31 C 45/2020-80 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou dne 9. 5. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 125 655 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 8. 5. 2019 do zaplacení, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov (dále okresní soud) pod sp. zn.: 25 C 141/2011 s tím, že celková doba trvání řízení v délce 7 let a 5 měsíců byla nepřiměřená. S ohledem na skutečnost, že částka uplatňovaná žalobcem v posuzovaném řízení představovala jeho odměnu z výkonu advokacie, jenž je jediným zdrojem obživy žalobce, mělo pro něj řízení velký význam. Závěrem uvedl, že řízení nebylo natolik složité, aby odůvodnilo shora uvedený nesprávný úřední postup, jenž by měl naopak odůvodnit nutnost adekvátního navýšení základní částky odškodnění. Ve své replice z 15. 9. 2020 upozorňoval na důvody zrušení rozhodnutí okresního soudu s tím, že i z tohoto důvodu by měla být základní částka odškodnění navýšena. Podáním z 19. 10. 2020 rozšířil žalobce svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy i za toto odškodňovací řízení, a to ve výši 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 10. 2020 do zaplacení s tím, že řízení by mělo být posuzováno jako řízení se zvýšeným významem pro žalobce. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 8. 2020 uvedla, že u ní žalobce dne 7. 11. 2018 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 125 655 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu Brno-venkov v řízení vedeném pod sp. zn.: 25 C 141/2011. Uvedla, že v rámci mimosoudního projednání žalobcova nároku věc posoudila tak, že se zřetelem na délku naříkaného řízení, došlo k nesprávnému úřednímu postupu a proto poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 62 563 Kč s tím, že základní částku za 1 rok řízení ve výši 15 000 Kč následně ponížila o 35 % z důvodu složitosti řízení. Poukázala, že sám žalobce se na délce řízení podílel. V rozporu s názorem žalobce nepřistoupila k navýšení částky z důvodu významu řízení pro žalobce, když má za to, že pracovněprávní vztah, v němž se zaměstnanec nachází v závislém postavení, nelze stavit a roveň právnímu vztahu vznikajícímu z výkonu samostatné výdělečné činnosti žalobce. Částku poskytnutou žalobci v rámci mimosoudního projednání věci pak považuje za zcela přiměřenou a dostačující, a proto navrhla žalobu zamítnout. 3. Podáním ze 4. 3. 2020 vzal žalobce žalobu zpět stran požadavku na zaplacení částky 62 563 Kč a nadále požadoval zaplatit částku 63 092 Kč a zákonné úroky z prodlení z této částky od 8. 5. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 62 563 Kč za dobu od 8. 5. 2019 do 27. 2. 2020. 4. Usnesením zdejšího soudu z 3. 6. 2020, č.j.: 31 C 45/2020-36, soud řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 62 563 Kč zastavil. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 6. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov dne 7. 11. 2018 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem – průtahy v soudním řízení ze dne 7. 11. 2018; potvrzení žalované ze dne 8. 11. 2018). 7. Ze spisu Okresního soudu Brno - venkov (dále jen„ okresní soud“) sp. zn.: 25 C 141/2011 zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. Dne 24. 5. 2011 podal žalobce k okresnímu soudu žalobu o zaplacení částky 231 566 Kč s příslušenstvím. Referátem z 15. 8. 2011 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z žaloby. Usnesení s výzvou k zaplacení bylo žalobci odesláno dne 1. 9. 2011. Dne 8. 9. 2011 žalobce zaplatil formou kolkových známek soudní poplatek z žaloby. Referátem soudu z 23. 11. 2011 byl žalobce vyzván k doplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 8 660 Kč. Usnesení s citovanou výzvou bylo žalobci odesláno dne 28. 11. 2011. Žalobce soudní poplatek doplatil dne 21. 12. 2011. Platební rozkaz byl vydán dne 23. 11. 2011 a účastníkům rozeslán referátem soudu z 15. 2. 2012. Žalovaný podal odpor dne 28. 2. 2012. Referátem soudu z 29. 3. 2012 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil ve věci samé. Usnesení s uvedenou výzvou bylo žalovanému zasláno dne 3. 4. 2012. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 7. 5. 2012. Dne 22. 6. 2012 bylo nařízeno jednání na den 4. 9. 2012 a byla podána žádost o zapůjčení 6 přílohových spisů. Dne 17. 8. 2012 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání. Dne 22. 8. 2012 bylo jednání odročeno na den 30. 10. 2012. Jednání proběhlo dne 30. 10. 2012, odročeno na den 6. 12. 2012. Dne 27. 11. 2012 bylo jednání odročeno na den 22. 1. 2013. Dne 14. 12. 2012 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání. Dne 16. 1. 2013 bylo jednání odročeno na den 26. 2. 2013. Jednání proběhlo dne 26. 2. 2013, odročeno pak bylo na den 12. 3. 2013. Jednání proběhlo dne 12. 3. 2013, na němž rozšíření žalobních tvrzení nebylo nepřipuštěno, odročeno na den 9. 5. 2013. Dne 11. 3. 2013 doplnil žalobce podáním ze stejného dne svá skutková tvrzení. Jednání dne 9. 5. 2013 neproběhlo, bylo odročeno na den 25. 6. 2013 z důvodu předvolání navržených svědků. Dne 5. 6. 2013 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání. Dne 10. 6. 2013 bylo jednání odročeno na den 3. 9. 2013. Jednání proběhlo dne 3. 9. 2013, odročeno na den 8. 10. 2013. Jednání proběhlo dne 8. 10. 2013, odročeno na den 12. 11. 2013. Dne 23. 10. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 11. 11. 2013 bylo jednání odročeno na den 14. 1. 2014 z důvodu urgence vyjádření žalovaného k určení obvyklé ceny nemovitostí tvořících předmět sporu. Dne 10. 1. 2014 se vyjádřil žalovaný. Jednání proběhlo dne 14. 1. 2014, odročeno na den 21. 1. 2014 za účelem vyhlášení rozsudku. Žalobce podal dne 17. 1. 2014 vyjádření ve věci. Rozsudek byl vyhlášen dne 21. 1. 2014. Žádostí z 19. 2. 2014 byla prodloužena lhůta k odeslání písemného vyhotovení rozsudku. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 14. 3. 2014. Žalovaný podal odvolání dne 31. 3. 2014 (soudu doručeno dne 3. 4. 2014). Dne 3. 4. 2014 podal odvolání žalobce. Usnesením z 22. 4. 2014 byl žalovaný vyzván k doplnění svého blanketního odvolání. Žalovaný odůvodnil své odvolání dne 9. 5. 2014. Referátem soudu z 6. 6. 2014 byli účastníci vyzváni k zaplacení soudních poplatků z podaných odvolání a k vyjádření se k odvolání protistrany. Dne 23. 6. a dne 7. 7. 2014 byly na účet soudu složeny soudní poplatky. Dne 29. 7. 2014 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně Krajský soud dne 28. 11. 2016 zrušil rozsudek okresního soudu (mimo zastavení řízení a mimo povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek). Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 14. 12. 2016. Referátem z 15. 12. 2016 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne 20. 1. 2017 bylo s ohledem na změnu v právním zastoupení žalovaného, obeslán nový zástupce žalovaného. Dne 30. 3. 2017 bylo nařízeno jednání na den 10. 5. 2017. Dne 9. 5. 20017 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání. Dne 9. 5. 2017 bylo k žádosti žalovaného jednání odročeno na den 24. 5. 2017. Jednání proběhlo dne 24. 5. 2017, žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně, odročeno na neurčito. K námitce podjatosti byli účastníci vyzváni k vyjádření se referátem soudu z 28. 6. 2017. Žalovaný se k námitce podjatosti vyjádřil dne 10. 7. 2017. Spis byl dne 13. 7. 2017 předložen krajskému soudu. Usnesením ze dne 17. 7. 2017 rozhodl krajský soud, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Dne 1. 8. 2017 byl spis vrácen okresnímu soudu. Dne 15. 8. 2017 se ve věci vyjádřil žalovaný. Dne 28. 8. 2017 vyzval soud účastníky ke sdělení, zda mezi nimi probíhají nebo budou probíhat mimosoudní jednání, zda žádají o poskytnutí časového prostoru. Dne 11. 9. 2017 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 12. 9. 2017 požádal o prodloužení lhůty žalobce. Dne 19. 10. 2017 vyzval soud účastníky ke sdělení stavu mimosoudních jednání. Dne 23. 10. 2017 požádal žalobce o poskytnutí dalšího prostoru pro jednání. Dne 14. 12. 2017 soud vyzval účastníky ke sdělení stavu jednání. Dne 24. 1. 2018 soud vyzval opakovaně účastníky ke sdělení výsledku mimosoudních jednání. Dne 5. 2. 2018 podal žalovaný vyjádření ve věci. Dne 5. 3. 2018 adresoval soud účastníkům další výzvu. Dne 28. 3. 2017 sdělil žalovaný, že k dohodě dosud nedošlo. Dne 6. 4. 2018 bylo nařízeno jednání na den 30. 5. 2018. Dne 8. 5. 2018 žalobce předložil podání nazvané upřesnění tvrzení žalobce. Jednání proběhlo dne 30. 5. 2018, účastníci uvedli, že by mohl být prostor pro dohodu, jednání bylo odročeno na den 18. 7. 2018. Dne 11. 7. 2018 obdržel soud návrh žalobce na nařízení mediace. Usnesením z 12. 7. 2018 bylo účastníkům nařízeno setkání s mediátorem a na dobu 3 měsíců bylo řízení přerušeno. Jednání nařízené na den 18. 7. 2018 bylo odročeno na neurčito. Dne 30. 7. 2018 zaslal soud přípis medi