64 C 135/2016-226 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 11. 2016 u Obvodního soudu pro , adresa, , ve znění jejich doplnění a rozšíření domáhala po žalovaných zaplacení částky 6 367 709,72 Kč, z titulu regresního nároku k náhradě škody, jež byla způsobena nezákonným rozhodnutím žalované 1) a kterou žalobkyně na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. , spisová značka, a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , hradila poškozeným , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a , jméno FO, (oba dále jako „primární poškození“). K nárokované částce žalobkyně uvedla, že tato je složena ze samotné způsobené škody nezákonným rozhodnutím ve výši 3 800 000 Kč (částka 2 533 333,33 Kč ve prospěch , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a částka 1 266 666,67 Kč ve prospěch , jméno FO, ), úroků z prodlení z této částky v celkové výši 1 749 244,10 Kč a náhrady nákladů soudního řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 818 465,62 Kč. K tomuto žalobkyně uvedla, že nejprve na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 17. 12. 2014, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. , spisová značka, , uhradila primárním poškozeným dne 9. 11. 2015 souhrnnou částku ve výši 4 638 837,60 Kč, kterou primární poškození žalobkyni po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. , spisová značka, , vrátili, neboť došlo ke zrušení podkladových rozsudků a vrácení věci k dalšímu řízení. Následně na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , uhradila žalobkyně dne 2. 5. 2023 primárním poškozeným částku 6 328 457,32 Kč. V návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , pak žalobkyně uhradila primárním poškozeným částku 39 252,40 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení a učinila předmětem řízení nárok na náhradu škody v celkové výši 6 367 709,72 Kč.2. K důvodnosti žalobního žádání žalobkyně uvedla, že na základě výsledků odškodňovacího řízení k nárokům primárních poškozených vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, došlo u žalobkyně ke vzniku škody, když tato byla povinována nahradit primárním poškozeným škodu s příslušenstvím, jež jim byla způsobena nezákonným rozhodnutím žalované 1) ze dne 11. 1. 2006, č. j. , Anonymizováno, , jímž bylo uděleno stavební povolení pro stavbu , Anonymizováno, k. ú. , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , spočívající ve stavebních úpravách za účelem zřízení půdní vestavby , Anonymizováno, bytů a ateliérů, v provedení rekonstrukce stávajícího výtahu a ve stavebních úpravách krovové konstrukce s výměnou střešní krytiny“ (dále jen „Rozhodnutí žalované 1)“), ve spojení s rozhodnutím žalované 2) ze dne 26. 7. 2007, č. j. , č. účtu, (dále jen „Rozhodnutí žalované 2). Žalobkyně na základě vyplacení předmětné náhrady škody primárním poškozených shledala, že na její straně došlo ke vzniku škody, jíž mají žalovaná 1) a žalovaná 2) žalobkyni nahradit v rámci regresní úhrady, neboť to byly žalované 1) a žalovaná 2), kdo svým nesprávním úředním postupem a vydaným nezákonným rozhodnutím zapříčinily vznik škody. Žalobkyně vyzvala dopisy ze dne 28. 7. 2016 žalovanou 1) i žalovanou 2) k regresní náhradě škody, avšak žalované tomuto požadavku nevyhověly a současně nepřistoupily ani následně k požadované náhradě škody. Žalobkyně se proto svého práva domáhala žalobou. K výši škody, jíž žalobkyně požadovala po žalovaných 1) a 2) nahradit, uvedla že v případě částky 3 800 000 Kč se jedná o objektivně vzniklou škodu primárním poškozeným v důsledku snížení hodnot součinitele denní osvětlenosti v bytovém domě primárních poškozených, jímž došlo k reálnému snížení hodnoty nemovitých věcí. V případě dílčích nároků na náhradu škody za úroky z prodlení, které žalobkyně hradila primárním poškozeným a na náhradě nákladů soudních řízení před soudy všech stupňů rovněž žalobkyně odkázala na to, že se jedná o reálně vynaložené částky hrazené na základě jednotlivých pravomocných soudních rozhodnutí.3. Dále žalobkyně uvedla, že základ uplatňovaného nároku je shledáván na podkladě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. , spisová značka, , jimiž byla konstatována nezákonnost Rozhodnutí žalované 1) a Rozhodnutí žalované 2) a tato byla pro nezákonnost zrušena. Současně žalobkyně poukázala na odůvodnění soudních rozhodnutí, ve kterých bylo Rozhodnutí žalované 2) shledáno vadným z důvodu nepřezkoumatelnosti pro absentující úvahu o tom, z jakých důvodů nemohou být primární poškození dotčeni povolovanou stavbou a z jakých důvodů jim nebylo přiznáno formální postavení účastníků řízení. Obě žalované se na vzniku škody podílely podle žalobkyně stejnou měrou a lze na straně obou žalovaných shledat jednoznačné zavinění za vznik škody minimálně v nedbalostní formě. Žalovaná 1) zapříčinila vznik škody tím, že vadně určila okruh účastníků stavebního řízení a nejednala s primárními poškozenými jako s účastníky řízení, ačkoliv byli vlastníky dotčených nemovitých věcí. Žalovaná 2) pak přispěla ke vzniku škody jednak tím, že v odvolacím řízení nenapravila k výslovným výtkám primárních poškozených zásadní pochybení žalované 1) a odvolání zamítla pro nepřípustnost, jednak tím, že ačkoliv již dne 11. 1. 2006 vydala rozhodnutí o zahájení ex officio přezkumného řízení ve vztahu k vydanému stavebnímu povolení žalované 1) ze dne 11. 1. 2006. k zamezení vzniku škody primárním poškozeným ze strany žalované 2) nedošlo. Žalobkyně nejprve požadovala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované 1) a žalované 2) uloženo, aby žalobkyni nahradily žalovanou částku na náhradě škody rukou společnou a nerozdílnou, následně žalobkyně k výzvě soudu upřesnila, že se domáhá po každé z žalovaných úhrady ½ žalované částky.4. Žalovaná 1) žalobou uplatněný nárok neuznala ani co do základu. Jakkoliv nesporovala vydání nezákonného rozhodnutí, z důvodu zásadních pochybení na straně žalobkyně při projednávání nároku s primárními poškozenými, neshledala naplnění podmínek pro přiznání nároku na náhradu škody. Žalovaná 1) odkazovala v prvé řadě na fakt, že žalobkyně nestanovila podíl míry odpovědnosti každé ze žalovaných na shledávané škody. Dále žalovaná 1) neshledávala existující příčinnou souvislosti mezi jejím jednáním a dovozovanou škodou, stejně jako neshledávala existující nezákonné rozhodnutí, jež by mohlo být podkladem pro nárok na náhradu škody. V neposlední řadě pak žalovaná 1) vytýkala žalobkyni, že v odškodňovacím řízení k nárokům primárních poškozených neuplatnila všechny možnosti procesní obrany, přičemž z pohledu žalované 1) nebyl nárok primárních poškozených dán, neboť na jejich straně nedošlo ke vzniku reálné škody. Žalovaná zpochybňovala správnost znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, , jenž byl vypracován v řízení o nárocích primárních poškozených, neboť tento vycházel z nesprávné normy při vyhodnocení denního osvětlení prostor. Žalobkyně tak měla vznášet námitky proti správnosti znaleckého posudku, který byl podkladem pro posouzení důvodnosti nároků primárních poškozených vůči žalobkyni. Žalovaná 1) v rámci své procesní obrany dále předložila argument, že primární poškození se nedomáhali žádným opravným prostředkem změny finálního rozhodnutí v řízení stavebním povolení ze dne 22. 6. 2012. Žalovaná rovněž odkázala na chování žalované 2), která sice zahájila přezkumné řízení, avšak toto nejprve zastavila dne 1. 7. 2010 a následně zastavila dne 25. 7. 2016 a která současně nevyhověla odvolání primárních poškozených v rozhodnutí ze dne 26. 7. 2007, v důsledku čeho neshledala žalovaná 1) na své straně odpovědnostní titul. V neposlední řadě žalovaná 1) podotkla, že v předmětné době ani nemohla de lege lata zahájit ex officio řízení o odstranění stavby, když jí toto umožňovala právní úprava účinná až od 1. 1. 2013. Žalovaná 1) proto neshledala svou odpovědnost za tvrzenou škodu, případně shledala svou míru odpovědnosti za tvrzenou škodu výrazně nižší, než-li tomu bylo na straně žalované , právnická osoba, ohledem na dvojinstančnost správního řízení proto žalovaná 1) neshledala svou odpovědnost za tvrzenou škodu a žalobu shledala nedůvodnou.5. Žalovaná 2) rovněž žalobou uplatněný nárok neuznala ani co do základu. Absenci své odpovědnosti za tvrzenou škodu založila žalovaná 2) na obranné argumentaci, že jí byl spisový materiál žalované 1), v němž bylo vydáno Rozhodnutí žalované 1), předložen poprvé dne 29. 12. 2006 a toho dne se tak žalovaná 2) měla reálnou možnost poprvé dozvědět o existenci vedení správního řízení, jež vyústilo ve vznik