26 C 54/2017-128 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhá zaplacení celkem částky 1 240 000 Kč, což představuje částku 990 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v dlouhotrvajícím řízení a částku 250 000 Kč za nezákonné rozhodnutí. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] podal k Městskému státnímu zastupitelství v [obec] trestní oznámení. Orgány činné v trestním řízení po několikátém postoupení věci, spojení věci a těchto procesních úkonech, které žalobce spatřuje jako nadbytečné a nesprávné, došlo ve většině případů žalobce a ostatních poškozených, respektive oznamovatelů k odložení věci. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 12. 7. 2013 č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193 podal žalobce spolu s ostatními obvodnímu státnímu zastupitelství námitky a stížnost, avšak ani u obvodního státního zastupitelství nedošlo ke změně situace, naopak rozhodnutí bylo potvrzeno, proto se někteří z účastníků trestního oznámení obrátili na Ústavní soud, který rozhodnutím II. ÚS 3626/13 usnesení Policie ČR a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č.j. 0 ZN 1423/2013-99 zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že napadenými usneseními došlo k porušení práva stěžovatelů na účinné vyšetření vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny, jakož i článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy. 2. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] žalobce navrhl, aby soud připustil změnu žaloby, a to týkající se skutkových tvrzení, respektive rozšíření žalobního nároku o další období, a to ke dni vydání rozhodnutí a dále o úroky z prodlení. 3. Soud postupem dle ustanovení § 95 o. s. ř. tuto změnu připustil. 4. Žalovaná nesouhlasila s nárokem žalobce a sporovala to, že nedošlo ke specifikaci konkrétních odpovědnostních titulů a dále namítla promlčení nároku na nemajetkovou újmu týkající se nezákonného rozhodnutí. 5. Soud má prokázáno, že dne [datum] žalobce uplatnil prostřednictvím právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] svůj nárok na náhradu škody. Ve svém podání ze dne [datum] pak žalobce změnil skutková tvrzení a žádá částku 250 000 Kč; za odepření práv oběti trestného činu 100 000 Kč a za vydání nezákonných rozhodnutí 150 000 Kč. 6. Soud má prokázáno z oznámení ze dne [datum], že žalobce podal k Policii ČR, OŘ [obec] I toto oznámení, kde uvedl, že podezřelí jsou [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Připojil se také s nárokem na náhradu škody. Ve svém oznámení uvedl, že se domnívá, že se stal spolu s ostatními obětí organizované skupiny, která pod záminkou zajištění výdělku vylákala značné množství zahraničních dělníků na práci v lese, kde tyto dělníky nechala i několik měsíců pracovat, aniž by jim za odvedenou práci měla v úmyslu zaplatit. 7. Dne [datum] podal žalobce na Policii ČR vysvětlení, kde uvedl, že měl za práci dostat 24 333 Kč čistého. 8. Soud má dále prokázáno ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-1-D, že: -) Žalobce jako poškozený požádal, aby ho policejní orgán prostřednictvím uvedeného zmocněnce do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměl o učiněných opatřeních s tím, že rovněž navrhl spojení věci, kdy byla prověřována stejná činnost podezřelých osob na základě jiných oznamovatelů. -) Z obsahu spisu pak bylo zjištěno, že ve věci docházelo k prověřování trestních oznámení, byla podávána vysvětlení i ostatních poškozených (a to i formou dožádání do zahraničí), osoby, na něž bylo podáno trestní oznámení, policejní orgán prováděl zajištění dokladů ke společnosti [právnická osoba] a dalších firem, prováděl šetření a zajišťování listin ve věci činnosti podezřelých osob a firem s nimi spojených, byla prováděna šetření přes Interpol do zahraničí. -) Dne 30. 10. 2012 byly pod č.j. ORI-56482/TČ-2012-001193-1-D zahájeny úkony trestní řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měli dopustit Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. -) Podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, bylo úředním záznamem ze dne [datum] vyloučeno z prověřování trestní věci podezřelých [příjmení] a [příjmení] vedeného pod č. j.: ORI [číslo] k samostatnému prověřování s tím, že věc byla vedena pod č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D. -) Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Věc byla odložena z toho důvodu, že policejnímu orgánu se nepodařilo všemi provedenými úkony trestního řízení podvodný úmysl podezřelých osob od počátku jejich jednání, tj. od okamžiku uzavření smluvního vztahu s osobami, jež následně vykonávaly práce v lesích, prokázat, neboť jak vyplývá z výpovědi některých osob, které práci v lesích prováděly, tak těmto byly vypláceny finanční prostředky v různých částkách a nelze mít za prokázané, že s těmito osobami byly uzavřeny smluvní vztahy s již úmyslem těmto osobám následně neuhradit žádnou odměnu za jimi vykonanou práci. -) Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost poškozených (jejichž počet byl 66) zastoupených právními zástupci, tedy i stížnost žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzované trestní věci nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to ani souhrnně, ani pokud jde o jednotlivé dílčí útoky a rozhodnutí policejního orgánu je správné. -) O ústavní stížnosti žalobce a jiných osob do shora uvedených rozhodnutí Policie ČR a OSZ pro [část Prahy] rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II ÚS 3626/13, kdy bylo rozhodnuto, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a shora uvedená usnesení pak byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl žalobci doručen dne [datum]. -) Vrchní státní zastupitelství pak dne [datum] rozhodlo, že dozorujícím orgánem v přípravném řízení je státní zástupce OSZ pro [část Prahy] strany Policie ČR byla na Policejní prezidium ČR dána žádost o provedení prověrky na Slovensko, do Rumunska a Vietnamu ze dne [datum], nyní se zjišťují místa pobytu některých poškozených osob. -) Dále se ve věci téměř nic nekonalo, až [datum] Policie ČR vyrozuměla žalobce o postoupení věci dle věcné příslušnosti, neboť byla dovozena věcná příslušnost na základě podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle ustanovení § 232a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 9. Dle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. 11. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 12. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 13. Dle ust. § 13 odst. 1 citovaného zákona je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro proveden