10 C 126/2020-51 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 050 Kč s příslušenstvím představující náklady obhajoby vzniklé v souvislosti s trestní stíháním žalobce. Podáním ze dne 25. 11. 2020 žalobce vzal svou žalobu částečně, co do zaplacení částky 19 050 Kč, zpět z důvodu plnění žalované v částce 19 050 Kč. Nadále se domáhá pouze úhrady úroků z prodlení z částky 19 050 Kč za dobu 7. 8. 2020 do data její úhrady, t.j. do 23. 9. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 10. 2020, v rámci něhož konstatovala, že žalobcův nárok je důvodným co do částky 19 050 Kč s tím, že tuto částku žalobci uhradí. Ve zbytku nároku, tj. ohledně příslušenství žalovaná nárok odmítla a na tento neplnila. 3. Usnesením ze dne 4. 12. 2020, č.j. 10 C 126/2020-46 soud řízení částečně, co do zaplacení částky 19 050 Kč, zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 12. 2020. 4. Mezi stranami byly v řízení nesporné následující skutečnosti: -) žalobce uplatnil u žalované dne 6. 2. 2020 nárok na náhradu škody, který je předmětem této žaloby; -) ve vztahu k žalobci bylo vydáno usnesení o zahájení trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, když žalobce byl obžaloby zproštěn; -) žalovaná poskytla žalobci z titulu nezákonného rozhodnutí mimosoudně částku ve výši 19 050 Kč jakožto náhradu škody. 5. Soud uvěřil tvrzení žalobce, že mu částka 19 050 Kč byla žalovanou uhrazena dne 23. 9. 2020, když toto koresponduje s tvrzením žalované, uvedeném ve vyjádření ze dne 23. 10. 2020, a s doloženým výpisem z bankovního účtu právního zástupce žalobce. 6. Z usnesení PČR, OŘP Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování, 8. Oddělení obecné kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) t.z. Soud dále zjistil, že žalobce byl obžaloby podle § 226 písm. c) TrŘ z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutky spáchal obžalovaný, zproštěn rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 7. Soud rozhodoval dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas výslovně nebo ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními, zejm. pokud jde o průběh trestní řízení. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. 9. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. 12. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že usnesení o zahájení trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Tímto je dána odpovědnost žalované i za újmu vzniklou žalobci z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1, příp. § 10 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, neboť judikatura dospěla k závěru, že ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestní stíhání vázaly, včetně výkonu vazby a trestu odnětí svobody (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08), aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby a navazujícím výkonu trestu odnětí svobody zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. 13. Předmětné usnesení Policie ČR ze dne [datum] o zahájení trestní stíhání je tak nezákonným rozhodnutím, neboť usnesení o zahájení trestní stíhání podle § 160 odst. 1 TrŘ je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). 14. Žalobce se domáhal náhrady majetkové škody, žalovaná tento nárok ve svém stanovisku v tomto rozsahu uznala a tento žalobci plnila. V částce 19 050 Kč, kterou žalovaná žalobci dobrovolně uhradila, tak má soud nárok za důvodný právě z důvodu dobrovolného plnění žalovanou, jímž tento nárok uznala. 15. Příčinná souvislost nároku žalobce s odpovědnostním titulem je zřejmá a nebyla zpochybňována, když žalovaná rovněž výslovně ve svém vyjádření uvedla, že plní právě v souvislosti s předmětným trestní řízením a náklady v něm vynaloženými na odstranění nezákonného rozhodnutí citovaného výše. 16. Předmětem řízení tak zůstal po částečném zastavení řízení toliko úrok z prodlení z dobrovolně plněného nároku. 17. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne 6. 2. 2020, šestiměsíční lhůta uplynula dne 6. 8. 2020 (§ 605 odst. 2 o.z.), a ode dne následujícího (7. 8. 2020) je žalovaná proto až do data úhrady, k čemuž došlo dne 23. 9. 2020, v prodlení. 18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 ods