40 C 116/2025-47 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 3. 2025, domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 1 vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 499,93 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 4 194,18 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 4 194,18 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 206,33 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 499 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 980,28 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 624,83 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení. K důvodnosti nároku žalobkyně uvedla, že žalované byla na základě Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) poskytnuta ze strany společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „Zapůjčitel“) půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se Smlouvou zavázala vrátit zapůjčenou částku včetně sjednaného příslušenství formou splátek. Po počátečním splácení žalovaná porušila svou smluvní povinnost a nevrátila Zapůjčiteli celou sjednanou částku. Zapůjčitel proto dopisem ze dne 19. 11. 2021 vyzval k úhradě dlužné částky.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022 byla na žalobkyni Zapůjčitelem mj. postoupena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy ve výši 6 036,36, která byla složena z neuhrazené jistiny ve výši 4 194,18 Kč a z příslušenství, o čemž byla žalovaná Zapůjčitelem dne 17. 4. 2022 vyrozuměna. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala dne 26. 6. 2024 k úhradě částky 11 499,93 Kč, složené z neuhrazené jistiny ve výši 4 194,18 Kč, dlužného obchodního úroku ke dni zesplatnění pohledávky (19. 11. 2021) ve výši 206,33 Kč, dlužného obchodního úroku ve výši 14,9 % ročně z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do 26. 6. 2024 ve výši 1 624,83 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do 26. 6. 2024 ve výši 3 980,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do 26. 6. 2024 ve výši 926,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužného obchodního úroku ve výši 206,33 Kč ode dne následujícího po zesplatnění do 26. 6. 2024 ve výši 68,40 Kč a z neuhrazeného smluvního poplatku za upomínku ve výši 499 Kč.3. K výzvě soudu, aby žalobkyně vylíčila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěryschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobkyně uvedla, že v rozhodném období Zapůjčitel v rámci poskytování zápůjček prověřoval úvěryschopnost klientů užitím interních i externích datových zdrojů včetně tzv. black listů, dotazů do registrů BRKI/NRKI/SOLUS, zohledňovala příjmy žadatele statistickým modelem a v případě nízké věrohodnosti spouštěla proces sběru dalších dokladů, pravidelné výdaje žadatele, vyhodnocováním rizikových kontrol, celkovým skóringem žadatele a kontrolou insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů.4. Podáním ze dne 19. 1. 2026 žalobkyně vzala částečně zpět žalobu v nároku na zaplacení částky 11 500 Kč z důvodu uhrazené dané částky žalovanou s tím, že uvedla, že bere výslovně zpět žalobu s nárokem na zaplacení jistiny v celém rozsahu, tj. částky 11 499,93 Kč a dále v rozsahu zbylé částky 0,07 Kč, která byla žalobkyní zaúčtována jako dílčí úhrada v budoucnu na úroky z prodlení / náklady řízení.5. Žalovaná se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřila.6. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 10. 4. 2025, č. j. , č. účtu, , Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2025, č. j. , č. účtu, , byl elektronický platební rozkaz zrušen, neboť se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.7. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. o. s. ř., v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení jednání a žalovaná se jednání nezúčastnila bez omluvy.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci:9. Žalovaná uzavřela dne 20. 1. 2020 se Zapůjčitelem smlouvu, kterou se Zapůjčitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku žalované vrátit částku 11 962,45 Kč v jedné anuitní splátce ve výši 414 Kč a dále ve dvaceti devíti měsíčních splátkách ve výši 429 Kč (včetně poplatku za pojištění). Roční procentní sazba nákladů činí 15,96 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Produktové obchodní podmínky pro půjčky. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Částka ve výši 10 000 Kč byla žalované připsána na účet dne 20. 1. 2020. Zapůjčitel k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované uvedl v předsmluvním formuláři s informacemi o spotřebitelském úvěru, že provede za účelem posouzení úvěruschopnosti, důvěryhodnosti a platební morálky dotazy do BRKI, NRKI a SOLUS. (Smlouva o půjčce ze dne 20. 1. 2020; Všeobecné obchodní podmínky; Produktové obchodní podmínky pro půjčky; Výpis z účtu č. , č. účtu, za období 1. 1. 2020 – 31. 1. 2020; Odpověď , právnická osoba, . na součinnost ze dne 11. 9. 2025; Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru)10. Soud provedl veškeré žalobkyní navržené důkazy. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují níže uvedený zjištěný skutkový stav souzené věci. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy. U veškerých provedených důkazů soud neshledal důvodu pro zpochybnění jejich pravosti. Důkazy současně nebyly z pohledu soudu vzájemně si odporující, a proto soud při učinění níže učiněného skutkového závěru vycházel ze všech provedených důkazů.11. O skutkovém stavu věci byl s ohledem na výše uvedené učiněn tento závěr:12. Žalované byla ze strany společnosti , Anonymizováno, . poskytnuta dne 20. 1. 2020 částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala na základě smluvního vztahu vrátit spolu s příslušenstvím. Žalovaná však vrátila pouze poměrnou část a nevrátila částku 4 194,18 Kč spolu se sjednaným příslušenstvím. Společnost , Anonymizováno, přenechala na základě smluvního vztahu se žalobkyní této své právo na doplatek nevrácené částky a jejího příslušenství. Žalovaná ani k výzvě žalobkyně neuhradila příslušnou částku v rozsahu tvořícím předmět řízení a žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem na soud.13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:14. Žalovaná uzavřela se Zapůjčitelem dne 20. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“).15. Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s čl. 8 směrnice neplatné. Dle těchto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel má povinnost řádně posoudit příjmy i výdaje spotřebitele a závěr o úvěruschopnosti učinit z jejich porovnání.16. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39: „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář, s. 101).“17. Ve stejném duchu pak lze citovat i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018-141: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.