45 C 15/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 208 335 a náhrady majetkové újmy ve výši 21 502,37 Kč, způsobené jí nesprávným úředním postupem soudního exekutora a obecných soudů, spočívajícím zejména v nepřiměřené délce [anonymizováno] řízení u [název soudu] sp.zn. [spisová značka] a u následně [anonymizována čtyři slova] [spisová značka], které bylo proti žalobkyni vedeno, ačkoli vymáhaná povinnost zanikla zaplacením ze strany žalobkyně již ke dni 26.8.2009. Exekuční řízení však bylo skončeno až dne 28.1.2020, a to až na základě návrhu žalobkyně ze dne 13.1.2017, o němž bylo pravomocně rozhodnuto až dne 16.1.2020. Exekuční řízení bylo zahájeno usnesením [název soudu] ze dne 14.5.2008 k vymožení pohledávky - přiznané platebním rozkazem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] [právnická osoba] s.r.o. a tímto věřitelem následně smlouvou z [datum] postoupené oprávněnému [právnická osoba] - ve výši 108.808 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 108.808 Kč a s náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 4.360 Kč. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení] Soudní exekutor k vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem a k vymožení nákladů exekuce postihl majetek žalobkyně exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] prostředky na účtu č. [bankovní účet] u společnosti [právnická osoba], dále exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] prostředky na účtu č. [bankovní účet] u společnosti [právnická osoba], dále exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] mzdu žalobkyně u plátce [právnická osoba] a exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] nad [příjmení]. Postupnými platbami žalobkyně a sražením částek z jejího účtu byla uhrazena celkem částka 366.000,48 Kč. V roce 2015 se žalobkyně domáhala zastavení exekuce s tím, že dle jejího názoru měla být exekuce již skončena, neboť již neexistuje vymáhaná povinnost, naopak, že žalobkyně uhradila o 29.676,01 Kč více a tento přeplatek by jí měl být exekutorským úřadem vrácen. Opakovanou žádostí ze dne 13.1.2017 podala žalobkyně další návrh na zastavení exekuce. Ten byl zamítnut usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. K odvolání žalobkyně bylo uvedené usnesení exekučního soudu prvního stupně změněno usnesením [název soudu], [pobočka] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že se [anonymizováno] zastavuje v části vedené dle všech čtyř exekučních příkazů. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána s tím, že situaci zavinil soudní exekutor, který není účastníkem řízení. V daném případě tak daná exekuce trvala nepřiměřeně dlouho, když příkaz k úhradě nákladů exekuce (kterým byla exekuce skončena) byl vydán až 28.1.2020, přestože náklady exekuce byly uhrazeny nejpozději dne 10.7.2012. Žalobkyně přitom takovou délku exekučního řízení nijak nezavinila, naopak celou vymáhanou pohledávku oprávněného včetně příslušenství uhradila již dne 26.8.2009 a od roku 2015 se sama domáhala zastavení předmětné exekuce. Soudní exekutor si navíc nejméně od 25.10.2013 ponechal přeplatek vzniklý na nákladech exekučního řízení ve výši 29.676,01 Kč, když tento byl žalobkyni vyplacen až dne 29.1.2020 tehdejším oprávněným. Žalobkyni vznikla nemajetková újma spojená s průtahy v řízení, kdy žalobkyně byla po celou dobu řízení omezena ve svém vlastnickém právu ke shora uvedenému pozemku a dále jí byly po celou dobu trvání exekučního řízení rovněž blokovány její citované účty u banky. Tuto újmu žalobkyně vyčíslila na částku 208.335 Kč, a to ve výši 20.000 Kč za každý rok řízení, které trvalo po dobu 11 let a 5 měsíců (tzn. od [datum], kdy došlo k úplné úhradě vymáhané pohledávky do ukončení řízení vydáním příkazu k náhradě nákladů exekuce doručeného dne 28.1.2020). Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z neprávem exekutorem zadržované částky ve výši 29.676,01 Kč, a to za dobu od 25.10.2017 do 29.1.2020, kdy byla žalobkyni tato částka vrácena, celkem 14.968,37 Kč a konečně náhradu škody ve výši nákladů právního zastoupení ve věci řízení o návrhu na zastavení exekuce, a to ve výši 6.534 Kč (3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na zastavení exekuce, sepis odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, dle vyhl. 177/1996 Sb. á 1.500 Kč + 3 x režijní paušál á 300 Kč + DPH z těchto částek). K uplatnění u [anonymizováno] došlo dopisem doručeným dne 15.7.2020. Žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 15.7.2020 uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 21.502,37 Kč a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 208.335 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v rámci [anonymizováno] nařízené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a vedené [anonymizována dvě slova] pod č.j. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 12.5.2021 a požadovaná náhrada škody nebyla žalobkyni poskytnuta. Chování žalobkyně v postavení povinné během [anonymizováno] řízení bylo dosti chaotické, plnila nárazově buď sama či prostřednictvím syna, nikdy nespecifikovala, zda je plněno na jistinu či úroky. Na žalobkyni bylo vedeno vícero exekucí. Nikdy nenamítala nečinnost exekutora a návrh na zastavení exekuce byl podán až dne 13.1.2017, o kterém bylo následně soudem rozhodnuto tak, že se [anonymizováno] částečně zastavuje. Jestliže tedy až počátkem roku 2017 vznesla podnět k zastavení [anonymizováno], nelze hovořit o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, jelikož exekutor pravidelně vyvíjel činnost za účelem vymožení ze strany žalobkyně původně neuhrazené pohledávky a nákladů exekuce. V postupu exekutora nelze shledat bezdůvodnou nečinnost či průtahy. Délka exekučního řízení byla přímo úměrná chování a pasivitě žalobkyně jakožto povinné v rámci posuzovaného řízení, což je s odkazem na výše uvedené zásadní okolností zakládající absenci odpovědnostního titulu. V daném případě nebyla naplněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou újmou, jejíž vznik je nutno spatřovat již ve skutečnosti, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, nikoliv tedy v postupu soudu či soudního exekutora v exekučním řízení, v němž byla toliko nuceně vymáhána jí včasně nesplněná povinnost, uložena již dříve exekučním titulem. Tím, že žalobkyně dobrovolně nesplnila řádně a včas povinnost, která jí byla tímto rozhodnutím uložena, zavinila a způsobila, že oprávněný podal návrh na výkon rozhodnutí. V daném případě tak nebyla naplněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou. Pokud jde o nárok žalobkyně na na náhradu majetkové škody v podobě nákladů právního zastoupení ve výši 6.534 Kč, konstatovala žalovaná, že tento je důvodný. Předmětné náklady řízení nebyly vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a soudem bylo proto řádně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. [anonymizováno] není oprávněno zasahovat do rozhodovací činnosti soudů. Náklady soudního řízení tak nelze považovat za škodu, která představuje ztrátu na majetku tj. majetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Rovněž nárok na náhradu majetkové škody v podobě úroku z prodlení ve výši 14.968,37 Kč nelze dle žalované považovat za důvodný. K uspokojení pohledávek oprávněných může v exekučním řízení dojít pouze postupem podle exekučního zákona. Přitom účelem exekučního řízení je vymožení peněžité částky od povinného (dlužníka) pro oprávněného (věřitele), případně donucení ke splnění jiné povinnosti. Vykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem v řízení nalézacím, jestliže poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného. Tomu odpovídá i zvláštní postavení exekutora, který není účastníkem exekučního řízení, nýbrž jeho subjektem, a jako takový má vůči dlužníku a oprávněnému samostatné postavení. Jeho pověření sleduje veřejný účel spočívající v akceptaci omezeného veřejného zásahu do řešení majetkových vztahů, jež se dostaly do krizové situace, a v tomto směru mu zákon stanoví oprávnění, jejichž využití má povahu výkonu pravomocí. Úkolem exekučního soudu jako procesního subjektu v insolvenčním řízení je vydávat rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, a průběžně vykonávat dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhodovat o záležitostech s tím souvisejících. N