14 C 100/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 2. 2. 2015 se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 583899822, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a sjednanými poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupena na žalobkyni; postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne 16. 11. 2017. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 20 969 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 820,73 Kč, poplatků ve výši 9 148,27 Kč, úroků z úvěru ve výši 3 929,74 Kč kapitalizovaných ke dni 16. 11. 2017, úroků z prodlení ve výši 2 355,13 Kč kapitalizovaných ke dni 16. 11. 2017. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhá úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení. Ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dlužných částek upomínán, na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů následující skutečnosti. Smlouvou o zápůjčce č. 583899822 bylo prokázáno, že dne 2. 2. 2015 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Ze smlouvy vzal soud rovněž za prokázané, že se žalovaný zavázal hradit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 398 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 a její přílohy vyplynulo, že byla ke dni 16. 11. 2017 na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy ve výši 20 969 Kč. Z uvedeného má soud za prokázaná skutková tvrzení ohledně aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. Dopisem ze dne 16. 11. 2017 bylo prokázáno, že byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobkyně informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 10. 2018 vzal soud za prokázané, že žalovaný byl ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínán před podáním žaloby. 5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 2. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky a úrokem z úvěru ve výši 19,98 % ročně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 398 Kč. Žalovaný svůj závazek z uvedené smlouvy porušil, když nehradil sjednané splátky řádně a včas a dostal se tak do prodlení. Žalovanému tak vznikl vůči právnímu předchůdci žalobkyně dluh ve výši 20 969 Kč. Tato pohledávka, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 820,73 Kč, poplatků ve výši 9 148,27 Kč, úroků z úvěru ve výši 3 929,74 Kč kapitalizovaných ke dni 16. 11. 2017, úroků z prodlení ve výši 2 355,13 Kč kapitalizovaných ke dni 16. 11. 2017, byla následně s účinností ke dni 16. 11. 2017 smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. 11. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v dojednané výši. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky s dohodnutým úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve sjednaných splátkách, avšak svůj závazek porušil, úvěr řádně v dohodnutých splátkách nesplácel a pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy o zápůjčce se z toho důvodu stala celá splatnou. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů, když žalobkyně současně doložila svou aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dluh z titulu smlouvy o zápůjčce i s požadovaným příslušenstvím, které žalobkyně řádně vyčíslila a jeho výši doložila. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z žalovaných částek za období ode dne následujícího po dni postoupení pohledávek do zaplacení dle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 839 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 291 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.