10 C 15/2020-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 510 Kč s příslušenstvím představující náklady obhajoby vzniklé v souvislosti s trestní stíháním žalobkyně. Podáním ze dne 16. 6. 2020 žalobkyně vzala svou žalobu částečně, co do zaplacení částky 20 510 Kč, zpět z důvodu částečného plnění žalované v této částce dne 4. 6. 2020. Nadále se žalobkyně domáhá pouze úhrady úroků z prodlení z částky 20 510 Kč za dobu od 25. 7. 2019 do data její úhrady, t.j. do 4. 6. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 11. 6. 2020, v rámci něhož konstatovala, že nárok žalobkyně je důvodný co do částky 20 510 Kč s tím, že tuto částku žalobkyni stanoviskem ze dne [datum] přiznala a následně uhradila. Nárok byl u žalované uplatněn dne 24. 1. 2019. 3. Usnesením ze dne 28. 7. 2020, č.j. 10 C 15/2020-32 soud řízení částečně, co do zaplacení částky 20 510 Kč, zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 8. 2020. 4. Mezi stranami byly v řízení nesporné následující skutečnosti: -) žalobkyně uplatnila u žalované dne 24. 1. 2019 nárok na náhradu škody, který je předmětem této žaloby; -) ve vztahu k žalobkyni bylo dne 4. 4. 2017 vydáno sdělení o podezření ze spáchání trestného činu a trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem; -) žalovaná poskytla žalobkyni z titulu nezákonného rozhodnutí mimosoudně částku ve výši 20 510 Kč jakožto náhradu škody. 5. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že jí částka 20 510 Kč byla žalovanou uhrazena dne 4. 6. 2020, když toto koresponduje s doloženým výpisem z bankovního účtu vedeného u České spořitelny a s tvrzením žalované, uvedeném ve vyjádření ze dne 11. 6. 2020, že tato částka byla žalobkyni poukázána na účet. 6. Ze záznamu o sdělení podezření PČR, Městského ředitelství policie [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] soud zjistil, že tímto úkonem bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu podle § 208 odst. 2 t.z., spáchaného ve formě pokusu. Soud dále zjistil, že trestní věc žalobkyně neskončila pravomocným odsouzením, ale byla usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] postoupena do přestupkového řízení Úřadu městské části [obec] – [anonymizováno], neboť nešlo o trestný čin, ale zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. 7. Soud rozhodoval dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas výslovně nebo ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními, zejm. pokud jde o průběh trestní řízení. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. 9. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. 12. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že záznam o sdělení podezření podle § 179b odst. 3 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla trestní věc žalobkyně postoupena do přestupkového řízení Úřadu městské části [obec] – [anonymizováno], neboť nešlo o trestný čin, ale zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Tímto rozhodnutím zároveň došlo ke zrušení zahájeného trestní stíhání žalobkyně. V daném případě trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením v trestní řízení (ani v následném přestupkovém řízení), čímž jí vznikl nárok na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 a § 31 odst. 1 OdpŠk. 13. Žalobkyně se domáhala náhrady majetkové škody a tuto strany shodně - v části, ohledně níž soud přiznal nárok na úhradu úroků z prodlení - tvrdily, resp. žalovaná tento nárok ve svém stanovisku v tomto rozsahu uznala a tento žalobkyni plnila. V částce 20 510 Kč, kterou žalovaná žalobkyni dobrovolně uhradila, tak má soud nárok za důvodný právě z důvodu dobrovolného plnění žalovanou, jímž tento nárok uznala. 14. Příčinná souvislost nároku žalobkyně s odpovědnostním titulem je zřejmá a nebyla zpochybňována, když žalovaná rovněž výslovně ve svém vyjádření uvedla, že plní právě v souvislosti s předmětným trestní řízením a náklady v něm vynaloženými na odstranění nezákonného rozhodnutí citovaného výše. 15. Předmětem řízení tak zůstal po částečném zastavení řízení toliko úrok z prodlení z dobrovolně plněných nároků. 16. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody uplatnila u žalované dne 24. 1. 2019, šestiměsíční lhůta uplynula dne 24. 7. 2019 (§ 605 odst. 2 o.z.), a proto je ode dne následujícího (25. 7. 2019) žalovaná až do 4. 6. 2020, kdy úhradu provedla, v prodlení. 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř.. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 20 510 Kč. Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně zcela úspěš