15 C 77/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 3. 2025 se žalobkyně na soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s příslušenstvím, a nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce. Dle tvrzení žalující strany byla mezi žalobkyní a žalovaným coby podnikatelem dne 30. 9. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pěti pravidelných splátkách ve výši 2 500 Kč, v celé výši pak měl být úvěr splacen nejpozději dne 8. 12. 2024. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Spolu s poskytnutím částky 10 000 Kč vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na poplatek za čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí až do úplného splacení. Žalovaný svoje smluvní povinnosti porušil, když řádně a včas sjednané splátky nehradil. Žalovaný v termínu splatnosti poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč dne 8. 12. 2024 neuhradil, a neučinil tak ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně. Kromě jistiny ve výši 10 000 Kč vznikl žalobkyni nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za dobu od poskytnutí úvěru dne 30. 9. 2024 do 8. 12. 2024 ve výši 7 000 Kč, smluvního poplatku ve výši 2 500 Kč, a s ohledem na prodlení žalovaného, rovněž úroku z prodlení. Žalovaný na svůj dluh provedl částečnou úhradu ve výši 500 Kč, ve zbývajícím rozsahu ve výši 19 000 Kč dluh nebyl uhrazen ani poté, co byla žalovanému ze strany právního zástupce žalobkyně zaslána tzv. předžalobní upomínka ve smyslu ust. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem na soud.2. Soud ve věci rozhodl dle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobě. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Poučení s výzvou k vyjádření bylo žalovanému doručeno procesně korektním způsobem (srov. ust. § 45 o. s. ř. a násl. o způsobech doručování soudních písemností, jakož i o následcích spojených s tím, že si adresát písemnost soudu v úložní době nevyzvedl). Žalovaný ponechal výzvu bez odezvy.3. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 9. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, . Dle této smlouvy byly žalobkyní žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou 5 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč, a současně uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Celková měsíční splátka činila 3 400 Kč. (prokázáno Smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , Potvrzením o provedené platbě ze dne 30. 9. 2024, Autorizační platbou ve výši 1 Kč). Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když svůj závazek vůči žalobkyni, navrácení úvěru v pravidelných splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, nesplácel. Žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím jejího právního zástupce k dobrovolnému plnění vyzván (prokázáno Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 3. 2025 s dokladem o odeslání).4. Po právní stránce hodnotí soud věc tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.”), s tím, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, a za situace, kdy žalovaný netvrdil, tím méně prokazoval neexistenci dluhu vůči žalobkyni, soud žalobě vyhověl. Požadované příslušenství bylo přiznáno v souladu s ust. § 1970 o. z. v sepjetí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 185,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající se z částky 1860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedený v ust. § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka ze dne 19. 3. 2025, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 3. 2025), dále ze tří paušálních náhrad výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby, vše, kromě soudního poplatku, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.6. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost uhradit doplatek na soudním poplatku ve výši 200 Kč. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, elektronický platební rozkaz však nebyl vydán z důvodu, že žalovaný byl v žalobním návrhu označen jako podnikající fyzická osoba, přestože jeho podnikatelské oprávnění zaniklo ke dni 27. 1. 2025. S ohledem na položku č. 2, bod 3 Sazebníku soudních poplatků soud žalobkyni doměřil soudní poplatek dle položky č. 1 bodu 1, písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a to ve výši 200 Kč.7. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.