17 C 42/2026-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.2.2026 domáhá po žalovaném vydání osobního motorového vozidla značky , vozidlo, které mu prodala na základě kupní smlouvy ze dne 19. 1. 2024 za kupní cenu ve výši 211 353,81 Kč, která měla být uhrazena zčásti formou akontace a zbývající části ve splátkách, přičemž vlastnické právo bylo do úplného zaplacení vyhrazeno žalobkyni. Žalovaný však nehradil splátky kupní ceny a pojistného, porušil povinnost řádné péče o vozidlo a umožnil jeho užívání třetí osobě. Na žalovaného tak vlastnické právo k osobnímu vozidlu nepřešlo, vlastníkem zůstala žalobkyně. Navzdory výzvě k vydání vozidla ze dne 18. 11. 2025 žalovaný vozidlo nevydal, a proto se žalobkyně domáhá jeho vydání soudní cestou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci se práva účasti vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přičemž soud má v souladu s připojenou doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě listinných důkazů, a to kupní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 19.1.2024, uznání dluhu a splátkového kalendáře ze dne 10.5.2024, a výzvy k přistavení vozidla k fyzické kontrole s doručenou ze dne 18.11.2025, bylo v řízení prokázáno, že účastníci spolu uzavřeli kupní smlouvu na výše specifikovaný osobní automobil , vozidlo, , přičemž ve smlouvě si sjednali, že kupní cena činí 211 353,81 Kč, bude zaplacena ve výši 18 900 Kč formou akontace, ve výši 192 453,81 Kč včetně úroků pak formou splátek. Kupní cena nezahrnovala pojistné na vozidlo, které se kupující zavázal hradit v plné výši skutečných nákladů. Dále bylo mezi stranami sjednáno, že v případě porušení splátkového kalendáře je prodávající oprávněn kdykoliv omezit kupujícího v užívání předmětného vozidla a případně jej odvézt. Dále bylo sjednáno, že vlastnické právo k vozidlu přechází na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny, až do úplného zaplacení kupní ceny zůstává vlastníkem prodávající. Podle splátkového kalendáře měla být kupní cena zaplacena v 18 splátkách po 10 691,88 Kč + pojistné ve výši 2 258,12 Kč měsíčně. Z předávacího protokolu soud zjistil, že osobní vozidlo bylo žalovanému předáno dne 22.1.2024. Žalovaný dne 10.5.2024 uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 24 708 Kč, který vznikl jako náhrada nákladů na výměnu spojky, které dle kupní smlouvy hradí kupující.5. Podle § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Podle § 2118 o.z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.7. Podle § 2132 o.z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.8. Podle § 2133 o.z. je-li nabytí vlastnického práva kupujícím podmíněno zaplacením kupní ceny ve splátkách, nezakládá prodlení kupujícího se splátkou nepřesahující desetinu kupní ceny samo o sobě právo prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení věci, pokud kupující splátku zaplatí nejpozději v době splatnosti následující splátky a společně s ní.9. Podle § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.10. Z listinných důkazů a nepopřených tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný svou povinnost hradit kupní cenu řádně a včas neplnil, resp. ji nesplnil vůbec v rozsahu sjednaném splátkovým kalendářem, a ke dni splatnosti poslední splátky nedošlo k úplnému zaplacení kupní ceny. Žalovaný rovněž nehradil sjednané pojistné a porušil i další smluvní povinnosti související s provozem a údržbou vozidla, což ostatně dokládá i uznání dluhu ze dne 10. 5. 2024 ohledně nákladů na opravu vozidla. Za této situace nenastala podmínka pro přechod vlastnického práva na žalovaného ve smyslu § 2132 o. z., a vlastníkem vozidla tak nadále zůstala žalobkyně.11. Za tohoto skutkového stavu je třeba aplikovat § 1040 o. z., podle něhož se vlastník může domáhat vydání věci proti tomu, kdo ji neprávem zadržuje. Žalovaný vozidlo užívá (resp. zadržuje), aniž by k němu nabyl vlastnické právo, a tedy bez právního důvodu. Žalobkyně jej před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému vydání vozidla výzvou ze dne 18. 11. 2025, avšak žalovaný na tuto výzvu nereagoval a vozidlo nevydal. Podmínky pro uplatnění vindikační žaloby jsou tak splněny.12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 956,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 211 353 Kč (kupní cena vozidla) sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 890 Kč ve výši 6 066,90 Kč.