 % ročně, v množství nepřiměřených smluvních pokut, podmínky jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti). Žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost úvěrovaného, před uzavřením smlouvy nejednala s odbornou péčí a bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobkyně, s tím, že si bez právního důvodu ponechala bezdůvodné obohacení, které jí po právu nenáleží, čehož si musela být vědoma, již od právní moci usnesení, kterým bylo zastaveno exekuční řízení. Předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, avšak žalovaná uvedla, že žalobkyni vydá toliko částku 180.754 Kč představující smluvní pokutu a ve zbylém nárok uplatňovaný žalobkyní odmítla. Opětovně pak vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení revidovanou předžalobní výzvou ze dne 21. 6. 2021, avšak ta nárok žalobkyně odmítla a ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho nevrátila.2. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal platební rozkaz ze dne 8. 9. 2021, č. j. 24 C 250/2021 – 13, proti kterému podala žalovaná dne 27. 9. 2021 včasný odpor s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že zastavení exekuce nemá vliv existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na kterou nebylo řádně hrazeno, úvěr byl zesplatněn a žalovaná tak uplatnila smluvní pokuty, veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh a nikoliv bezdůvodné obohacení. V řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, dluh stále existuje a exekuční soud o něm ani rozhodovat nemohl. Žalovaná zdůraznila existenci rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 1. 2016, č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci a stal se tak vykonatelným, nebyl nikdy postupem podle zák. č. 216/1994 Sb. zrušen. Nelze tak ze zastavení exekuce vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, přiznaného stále platným rozhodčím nálezem. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení, když zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, i u plnění vymoženého v průběhu exekuce platí obecná promlčecí doba plynoucí od data uskutečnění plnění. Již k podání návrhu na zastavení exekuce v roce 2018 žalobkyně znala všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení a uvedla, že právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní.3. Žalobkyně replikovala tím, že ač v exekučním řízení nelze věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, extrémní porušování práv a nemravné jednání zakládá výjimku (k tomu citovala odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 644/2021, ve věci sp. zn. 20 Cdo 75/2020, ve věci sp. zn. 20 Cdo 1812/2021). Jelikož soud není vázán dílčími zjištěními exekučního soudu (předběžnými otázkami) o neplatnosti úvěrové smlouvy, rozhodčí smlouvy a o nicotnosti rozhodčího nálezu, tyto otázky si má opětovně posoudit a dojít ke stejným závěrům jako soudy obou stupňů v řízení exekučním. Rozhodčí smlouva může jevit formálně jako platná, je však ve spojení se smlouvou o úvěru a okolnostmi případu neplatná spolu se smlouvou o úvěru, a to jako „nemravný obchodní konstrukt“, tedy jako celek. Jelikož byla rozhodčí smlouva neplatná, neměla ani rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, pravomoc spor rozhodovat, a kvůli čemu je pak rozhodčí nález nicotný, a pročež mohla být exekuce zastavena a exekuční soud mohl smlouvu o úvěru zkoumat. Ke vznesené námitce promlčení, žalobkyně sdělila, že podle rozhodčího nálezu vydaného k předmětné smlouvě o úvěru byla řádně vedena exekuce a nemohlo tak do právní moci usnesení o zastavení exekuce bezdůvodné obohacení vzniknout a ani být nárokováno. Vymožené plnění totiž mělo právní důvod, který zanikl právní mocí zastavení exekuce, a tedy až od doby právní moci zastavení exekuce počala žalobkyni běžet promlčecí lhůta 3 let, v jejímž průběhu pak žalobkyně podala včasnou žalobu. Nadto uvedla, že je to žalovaná, která je odborníkem v oblasti poskytování úvěrů, kdo vědomě vstupoval do smluvního vztahu dle neplatné smlouvy, která se příčí dobrým mravům, aby se obohatila a sdělila, že se námitka promlčení příčí dobrým mravům. Nadto žalobkyně uvedla, že rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodčí nález ani osobně nevydala, což dále odůvodnila na jednání konaném dne 29. 6. 2022 a v podání doručeném soudu dne 15. 9. 2022, namítla ekonomickou závislost rozhodkyně na žalované a dále, že tato rozhodkyně ani daný spor nerozhodovala, když vykonává současně i advokacii, mediaci, dříve i pedagogickou činnost, a pročež pak ani není možné, že daný spor tak mohla přes její vytíženost rozhodnout, a celé řízení tak pouze probíhalo v gesci jejích zaměstnanců a současně pak sporovala pravost jejího podpisu na rozhodčím nálezu.4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 18. 7. 2012 byla mezi žalobkyní, v postavení úvěrovaného, a žalovanou, v postavení úvěrujícího, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalobkyni poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Byla stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 36 měsíců a stejný počet základních měsíčních splátek, celková výše měsíční splátky 3 696 Kč a základní celková částka splatná úvěrovaným 142 884 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena 95 % ročně jako výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru (bez revolvingu), předpokládaná výše procentní sazby nákladů (RP