19 C 170/2020-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že toto řízení bylo zahájeno dne 15.7.2005 a pro žalobce bylo ukončeno v souvislosti s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.8. 2019, které bylo žalobci doručeno dne 6.8.2019, kdy do řízení na místo žalobce vstoupila [právnická osoba] s.r.o. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12.8.2019 podle doložky vyznačené okresním soudem v Nymburce. Žalobce je však přesvědčen, že právní moc usnesení o nástupnictví nastala v jiný den. V uvedeném usnesení ze dne 5.8.2019 je uvedeno poučení podle kterého:„ proti tomuto usnesení lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolání k Nejvyššímu soudu u České republiky, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu“. Jak vyplývá z ustanovení § 32 odst. 3 zákona číslo 82/1998 se nárok na náhradu na nemajetkové újmy promlčí za šest měsíců od dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2019, čj. 30 Cdo 1724/2017-253 ve vztahu k dosavadnímu účastníku řízení, jehož účast na řízení končí, se považuje za rozhodující právní moc usnesení o procesním nástupnictví vydaného podle § 107a o. s. ř. Z ustanovení § 159 o. s. ř. vyplývá, že doručený rozsudek (analogicky podle ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. usnesení), který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Z uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze o procesním nástupnictví je zřejmé, že toto usnesení neobsahuje poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání i o soudu, u něhož se podává, tedy jinak řečeno toto poučení je nesprávné. Proto v daném případě bylo možné podat odvolání do tří měsíců od doručení usnesení, tedy do 6.11.2019 a toto usnesení mohlo nabýt právní moci teprve až den 7.11.2019. Žalobce tedy mohl nárok uplatnit do 7.5.2020. Tento uplatnil předběžně dne 9.4.2020, tedy v zákonem stanovené promlčecí lhůtě. Předmětné řízení tak trvalo více jak 14 let, což je doba zjevně nepřiměřená, přičemž v průběhu řízení došlo k opakovaným průtahům před soudy všech stupňů tj. před nalézacím, odvolacím i dovolacím soudem. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce dne 9.4.2020 předběžně uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka], a to ve výši 500 000 Kč. Žalovaný po projednání daného nároku dospěl k závěru, že tento není opodstatněn a současně vznesl námitku promlčení. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že toto bylo zahájeno v červenci 2005 u Okresního soudu v Nymburce. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.8.2019 bylo rozhodnuto, že do řízení na straně žalobce vstupuje [právnická osoba] [anonymizováno]. Tomuto předcházela skutečnost, žalobce - [právnická osoba] [anonymizováno]., navrhl odvolacímu soudu postup podle § 107a o. s. ř. s tím, že dne 11.12.2014 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky. Nejistota žalobce stran vedeného řízení tak objektivně skončila dne 11.12.2014 s tím, že svou pohledávku postoupil, dal jednoznačně najevo, že neočekává úspěch v řízení a pouze se snažil z podnikatelského hlediska minimalizovat škody. Odškodnění neslouží však k saturaci neúspěchu účastníka řízení v řízení. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne 9.4.2020 uplatnil u žalovaného nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu - nepřiměřené délky soudního řízení vedeného O okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný tento nárok neshledal důvodným, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 8.12.2020. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, zabýval se soudu z hlediska procesní ekonomie nejprve vznesenou námitkou. Za tímto účelem provedl dokazování spisem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.8.2019, čj. [číslo jednací]. Z tohoto listinného důkazu se podává, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5.8.2019 rozhodl, že na straně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] vstupuje [právnická osoba] [anonymizováno] podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] svou pohledávku za žalovaným. Žalobkyně pak podáním ze dne 27.4.2015 ve znění podání ze dne 25.7.2019 navrhla vstup [právnická osoba] [anonymizováno] do řízení, s čímž tato společnost vyslovila souhlas. V tomto usnesení je uvedeno poučení v následujícím znění:„ proti tomuto usnesení lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak, když přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.“ Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.8.2019. 5. Podle § 32 odst. 3 zákona číslo 82/1998 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než a šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citované zákonné ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: pokud žalobce tvrdí, že doložka právní moci, která je vyznačena na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 5.8.2019, čj. [číslo jednací], a to konkrétně dne 12.8.2019, je vyznačena nesprávně, neboť dané rozhodnutí uvedeného dne nemohlo nabýt právní moci, když muselo nabýt právní moci až později, jelikož neobsahuje správné poučení o odvolání (tj. v takovém případě je lhůta k podání odvolání tříměsíční a běží od doručení usnesení, tedy toto usnesení, kterým bylo ukončeno účastenství žalobce v daném řízení, mohlo nabýt právní moci až dne 7.11.2019) a nárok žalobce tak nemůže být promlčen, je tato úvaha nesprávná. Podle ustanovení § 238a o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). S odkazem na uvedené, je proto nepřípadná úvaha žalobce, že proti předmětnému rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 5.8.2019 bylo možno podat odvolání a tedy, že poučení tohoto soudu je nesprávné, neboť žalobce nereflektuje skutečnost, že o procesním nástupnictví bylo rozhodnuto za odvolacího řízení. V takovém případě pokud dojde ke změně takové právní skutečnosti, vždy o procesním nástupnictví rozhoduje ten soud, před nímž je řízení vedeno v době, kdy tato právní skutečnost nastala, v daném případě tedy soud odvolací. Jelikož o procesním nástupnictví rozhodoval Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, je logické, že proti tomuto rozhodnutí nemůžou účastníci řízení podat odvolání, nýbrž opravným prostředkem musí být zásadně dovolání, o němž musí rozhodovat nadřízený soud. Poučení Krajského soudu v Praze, tedy bylo plně v souladu s ustanovením § 238 a o. s. ř. a nesprávná je tak úvaha žalobce, že by lhůta k odvolání měla činit tři měsíce od doručení usnesení podle ustanovení § 204 odst. 2 o. s. ř. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2019, čj. 30 Cdo 1724/2017-253, na který ostatně odkázal sám žalobce, končí ve vztahu k dosavadnímu účastníku, řízení, právní mocí usnesení o procesním nástupnictvím vydaného podle § 107a o. s. ř. Ve vztahu k žalobci, jakožto původnímu žalobci v řízení vedeném Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka] nastal dne 12.8.2019 tj. právní mocí usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5.8.2019, konec řízení. Promlčecí lhůta tak žalobci počala v souladu s ustanovením § 32 odst. 3 o. s. ř. běžet následujícím dnem od skončení podkladového řízení tj. od 13.8.2019 a tato byla šesti měsíční. Jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žal