12 C 12/2021-97 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.1.2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 95 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4.1.2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala této částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Okresním soudem v Rakovníku (dále jen„ OS“) pod sp. zn. 4 C 123/2014 (dále též„ původní řízení“), které dle žalobkyně trvalo nepřiměřeně dlouho. 2. Žalobkyně ve svém podání uvádí, že OS v původním řízení nařizoval jednání s nepřiměřenými časovými prodlevami, neplánoval ústní jednání tak, aby jejich počet byl co nejmenší a doba jednání byla účelně využita. Dále podle žalobkyně OS zcela neúčelně a neodůvodněné původní řízení přerušoval, vadně aplikoval procesní normy o koncentraci řízení a poučení účastníků řízení, jednání neúčelně odročoval za účelem mimosoudního projednání stran sporu, ačkoliv dříve proběhlo mezi účastníky bezvýsledné první setkání s mediátorem. OS rovněž na místo revizního znaleckého posudku zadal pořízení nového znaleckého posudku a až následně zadal zpracování revizního znaleckého posudku, přičemž nezajistil, aby tyto znalecké posudky byly podávány ve stanovené lhůtě. Postup soudu a vedení řízení tak bylo dle žalobkyně skokové, neočekávané a nedostatečně připravené. Žalobkyně zdůrazňuje, že nemohla očekávat, že by se pravomocného rozhodnutí v původním řízení dočkala až po 5 letech a 2 měsících (resp. 5 letech a 9 měsících po rozhodnutí dovolacího soudu), přičemž povaha předmětu řízení (vypořádání společného jmění manželů) nebyla nijak složitá. I proto lze podle žalobkyně dovodit, že původní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. 3. K samotné délce původního řízení žalobkyně uvádí, že původní řízení bylo zahájeno dne 6.6.2014 a jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů (dále též„ SJM“), když předmětem tohoto vypořádání byly nemovitosti v k.ú. [obec] (rekreační chata), členská práva a povinnosti v bytovém družstvu s právem nájmu k nebytové jednotce (garáž) a několik motocyklů. Podáním ze dne 15.7.2014 se žalovaný v původním řízení vyjádřil k žalobě s tím, že nesouhlasí s předmětem vypořádání a zahrnul do něj další movité věci a také zůstatek finančních prostředků na sporožirovém účtu. 4. Žalobkyně ve své žalobě rekapituluje průběh původního řízení, přičemž zdůrazňuje, že: (i) Žaloba byla podána dne 6.6.2014 a první jednání se uskutečnilo až dne 4.3.2015. (ii) Soud v původním řízení zcela překvapivě nařídil první setkání s mediátorem, přičemž nereflektoval stanovisko žalobkyně ze dne 23.9.2015, ve kterém popřela vhodnost a účelnost takového postupu. (iii) Na jednání dne 21.3.2016 konstatoval soud mezi stranami nesporné skutečnosti a následně odročil jednání na den 18.4.2016 za účelem mimosoudního projednání věci právních zástupců účastníků se svými klienty o možnosti vypořádání SJM, a to opět aniž by soud protokoloval svůj předběžný náhled na věc a tedy jím případně„ ovlivnil“ rozhodování stran sporu o dohodě. K odročení jednání za účelem mimosoudního projednání věci soud tak dle žalobkyně přistoupil zcela zbytečně, neboť dřívější první setkání s mediátorem nepřineslo výsledek. (iv) V písemné odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že po přezkoumání řízení předcházejícího vydání napadeného rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že nenastaly účinky koncentrace podle § 118b. o.s.ř. a podle názoru odvolacího soudu nelze považovat jednání dne 4.3.2015 ze první jednání ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř., neboť při něm nebyly provedeny veškeré úkony vyžadované § 118 odst. 2 o.s.ř. a bylo de facto ponecháno na účastnících řízení, aby si průběh jednání v tomto smyslu vyhodnotili sami. Dle žalobkyně v důsledku této procesní chyby soudu prvního stupně došlo ke zbytečným průtahům v řízení. V důsledku byly dosud neprovedené důkazy prováděny až před odvolacím soudem, ačkoliv těžištěm dokazování je řízení před soudem prvního stupně, a tím se řízení neúměrně prodloužilo. (v) Na nepřiměřenou délku řízení měl vliv i nesprávný postup soudu prvého stupně spočívající v absenci poučení o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy k jejích prokázání k otázce, že jednotlivé motocykly a skútr byly zakoupeny za výlučné prostředky žalovaného, neboť soud prvního stupně takové poučení učinil pouze v písemném usnesení – nikoliv tedy při jednání ve věci. 5. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů pro ni mělo velký význam; jako samoživitelka s dvěma nezletilými dětmi v péči totiž pro ni představovalo řešení její finanční situace, kdy očekávala vyplacení finančních prostředků od žalovaného. Díky nepřiměřené délce řízení se ocitala po dlouho dobu ve finanční nejistotě. Navíc rozhodnutí ve věci pro žalobkyni představovalo konečné ukončení záležitostí řešených v souvislosti s rozvodem manželství s žalovaným, řízení proto pro žalobkyni bylo bez pochyb emočně a psychicky náročné; řízení pro ni v důsledku své délky bylo velice vyčerpávající a stresující. O velkém významu řízení pro žalobkyni svědčí také to, že se soudních jednání osobně účastnila. Žalobkyně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR požaduje jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí průtahy a nepřiměřenou délkou řízení za první dva roky trvání řízení částku 20.000 Kč (10.000 Kč za jeden rok), za další tři roky trvání řízení částku 60. 000 Kč a za 9 měsíců 15.000 Kč, celkem tedy požaduje zaplatit 95.000 Kč, a to včetně úroků z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z dlužné částky 95.000 K od 4.1.2021, neboť dne 3.7.2020 uplatnila žalobkyně prostřednictvím právního zástupce nárok u žalované podáním ze dne 3.7.2020, přičemž žalovaná se v zákonné 6 měsíční lhůtě k nároku žalobkyně nijak nevyjádřila. 6. Podáním doručeným soudu dne 24.2.2021 žalovaná soudu sdělila, že s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní dne 3.7.2020 uplatnila svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 24.2.2021, kdy žalovaná konstatovala, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. 7. K samotné žalobě žalovaná uvedla, že celková doba řízení činila 5 let a 10 měsíců; délku tohoto řízení je přitom třeba hodnotit jako přiměřenou. Ve věci jednal a rozhodoval nejen soud I. stupně, nýbrž i soud II. stupně, jakož i soud dovolací. Navíc žalovaná hodnotí původní řízení po skutkové stránce i stránce právní jako složité. Poukazuje přitom zejm. na předmět řízení (vypořádání společného jmění manželů), jakož i na skutečnost, že v rámci původního řízení bylo provedeno velké množství listinných důkazů a byla vyslechnuta celá řada svědků. Soud v původním řízení rovněž nechal vypracovat několik znaleckých posudků. Krom toho strany uváděly v rámci původního řízení rozdílné informace, které soud musel ověřovat v součinnosti s registry vozidel a bankovními ústavy. Žalovaná rovněž poukazuje na to, že nařízená jednání byla několikráte odročována na žádost stran. Soud stranám nařídil mediaci. Délka původního řízení tak byla dle žalované dána složitostí předmětu řízení a potřebným rozsahem dokazování. Závěrem proto ve svém vyjádření žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a požaduje přiznání náhrady nákladů řízení ve formě režijních paušálů z provedené úkony. 8. Dne 31. 8. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých tvrzeních, a byly provedeny listinné důkazy. <b>Skutková zjištění:</b> 9. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 3.7.2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze stanoviska žalované ze dne 24.2.2021 soud dále vzal za prokázané, že žádosti žalobkyně vyhověno nebylo s odůvodněním, že namítané řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. 10. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 11. Ze spisu vedeného u OS pod sp.zn. 4 C 123/2014 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení): -) Dne 6.6.2014 byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů s listinnými důkazy. -) Usnesením ze dne 9.6.2014 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen 13.6.2014. -) Usnesením ze dne 19.6.2014 byl žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě. Žalovaný se vyjádřil podáním doručeným