20 C 271/2024-53 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 19.8.2024, domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 150 288 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 20.10.2012 (dále jen "Pojistná smlouva"), kterou žalobce uzavřel jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, kdy žalobce neměl možnost ovlivnit její obsah. Pojištění stále trvá, žalobce však pojistnou smlouvu dne 22.7.2024 vypověděl a dojde tak k jejímu ukončení. Pojistná smlouva obsahuje v Doplňkových pojistných podmínkách pro sjednaná pojištění (dále jen DPP) ustanovení týkající se rizikového pojistného, počátečních a správních poplatků, inkasních poplatků a tvorby kapitálové hodnoty ustanovení, která jsou zneužívajícími ujednání ve smyslu § 55, 56 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen SOZ), neboť uvedená ujednání jsou součástí mechanismu, jímž je vymezováno pojistné plnění, avšak z pojistné smlouvy, resp. dokumentace, kterou k ní žalobce obdržel, nelze zjistit konkrétní obsah uvedených ujednání, žalobce od žalované neobdržel ani pojistně matematické zásady, ani přehled poplatků, který měl být k dispozici na internetových stránkách žalované. V důsledku obsahové neurčitosti těchto ujednání nemá žalobce jako spotřebitel možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat (a skutečně snižovala) a tím zjistit výši budoucího pojistného plnění. Existence takto koncipovaných ujednání je v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Důsledkem nepřiměřenosti smluvních ujednání je jejich absolutní neplatnost dle § 55 odst. 2 SOZ. Zákaz takových ujednání byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"). Zneužívající povahu žalobce dovozuje i na základě jejich obsahové neurčitosti (dle § 37 odst. 1 SOZ), v důsledku které žalobce nevěděl, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala. Tento stav vedl k neurčitému ujednání o rozsahu pojistného plnění ve smyslu § 2 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, kerá je podstatnou náležitostí pojistné smlouvy, neoddělitelnou od zbývajících částí pojistné smlouvy. Z těchto důvodů je smlouva dle § 55 odst. 2 SOZ absolutně neplatná jako celek. K těmto závěrům dospěl i Městský soud v Praze ve své rozhodovací praxi (např. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ) a rovněž i zdejší soud (např. sp.zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ), které konstatovali, že pojistná smlouva o životním pojištění podléhá úpravě obsažené v uvedené Směrnici (viz např. rozsudek MS v Praze čj. , spisová značka, ). Konstatování, že neplatnost smlouvy je důsledkem zneužívajících smluvních ujednání, je podstatné pro řešení případné otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by se jednalo o nepřiměřená smluvní ujednání, pak nelze aplikovat vnitrostání právní úpravu (např. promlčení) a soudy musí vycházet přímo z práva Unie (např. rozsudek SDEU ve věci C-485/19 ze dne 22.4.2021). Z důvodu absolutní neplatnosti na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v podobě přijatých plnění od žalobce, které má povinnost mu vrátit podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. Žalobce za dobu trvání smlouvy uhradil pojistné ve výši 150 288 Kč a tomu odpovídá bezdůvodné obohacení na straně žalované, která však odmítla tuto částku přes výzvy žalobce (včetně předžalobní) vyplatit. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení, požaduje žalobce zároveň zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne prvního dne prodlení žalované.2. V mezidobí po podání žaloby vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 8525 Kč s tím, že v souvislosti se zánikem pojištění mu tato částka byla vyplacena jako odkupné.3. Usnesením ze dne 16.12.2024, čj. 20C 271/2024-16 bylo řízení ohledné této částky částečně zastaveno (právní moc 4.1.2025).4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou pojistnou smlouvu považuje za platnou a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Žalobce dovozuje neplatnost pojistné smlouvy výhradně z jejího textu, se kterým byl seznámen nejpozději v den jejího podpisu. Neplatnost tak nezaložila žádná další skutková okolnost. Mohl se tak o údajném bezdůvodném obohacení dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání pojistné smlouvy měl k dispozici veškeré infomrace, ze kterých nyní dovozuje její neplatnost. K dané problematice se vyjadřuje i platná judikatura NS ČR i ÚS ČR, např. sp. zn. III. ÚS 2127/21, z níž vyplývá, že skutečnou vědomost spouštějící běh subjektivní promlčecí lhůty značí právě pochybnosti o „správnosti“ smlouvy, která však již vyplývá ze samotného textu smlouvy a tuto vědomost musel žalobce nabýt již nejpozději po seznámení s ním. Pokud by se s touto argumentací soud neztotožnil, pak poukázala žalovaná na to, že žalobce byl následně pravidelně informován o stavu smlouvy a o veškerých nákladech a poplatcích s ní spojených, takže jeho tvrzení, že s jejich výší nebyl seznámen, není pravdivé, první výpis byl již ze dne 21.12.2014. Žalovaná má tedy za to, že promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 SOZ začala plynout již od uzavření smlouvy, resp. seznámení s DPP a následně od každé jednotlivé platby pojistného (odkázala se např. na právní názor vyjádřený v rozsudku MS v Praze sp. zn. , spisová značka, či sp.zn. , spisová značka, ) či nejpozději k okamžiku ukončení pojistné smlouvy (viz např. rozhodnutí MS sp. zn. , spisová značka, ). Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je tak zcela promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána dne 19.8.2024 a promlčena jsou tak veškerá plnění uhrazená přede dnem 19.8.2022. Poslední platba pojistného byla žalobcem provedena dne 15.8.2024. Pokud by tedy soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon, vznesla žalovaná námitku promlčení všech nároku vůči pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním požadavku u soudu, který by se měl touto námitkou zabývat přednostně. Žalovaná také uplatnila námitku započtení vyplaceného odkupného ve výši 8 525 Kč vůči případnému nepromlčenému nároku žalobce. Žalovaná dále odmítla názor žalobce, že případná neurčitá ustanovené pojistné smlouvy jsou zároveň ustanoveními zneužívajícími a odkázala se na aktuální judikaturu a to rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 499/2023-143, když tyto dva důvody neplatnosti nelze zaměňovat a směšovat, kdy vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy, možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje, což vylučuje i použití citované Směrnice (viz rozhodnutí NS ČR čj. 33 Cdo 3579/2022-179 a čj. 33 Cdo 2020/2023-152 potvrzené usnesením ÚS ČR čj. IV.ÚS 2429/23). Dále poukázala na to, že žalobce po dobu 12 let trvání smlouvy nijak neprojevil jakýkoliv nesouhlas s jejím obsahem a k jejímu zániku došlo až uplynutím pojistné doby (odkázal se ohledně součástí pojistné smlouvy na rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Cdo 787/2017). Dále poukázala na to, že ač žalobce nemítá nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků smlouvy, netvrdí, v čem by tato nerovnováha měla spočívat či jak se projevila v pojistném vztahu. Naopak žalobce se snaží z úplatné pojistné smlouvy učinit závazek, na který neponese žádné náklady, ač je pojistná smlouva závazkem úplatným, což je v rozporu se zákonem a zásadou poctivosti. Podmínky předmětné smlouvy nijak nesplňují, ani se nepřibližují v demonstrativním výčtu kritérií zneužívajících ustanovení dle Směrnice, která není přímo vykonatelná v členském státě. Dále se odkázala na právní závěry vyjádřené v rozsudku NS, které se vyslovují k použití posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání na hlavní předmět smlouvy, kterým je zde pojistné plnění a jeho výše. Žalovaná zdůraznila, že dotčená ujednání pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Nelze rovněž použít rozhodnutí Soudního dvora EU C-485/19 na předmětnou pojistnou smlouvu, neboť se nejedná o případ, kdy by se spotřebitelům poskytovala zvýšená ochrana (např. spotřebitel byl tíživou finanční situací přinucen uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, kterou není schopen dodržet, neboť není schopen dosáhnout na výhodnější produkt) a odkázal se např. na usnesení ÚS sp.zn. IV. ÚS 1984/22, které překonalo odkazované rozhodnutí Městského soudu v Praze, když aplikaci rozhodnutí SDEU týkající se zneužívajících ustanovení ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, na obdobnou pojistnou smlouvu odmítl. Nelze tedy aplikovat ani ust. § 55 a § 56 SOZ, nejedná se o rozpor se Směrnicí a platí obecná subjektivní dv