ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2019:42.C.38.2018.2 Datum: 2019-09-10 Předmět: o zaplacení 766 500 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. č. 168/1999 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb.", "§ 32 z. č. 82 ["dražba""elektronický podpis""náhrada nemajetkové újmy""nemajetková újma""odpovědnost státu za škodu""peněžité plnění""zadostiučinění / satisfakce""zastavení exekuce / výkonu rozhodnutí""znalecký posudek"]
O co šlo: o zaplacení 766 500 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. č. 168/1999 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", ")
1. Žalobce se žalobou ze dne 23.2.2018 domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 766.500 Kč, a to náhrady nemajetkové újmy ve výši 681.500 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí (tento nárok výslovně jako nemajetkovou újmu upřesnil i při ústním jednání) a ve výši 85.000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 80 EXE 1847/2014. Žalobce uvedl, že byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti pravomocným rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011, č.j. 9 T 25/2011-212, ve znění rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 4.4.2012, č.j. 5 To 238/2011-327, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s dohledem, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání 4 let a v adhezním řízení povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené prostřednictvím jejího zákonného zástupce částku 295.880 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 1.081 Kč. V návaznosti na toto rozhodnutí podala [právnická osoba] [část názvu právnické osoby], [IČO], proti žalobci u Městského soudu v [obec] návrh na nařízení exekuce k uspokojeni údajné pohledávky uvedené pojišťovny v částce 295.880 Kč a nákladů exekuce. Městský soud v [obec] na základě tohoto návrhu pověřil soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno], Exekutorsky úřad [obec], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], provedením exekuce na majetek žalobce. Vyrozuměni o zahájení exekuce ze dne 15.5.2014, č.j. 118 EX 131/14-16 bylo žalobci doručeno 30.5.2014. Žalobce podal dne 13.6.2014 návrh na zastaveni exekuce, v němž namítal neexistenci exekučního titulu, neboť [právnická osoba] [část názvu právnické osoby], nebyla dle rozsudku Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011, č.j. 9 T 25/2011-212 osobou oprávněnou k plnění, když povinnost k náhradě škody byla žalobci uložena vůči poškozené a nikoli vůči pojistiteli dle pojistné smlouvy. Městský soud v [obec] usnesením ze dne 14.5.2015, č.j. 80 EXE 1847/2014-29 tak, že návrh na zastaveni exekuce jako nedůvodný zamítl. K odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v [obec] usnesením ze dne 6.6.2016, č.j. 20 Co 385/2015-48 rozhodnutí soudu prvního stupně de facto ze stejných důvodů potvrdil. Až Nejvyšší soud ČR se s dovoláním žalobce proti usnesením obou exekučních soudů ztotožnil a usnesením ze dne 1.12.2016, č.j. 20 Cdo 4885/2016-58 obě rozhodnutí soudů obou stupňů. Následně Městský soud v [obec] usnesením ze dne 20.3.2017 č.j. 80 EXE 1847/2014-69 exekuci na majetek žalobce zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a exekuce. K následnému odvolání oprávněné, které bylo vzato zpět Krajský soud v [obec] usnesením ze dne 1.8.2017 č.j. 20 Co 264/2017-78, které bylo doručeno žalobci dne 24.8.2017, odvolací řízení zastavil. Žalobce na základě shora uvedeného uvedl, že v daném exekučním řízení tak bylo nejen pověřeni soudního exekutora ze dne 28.3.2014, sp.zn. 80 EXE 1847/2014, ale také rozhodnutí exekučního soudu o zamítnutí návrhu na zastaveni exekuce a na něj navazující rozhodnutí soudu odvolacího, jimž bylo předchozí rozhodnutí exekučního soudu potvrzeno, nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž následky nelze zhojit jen konstatováním nezákonnosti. Konstatoval, že exekuční řízení bylo z hlediska jeho subjektivního vnímání jakýmsi pokračováním řízení trestního, když z trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 18.12.2012 a následně byl postižen exekucí, která s trestním řízením souvisela. [obec], aby po odpykání trestu začal nový život, bylo mu znemožněno nakládat se vlastním majetkem a byl omezen i na svých výdělkových možnostem, neboť ať by činil cokoli, stejně by jeho příjmy byly exekvovány (ať již v rámci zaměstnání či nezávislé výdělečné činnosti). Žalobce tak nemohl vést normální život. To dle žalobce podstatně zvyšuje míru zásahu do jeho práv v srovnání s tím, kdyby na něj byla exekuce nařízena bez souvislosti s předcházejícím trestním řízením. Pro účely stanovení výše zadostiučinění žalobce tedy žalobce vyšel ze shora uvedeného a rovněž i výpočtů, kdy vyčíslil výši zadostiučinění dle hrubé průměrné měsíční mzdy a životního minima v daném období, tzn. za dobu nařízené exekuce od 28.3.2014, kdy byl k jejímu provedení pověřen exekutor soudem, až do 24.8.2017, kdy odvolací soud zastavil řízení o odvolání proti usneseni o zastaveni exekuce (za rok 2014 tedy 9 x 19.000 Kč - 9 x 3500 Kč, za tok 2015 žádal 12 x 20.000 Kč - 12 x 3.500 Kč, za rok 2016 pak 12 x 20.500 Kč - 12 x 3.500 Kč a za rok 2017 žádal 8 x 21.000 Kč - 8 x 3.500 Kč). Celkem tedy z titulu zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí žalobce žádal 681.500 Kč Vedle tohoto nárok vyčíslil rovněž nárok na zadostiučinění pro nezákonný úřední postup, spočívající v délce řízení o jeho návrhu na zastaveni exekuce od 28.3.2014 do 24.8.2017 za každý rok požadoval 25.000 Kč, celkem tedy 85.000 Kč.
2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, když učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 2. 2018 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 681.500 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 85.000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, to vše v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 80 EXE 1847/2014. Konstatovala, že žádosti žalobce bylo ohledně požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí částečně vyhověno, když mu stanoviskem ze dne 25.6.2018 č.j. MSP-586/2018-ODSK-ODSK/13 bylo poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování, že v exekučním řízení proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost byla žalobci ze strany Ministerstva spravedlnosti zároveň vyslovena omluva. Ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy v peněžní formě, tyto jako neopodstatněné neuspokojila, když ve věci nedošlo k naplnění ostatních podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to samotné újmy a příčinné souvislosti mezi nesprávným postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. Uvedla, že žalobce nijak nespecifikoval a nedoložil vznik nemajetkové újmy, jejíž výši odvozuje od průměrné čisté mzdy a celkově zpochybnila i výpočet, jakým žalobce k výši této újmy došel. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, tento neshledala důvodným, neboť celkovou délku řízení hodnotila jako přiměřenou, v předmětném exekučním řízení neshledala jednotlivé průtahy, jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně, byť jisté období nečinnosti lze spatřovat v období od 14. 5. 2015 a do 6. 6. 2016, avšak průtah v určité fázi řízení lze tolerovat. Poukázala na to, že řízení ve věci trvalo od května 2014 do srpna 2017, tj. 3 roky a 3 měsíce, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud ČR také jednou. Jádrem sporu byla právní úprava přechodu práva na náhradu škody, vzniklé v souvislosti s pojistnou událostí, z poškozeného na pojišťovnu, která pojistné plnění vyplatila, tato věc byla po právní stránce značně složitá, o čemž svědčí také skutečnost, že o věci rozhodoval Nejvyšší soud České republiky. Konstatovala, že vyčíslení samotné náhrady nemá oporu v příslušných právních předpisech a ani judikatuře vyšších soudů. V průběhu řízení vznesla žalovaná námitku promlčení (před koncem dokazování ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí a v závěrečné řeči i ohledně nároku z nesprávného úředního postupu), neboť oba dva nároky byly uplatněny opožděně. Nejvyšší soud v řízení o exekuci rozhodl o zastavení exekuce v lednu roku 2017, žaloba o odškodnění byla podána až v únoru 2018, tzn. po uplynutí zákonné lhůty, včetně lhůty tedy pro projednání nároku. Jestliže soud komunikoval s žalobcem rovněž o odvolání oprávněné proti zastavení exekuce, která tedy následně toto vzala zpět, je rovněž žaloba podána tedy již po uplynutí promlčecí lhůty. S ohledem na to navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.
3. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
4. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Práva na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
5. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
6. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 8
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.